21 Cdo 346/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 346/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2024 Spisová značka:21 Cdo 346/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.346.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Smlouva pracovní Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 34 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 38 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 346/2023-130 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce A. V., zastoupeného JUDr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Škroupova č. 957/4, proti žalované ARRIVA autobusy a. s. se sídlem v Chrudimi, Na Ostrově č. 177, IČO 25945408, zastoupené JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 3350/18, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 12 C 76/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. srpna 2022, č. j. 27 Co 123/2022-107, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. února 2022, č. j. 12 C 76/2021-77, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chrudimi k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 22. 3. 2021 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr „v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v platném znění“. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci žalovaná spatřuje „v déletrvající neomluvené absenci v zaměstnání, a to v období od 8. 3. 2021 do 19. 3. 2021“, kdy se žalobce „bez omluvy nedostavil k výkonu práce dle sjednané pracovní smlouvy“. 2. Žalobou podanou u Okresního soudu v Chrudimi dne 20. 5. 2021 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že toto okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že s žalovanou uzavřel dne 1. 3. 2017 pracovní smlouvu, na jejímž základě pro ni pracoval jako řidič autobusu s místem výkonu práce v Královéhradeckém kraji a pravidelným pracovištěm Hradec Králové, Koutníkova č. 292. Poté, co se dozvěděl o neúspěchu žalované ve výběrovém řízení na zajištění provozovatele autobusové dopravy v Královéhradeckém kraji a o skutečnosti, že od 8. 3. 2021 bude autobusovou dopravu v Královéhradeckém kraji zajišťovat společnost BusLine KHK s.r.o., žalobce vyzval žalovanou, aby s ním uzavřela dohodu o skončení pracovního poměru z důvodu zrušení provozu v Hradci Králové. Žalovaná žalobci nabídla, aby pracovní poměr skončil výpovědí, nebo pokračoval v pracovním poměru u žalované, neboť má pro žalobce i nadále připravenou práci podle pracovní smlouvy. Z důvodu nejistoty budoucího zaměstnání přistoupil žalobce k výpovědi z pracovního poměru ke dni 5. 3. 2021. Výpověď, která obsahuje sdělení, že žalobce nemůže setrvat v pracovním poměru u žalované po celou dobu výpovědní lhůty, byla žalované doručena 2. 3. 2021. Žalovaná zaslala žalobci dne 4. 3. 2021 návrh dohody o rozvázání pracovního poměru „na základě žádosti zaměstnance“, na který žalobce nepřistoupil. Žalobce má za to, že jeho nepřítomnost v práci nebyla neomluvená a že se nedopustil porušení žádné povinnosti vztahující se k jím vykonávané práci. Naopak sama žalovaná přivedla žalobce do tísnivé situace, když jej ponechala v nejistotě o jeho budoucím zaměstnání. 3. Žalovaná zejména namítala, že žalobci dopisem ze dne 15. 2. 2021 sdělila, že pro něj má práci, bude mu ji nadále přidělovat a žalobce tak vůbec nemůže hovořit o jakékoliv nejistotě. Přípisem ze dne 18. 3. 2021 žalobci sdělila, že trvá na dodržení celé výpovědní doby. Pokud žalobce úmyslně zmeškal 10 pracovních směn, představuje pak toto neomluvené zmeškání práce porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. 4. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 12 C 76/2021-77, rozhodl, že žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dopisem ze dne 22. 3. 2021, doručené dne 12. 4. 2021, je neplatné, se zamítá (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 18 889 Kč (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2017 jako řidič autobusu s místem výkonu práce v Královéhradeckém kraji. Od 24. 8. 2020 do 7. 3. 2021 byl žalobce z důvodu úrazu v pracovní neschopnosti. Poté, co se dozvěděl, že žalovaná (z důvodu neúspěchu ve výběrovém řízení) ukončuje svou činnost v Královéhradeckém kraji, navrhl žalované ukončení pracovního poměru k 5. 3. 2021 dohodou s odstupným ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, což žalovaná neakceptovala. Žalobce proto 2. 3. 2021 doručil žalované výpověď z pracovního poměru „k 5. 3. 2021“. Žalovaná návrhem ze dne 4. 3. 2021 nabídla žalobci možnost ukončení pracovního poměru dohodou „na žádost žalobce bez uvedení důvodu“, který žalobce nepřijal a po skončení pracovní neschopnosti nastoupil „na stejnou práci, na stejném místě“ u nového provozovatele autobusové dopravy v Královéhradeckém kraji, který vyhrál výběrové řízení (BusLine KHK s. r. o.), ač žalovaná v Královéhradeckém kraji nadále provozovala „dopravu MHD v Trutnově“. Žalobce byl po skončení své pracovní neschopnosti v tzv. „denních plánech“ žalovanou „první týden“ (od 8. 3. 2021 do 12. 3. 2021) „evidován na MHD Trutnov“, „další týden“ (od 15. 3. 2021 do 19. 3. 2021) „jako 411“ („žalovaná předložila jízdní řád Ledeč nad Sázavou – Havlíčkův Brod – Světlá nad Sázavou – Zruč nad Sázavou, kde tvrdila, že měl žalobce působit od 15. 3. 2021“). Dne 12. 4. 2021 žalovaná doručila žalobci okamžité zrušení pracovního poměru. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce postupoval „v rozporu se zásadou řádného výkonu práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele“, jestliže „nedodržel povinnosti v souvislosti s výpovědní lhůtou, … a okamžitě po ukončení pracovní neschopnosti nastoupil do jiného zaměstnání“. V projednávané věci přitom „bylo prokázáno, že pro žalobce bylo zajištěno místo v Trutnově, což spadalo do Královéhradeckého kraje jako místa výkonu práce“, a proto „absence žalobce v zaměstnání u žalované již po dobu pěti dnů je závažným porušením pracovní kázně“. Vzhledem k uvedenému soud prvního stupně uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované bylo platným právním jednáním, a žalobu zamítl. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. 8. 2022, č. j. 27 Co 123/2022-107, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 156,50 Kč k rukám „jejího advokáta“ (výrok II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedl, že (i když „žalovaná v průběhu řízení netvrdila a neprokázala, jaké důsledky měla absence práce žalobce na její činnost“, a „nevyšlo najevo, že by žalovaná v minulosti vytýkala žalobci špatné plnění pracovních povinností“) „intenzitu porušení povinnosti“ zvýšilo úmyslné jednání žalobce spočívající v tom, že „jednostranně vypověděl pracovní poměr, aniž by respektoval ustanovení zákoníku práce o délce výpovědní doby“, a žalovanou jako svého zaměstnavatele „postavil před hotovou věc, přestože z dopisu žalované ze dne 15. 2. 2021 věděl, že je připravena žalobci přidělovat práci poté, co kromě MHD v Trutnově přestane provozovat autobusovou dopravu v Královéhradeckém kraji“; přitom „žalovaná neměla důvod žalobci sdělovat jeho konkrétní pracovní zařazení, když nejdříve nevěděla, kdy žalobce ukončí pracovní neschopnost, a následně naopak byla obsahem výpovědi žalobce obeznámena s tím, že žalobce již nehodlá u žalované vykonávat práci“. Odvolací soud proto uzavřel, že „žalobce neomluvenou absencí v práci od 8. 3. 2021 do 19. 3. 2021 zvlášť hrubým způsobem porušil povinnosti vyplývající z ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 a) zákoníku práce“. 6. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel má za to, že „nedodržení výpovědní lhůty v daném případě nenaplňuje hypotézu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“, neboť „jím nedodržená výpovědní doba nebyla vedena úmyslem poškodit žalovanou, ale přesvědčením, že ukončení jeho pracovního poměr