21 Cdo 3910/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3910/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2014 Spisová značka:21 Cdo 3910/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3910.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dohoda o rozvázání pracovního poměru Jednatel Skončení pracovního poměru Statutární orgán Dotčené předpisy:§ 42 odst. 1 a 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2002 § 240 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2002 § 242 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2002 § 243b odst. 2, část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 43 odst. 1 a 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2002 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 2. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.4.2014I.ÚS 1478/14JUDr. Ivana Janůzastaveno28.7.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3910/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. L. P., zastoupeného JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského č. 484, proti žalovanému HAAR CZ s. r. o. se sídlem V Praze 9, Jiřího ze Vtelna č. 1731, IČO 264 67 861, zastoupenému Mgr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 2, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 123/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2012 č.j. 21 Co 234/2012-307, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 1.3.2005 žalovaná sdělila žalobci, že jej „z důvodu opatrnosti s okamžitou účinností odvolává z funkce ředitele společnosti HAAR CZ s.r.o., a současně s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“. Důvod k uvedeným opatřením spatřovala v jednání žalobce popsaném pod body 1 až 16 s tím, že „nebudou-li shledány výše uvedené důvody dostatečné pro okamžité zrušení pracovního poměru, dává žalobci pro tytéž důvody výpověď z pracovního poměru“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru a výpověď z pracovního poměru jsou neplatné a aby byla žalované uložena povinnost „platit žalobci po dobu 6 měsíců počínaje dnem 24.3.2005 náhradu mzdy ve výši 28.288,- Kč měsíčně“. Podle názoru žalobce jsou rozvazovací projevy vůle žalované obsažené v uvedené listině neplatné, neboť vytčená jednání „jsou co do svého obsahu nesrozumitelná a neurčitá dle § 55 zák. práce“, nejsou hrubým porušením pracovní kázně, a „s ohledem na dobu, kdy mělo dojít k tvrzenému porušení pracovní kázně, i neúčinné s odkazem na ustanovení § 53 odst. 2 zák. práce“. Poté, co ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13.9.2007 č. j. 6 C 123/2005-108 a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1.7.2008 č.j. 21 Co 143/2008-136, Nejvyšší soud České republiky k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 9.2.2010 č.j. 21 Cdo 4689/2008-152 zrušil rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Vycházeje z ustálené judikatury a ze skutkových okolností zjištěných v předchozím řízení vyložil, že činnost žalobce pro žalovaného v období od 13.6.2001 nelze hodnotit jako faktický pracovní poměr, a že je odůvodněn závěr, že od 13.6.2001 existoval mezi účastníky pracovní poměr, který trval nejen po dobu, kdy žalobce „z důvodu na jeho straně nemohl vykonávat funkci jednatele žalované“. Nelze sice vycházet z manažerské smlouvy, kterou žalobce uzavřel „sám se sebou“, nicméně je skutečností, že od 13.6.2001 žalobce vykonával funkci výkonného ředitele s vědomím tehdejšího statutárního zástupce žalovaného, za svoji práci pobíral mzdu a že žalovaný vycházel po celou dobu z toho, že je zde pracovní poměr. Pro další posouzení projednávaného případu je pak podstatné, zda (byť i konkludentně) nedošlo v souvislosti se jmenováním žalobce jednatelem nebo i někdy později k rozvázání tohoto pracovního poměru uzavřeného od 13.6.2001. Zjištění v tomto směru je významné proto, že o neplatnosti rozvázání pracovního poměru lze rozhodnout na základě žaloby podle ustanovení § 64 zák. práce jen, jestliže je zde pracovní poměr jako takový. Městský soud v Praze nato usnesením ze dne 18.5.2010 č.j. 21 Co 143/2008-168 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že v předchozím řízení se soudy vůbec nezabývaly otázkou, zda ke dni, kdy byl učiněn ze strany společníka žalované společnosti úkon, který měl směřovat ke skončení pracovního poměru se žalobcem, vůbec existoval mezi účastníky pracovněprávní vztah, a protože by dokazování v tomto směru v odvolacím řízení přesahovalo rámec přezkumné činnosti odvolacího soudu, byl soud prvního stupně zavázán, aby se zabýval zjištěním, zda nedošlo v případě žalobce ke skončení pracovního poměru před datem 1.3.2005. Obvodní soud pro Prahu 9 poté rozsudkem ze dne 1.2.2011 č.j. 6 C 123/2005-214 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 99.074,50 Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky a že je povinen „zaplatit Českému státu“ na náhradě nákladů řízení částku 700,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že k ukončení pracovněprávního vztahu mezi účastníky před datem 1. 3. 2005 nedošlo. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že funkce jednatele žalované společnosti a funkce ředitele žalované společnosti se obsahově nepřekrývaly a že tedy „pracovněprávní poměr žalobce nebyl založen pro funkci statutárního orgánu, nýbrž ředitele žalované společnosti“. Vzhledem k tomu, že zrušovací projev ze dne 1.3.2005 učinil společník žalované společnosti, který však nemůže jednat za společnost navenek, „neboť právní úkony v pracovněprávních vztazích u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, lze činit jen za podmínek ustanovení § 9 zák. práce“, uzavřel, že výpověď z pracovního poměru, jakož i okamžité zrušení pracovního poměru, jsou neplatné. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.8.2011 č.j. 21 Co 252/2011-231 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Označil za „zcela nesprávný závěr soudu prvního stupně“, že právní úkon ze strany žalovaného ze dne 1.3.2005 nebyl učiněn oprávněnou osobou ve smyslu § 9 zák. práce, neboť podepsaný T. H., který byl v té době a je společníkem žalované společnosti, byl od 4.1.2005 rovněž jednatelem této společnosti. Poté podrobně zhodnotil provedené důkazy a poukázal na to, že provedenými důkazy je třeba se opětovně zabývat, zhodnotit je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, případně některé z nich zopakovat nebo doplnit, a teprve poté, bude-li zcela jednoznačně prokázáno, že k datu 1.3.2005 trval pracovní poměr žalobce u žalovaného, bude se muset soud prvního stupně zabývat jednotlivými důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, případně pro výpověď z tohoto pracovního poměru. V opačném případě, bude-li zjištěno, že pracovní poměr zanikl před datem 1.3.2005, bude třeba žalobu z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce zamítnout. Obvodní soud pro Prahu 9 poté rozsudkem ze dne 21.2.2012 č.j. 6 C 123/2005-263 žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 123.519,- Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky JUDr. Jarmily Černé a aby zaplatil „Českému státu“ 1.050,- Kč na náhradě nákladů řízení na účet Obvodního soudu pro Prahu 9. Ve věci samé vycházel ze zjištění, že mezi účastníky došlo konkludentně ke vzniku pracovněprávního vztahu počínaje dnem 13.6.2001 a že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného o tom, že tento pracovněprávní vztah zanikl před datem 1.3.2005. Posuzovaný právní úkon ze dne 1.3.2005 je však podle názoru soudu prvního stupně po formální stránce nesrozumitelný a neurčitý. Protože okamžité zrušení pracovního poměru, resp. výpověď z pracovního poměru byla dána z důvodů, které žalované společnosti byly známy minimálně ke dni 4.1.2005, je zřejmé, že tento zrušovací projev byl učiněn v rozporu s ustanovením § 53 odst. 2 zák. práce po uplynutí stanovené subjektivní lhůty. Obdobně, „jednalo-li by se o formální stránku výpovědi“, jsou důvody zde uvedené nesrozumitelné a nekonkrétní a není jednoznačné, z jakého zákonného důvodu žalovaná společnost k výpovědi přistoupila. Není zde ani konkrétně uvedeno, která z vytýkaných pochybení žalovaný považuje za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, popřípadě která z těchto pochybení považuje za soustavné méně závažné porušování pracovní kázně. Výpověď je tudíž neplatná ve smy