21 Cdo 3396/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3396/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:21 Cdo 3396/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.3396.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Nemoc z povolání Odstupné Dotčené předpisy:§ 67 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 18.09.2016 § 41 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 18.09.2016 § 357 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 18.09.2016 § 354 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 18.09.2016 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3396/2020-177 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce I. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem v Teplicích, Kollárova č. 1064/18, proti žalované Bruno Paul, a. s. se sídlem v Pardubicích, Polabinách, Fáblovka č. 586, IČO 02868768, zastoupené Mgr. Ondřejem Slezákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 84/5, o 235 455,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 217/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2020 č. j. 30 Co 117/2020-136, takto: I. Dovolání žalobce se v části směřující proti výroku rozsudku městského soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odmítá; v dalším se dovolání žalobce zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 10. 7. 2018 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 214 863 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 8. 2016 do zaplacení s tím, že byl zaměstnancem žalované až do 31. 8. 2016, kdy jeho pracovní poměr skončil na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 25. 8. 2016 z důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce. V této dohodě bylo sjednáno odstupné ve výši 130 800 Kč, které však neodpovídá dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku ve výši 28 805,25 Kč. Přestože byla v dohodě obsažena „narovnávací doložka“, nemůže být k této přihlíženo, neboť žalobce se nemůže svého práva, které mu přiznává zákon, vzdát. V podání ze dne 3. 6. 2019 učinil žalobce změnu žaloby tak, že předmět řízení rozšířil na částku 235 455,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 8. 2016 do zaplacení. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 7. 11. 2019 č. j. 6 C 217/2018-84 žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek v částce 1 029 Kč a zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 66 998 Kč k rukám jejího zástupce. Zdůvodnil, že pro výpočet odstupného je rozhodným obdobím čtvrtletí, které předcházelo ukončení pracovního poměru. Ustanovení § 355 odst. 2 (správně § 357 odst. 2) zákoníku práce se nevztahuje na výpočet výše odstupného. V daném případě je tedy nutné pravděpodobný výdělek stanovit za období červenec 2015 až září 2015. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 4. 2020 č. j. 30 Co 117/2020-136 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 11 568 Kč k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Slezáka. Vyšel ze závěru o skutkovém stavu, že žalobce nastoupil dne 1. 5. 2014 k žalované jako kameník a výrobní dělník. Dne 30. 4. 2015 byla u něho zjištěna nemoc z povolání (syndrom karpálního tunelu). Dne 21. 9. 2015 byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy spočívající v tom, že žalobce bude vykonávat práci na pozici výstupní kontrola, vazač. V době od října 2015 do srpna 2016 žalobce nepracoval z důvodu pracovní neschopnosti. V době „1/2016 – 7/2016“ měl žalobce určenou mzdu 9 500 Kč měsíčně a v měsíci srpnu 2016 činila jeho mzda 10 900 Kč. Dne 2. 8. 2016 bylo na základě mimořádné lékařské prohlídky konstatováno, že žalobce dlouhodobě pozbyl pracovní způsobilost z důvodu nemoci z povolání, a dne 28. 8. 2016 byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru z důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce, a to ke dni 31. 8. 2016. Odvolací soud shledal, že rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku žalobce je druhé kalendářní čtvrtletí roku 2016, a protože žalobce v tomto období nepracoval pro pracovní neschopnost, vycházel z pravděpodobného výdělku; za něj považoval výdělek, kterého by žalobce dosáhl, kdyby skutečně pracoval, tedy částku 9 500 Kč měsíčně s tím, že žalovaná vycházela pro účely stanovení odstupného z vyšší částky (10 900 Kč). Neshledal rovněž důvod pro analogickou aplikaci ustanovení § 357 odst. 2 zákoníku práce. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které směřuje proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně jak ve věci samé, tak v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Podle žalobce skutečnost, že byl dne 21. 9. 2015 převeden z důvodu nemoci z povolání na jinou pracovní pozici, čímž došlo rovněž ke snížení mzdy, nemůže jít k jeho tíži při výpočtu odškodného (správně odstupného). V dohodě o změně pracovní pozice nebylo záměrně uvedeno, z jakého důvodu byl žalobce převeden na jinou pracovní pozici, nicméně k přeřazení došlo právě z důvodu nemoci z povolání. Dovolatel nesouhlasí s právním názorem, že není možné aplikovat ustanovení § 357 odst. 2 zákoníku práce na tento případ. I v jiných případech, kdy náleží náhrada mzdy, není zohledňován pokles příjmu při výpočtu průměrného výdělku. Dovolatel dále odkazuje na ustanovení § 139 zákoníku práce, smysl odstupného, ochranu slabší strany a rozpor s dobrými mravy. Poukazuje dále na rozpor rozhodnutí odvolacího soudu se smyslem právní úpravy a s rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ve věci C-486/18. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žalobě vyhovuje, popřípadě aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů byl odvolacím soudem potvrzen), podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Namítá-li žalobce, že v dohodě o změně pracovní pozice „nebylo záměrně uvedeno, z jakého důvodu byl žalobce převeden na jinou pracovní pozici“, nicméně „k přeřazení došlo právě z důvodu nemoci z povolání“, pak nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu (že žalobce neprokázal, že ke změně jeho pracovní smlouvy došlo z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti způsobené nemocí z povolání), a uplatňuje tedy jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobce nastoupil dne 1. 5. 2014 k žalované jako kameník a výrobní dělník. Dne 30. 4. 2015 byla u něho zjištěna nemoc z povolání (syndrom karpálního tunelu). Dne 21. 9. 2015 byla uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy spočívající v tom, že žalobce bude vykonávat práci na pozici výstupní kontrola, vazač. V době od října 2015 do