21 Cdo 3728/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3728/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2014 Spisová značka:21 Cdo 3728/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3728.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní poměr Pracovní volno Přípustnost dovolání Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 143 předpisu č. 65/1965Sb. § 5 odst. 10 předpisu č. 5/2004Sb. § 141a předpisu č. 65/1965Sb. § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 8. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3728/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Oblastní nemocnice Trutnov, a.s., se sídlem v Trutnově, Maxima Gorkého č. 77, IČO 260 00 237, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Resslova č. 1253, proti žalovanému MUDr. O. Ď., zastoupenému Mgr. Adamem Zlámalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1323/15, o 148.160,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 100/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. června 2013 č.j. 24 Co 50/2013-135, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 148.160,- Kč s úrokem z prodlení 7,75% od 1.3.2011 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl u ní zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 17.7.2003 jako lékař, a že dne 3.3.2006 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o zvýšení kvalifikace podle ustanovení § 143 zák. práce (zákon č. 65/1965 Sb.). V ní se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému zvýšení kvalifikace absolvováním specializačního vzdělávání ukončeného atestační zkouškou ve smyslu zákona č. 95/2004 Sb. v oboru „anesteziologie a resuscitace“, a žalovaný se zavázal, že při skončení pracovního poměru před uplynutím doby pěti let od ukončení specializačního vzdělávání vykonáním atestační zkoušky uhradí zaměstnavateli poměrnou část nákladů vynaložených na zvýšení kvalifikace, maximálně však 590.000,- Kč. Protože žalovaný ukončil specializační vzdělávání atestační zkouškou dne 16.12.2010 a pracovní poměr ukončil dne 28.2.2011, splnil svůj závazek setrvat v pracovním poměru jen v rozsahu 74 pracovních dnů, a proto mu vznikla povinnost zaplatit poměrnou část nákladů vynaložených na zvyšování kvalifikace ve výši 154.418,- Kč, tj. částku ve výši 148.160,- Kč. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 12.9.2012 č.j. 9 C 100/2011-87 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5.930,- Kč. Soud prvního stupně ve věci samé vycházel z toho, že byla uzavřena platná dohoda o zvýšení kvalifikace podle ustanovení § 143 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, že náklady dosáhly celkové výše 154.418,- Kč a že žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni poměrnou část z vynaložených nákladů, tedy částku ve výši 148.160,- Kč. Soud prvního stupně neshledal, že by účastníky uzavřená dohoda odporovala dobrým mravům a odmítl též námitky žalovaného, jenž pokládá postup zaměstnavatele vůči jeho osobě za diskriminační. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5.6.2013 č.j. 24 Co 50/2013-135 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vzhledem k datu uzavření dohody posoudil věc rovněž podle zákona č. 65/1965 Sb. a zdůraznil, že daný právní úkon není v rozporu se zákonem, nebo se jinak nepříčí dobrým mravům. Uzavřením dohody žalobce i žalovaný „sledovali zákonem aprobovaný cíl“. Podle názoru odvolacího soudu nejde ani o zneužití práv na újmu zaměstnance či diskriminaci žalovaného, požadavek žalobce na vrácení poskytnuté náhrady rovněž nemůže být v kolizi s ustanovením článku 28 Listiny základních práv a svobod. Splnění povinnosti z účastníky uzavřené dohody ani nemůže v jejich poměrech – jak uvedl - přivodit vznik bezdůvodného obohacení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Poukázal na skutečnost, že v průběhu prohlubování kvalifikace „formou výkonu práce u jiného zaměstnavatele“ odpracoval svou standardní pracovní dobu, jako by pracoval u svého „kmenového“ zaměstnavatele, avšak za svou práci nebyl od „hostujících pracovišť“ nijak odměňován. Podle jeho názoru není zaměstnavatel oprávněn zahrnout mzdu nebo její náhradu poskytovanou za tuto dobu do nákladů na zvyšování (prohlubování) kvalifikace, protože, v případě nesplnění závazku podle dohody a povinnosti vrátit poskytnutou náhrady mzdy, by lékař za práci u jiného zaměstnavatele neobdržel žádnou odměnu ani od svého zaměstnavatele, ani od jiného pracoviště. Za zásadně právně významné za těchto okolností považoval posouzení, „zda je lékař z titulu kvalifikační dohody a předčasného ukončení pracovního poměru povinen jako náhradu nákladů prohlubování kvalifikace vracet zaměstnavateli i odměnu, která mu byla vyplacena za jeho práci v rámci specializační praxe na pracovištích jiných subjektů, které o tomto měly se zaměstnavatelem uzavřenou dohodu“. Dovolatel dále namítal, že soudy nesprávně posoudily také otázku platnosti Dohody o zvýšení kvalifikace ze dne 3.3.2006 jako celku. Bylo-li pro žalobkyni za výše uvedených okolností důvodem k uzavření dohody, aby případně mohla po žalovaném následně požadovat vrácení mzdových nákladů za období výkonu práce u jiného zaměstnavatele, kam žalovaného sama vyslala, lze dovodit, že dohoda odporuje dobrým mravům (§ 39 obč. zák.). Dohoda je nezákonná i proto, že žalovanému, nechtěl-li odborné vzdělávání absolvovat v rámci dovolené, nezbylo nic jiného, než dohodu podepsat. Podle zákona č. 95/2004 Sb. je absolvování specializačního vzdělání pro lékaře povinností a žalovaný, veden oboustranným zájmem své vzdělání dokončit, „byl k podpisu dohody de facto donucen“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání je třeba i v současné době projednat a rozhodnout - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, zda (a za jakých podmínek) je lékař, z důvodu nesplnění závazku převzatého stabilizační dohodou (§ 143 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce) setrvat u zaměstnavatele po zvýšení kvalifikace po určitou dobu, povinen vracet zaměstnavateli v rámci nákladů vynaložených na zvyšování kvalifikace též náhradu mzdy, která mu byla vyplacena za dobu jeho specializačního vzdělávání v akreditovaném zařízení. Vzhledem k tomu, že tato otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k době, kdy byla kvalifikační dohoda ze dne 3.3.2006 uzavřena – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.3.2006, tj. předtím, než nabyly účinnosti zákon č. 72/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 79/2006