21 Cdo 3980/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3980/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 7. 2017 Spisová značka:21 Cdo 3980/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3980.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výpověď z pracovního poměru Obchodní rejstřík Živnostenské podnikání Dotčené předpisy:§ 52 písm. g) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 304 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 10 předpisu č. 455/1991Sb. ve znění do 31.12.2011 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 9. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3980/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. L. B., zastoupené Mgr. Romanou Náhlíkovou Kaletovou, advokátkou se sídlem v Písku, Žižkova třída č. 335/12, proti žalovanému ESTHESIA s. r. o. se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1013/59, IČO 26775808, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 144/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2016 č. j. 62 Co 343/2015-152, takto: Dovolání žalobkyně se zamítá. O d ů v o d n ě n í: Dopisem ze dne 27. 6. 2011 žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť tu jsou důvody, pro které může zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr. „Zvlášť závažné“ porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci výkonného manažera spatřoval žalovaný v tom, že: 1) žalobkyně porušuje povinnosti vyplývající zejména z ustanovení § 301 a § 304 zákoníku práce, neboť jedná v rozporu se zájmy zaměstnavatele, jestliže oslovuje klienty společnosti Esthesia s. r. o. a nabízí jim služby konkurenční společnosti, kontaktuje další zaměstnance společnosti Esthesia s. r. o. a Esthesia - centrum krásy a péče o tělo s. r. o. s nabídkou zaměstnání v konkurenční společnosti, která má stejný předmět podnikání jako zaměstnavatel, vykonává jinou výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho předchozího písemného souhlasu a uvádí nepravdivé informace o svém zaměstnavateli, 2) ze strany žalobkyně došlo k neoprávněným výběrům hotovosti z pokladny zaměstnavatele pro její osobní spotřebu, a to dne 13. 5. 2010 ve výši 31 500 Kč, dne 23. 6. 2010 ve výši 25 000 Kč a dne 22. 7. 2010 ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 6. 2011 je neplatná. Namítala neurčitost použitého výpovědního důvodu, neboť zákoník práce nezná „zvlášť závažné porušování pracovních povinností“. Nesouhlasila s tím, že by se dopustila porušení povinnosti zaměstnance podle § 304 zákoníku práce. Nevykonávala a ani v současné době nevykonává výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti žalovaného. Popřela, že by nabízela služby konkurenční společnosti, resp. subjektu konkurujícího žalovanému v oboru „praktické zubní lékařství“, který má žalovaný jako jediný předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku. Nečinila ani jakékoliv nabídky, které by byly v rozporu s oprávněnými zájmy žalovaného, a ani o něm nepravdivě neinformovala jiné osoby. Za nepravdivé označila, že by žalovanému zpronevěřila nějaký finanční obnos. Žalobkyně požadovala, aby soudem bylo přihlédnuto též k tomu, že k výpovědi z pracovního poměru žalovaný přistoupil v době, kdy čerpala mateřskou dovolenou. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 4. 3. 2013 č. j. 23 C 144/2011-43 žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 21 472,39 Kč k rukám advokáta Mgr. Ľudovíta Pavely. Vyšel ze zjištění, že společnost ESTHESIA s. r. o. má v živnostenském rejstříku od 18. 9. 2008 zapsaný předmět podnikání „masérské, rekondiční a regenerační služby“, což ale není v souladu se zápisem v obchodním rejstříku, ve kterém má společnost ESTHESIA s. r. o. jako předmět podnikání zapsané jen „praktické zubní lékařství“. V počátcích byly masérské služby fakturovány na společnost ESTHESIA s. r. o., v roce 2008 však byla založena samostatná společnost se zaměřením na masáže a v době výpovědi již byly masáže fakturovány na společnost ESTHESIA - centrum péče o tělo s. r. o. Žalobkyně si v průběhu mateřské dovolené založila „salon J.“, kde vykonávala masérské a rekondiční služby; bývalá spolupracovnice J. C. poskytovala „externí služby“, nikoliv služby „na základě pracovní smlouvy“ v době, kdy již nepracovala u žalovaného. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně shledal, že žalobkyně se masérskou činností nedopustila výkonu konkurenční činnosti, neboť předmětem podnikání zaměstnavatele byla „stomatologická činnost“. Ohledně „neoprávněných výběrů“ dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal, že by k nim fakticky došlo, že by žalobkyně byla za ně „stíhána“, a navíc k tomuto skutku uplynula prekluzivní lhůta podle § 58 zákoníku práce. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2014 č. j. 62 Co 510/2013-67 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť soud prvního stupně se nezabýval otázkou způsobu vzniku pracovního poměru účastníků a tím, zda „v rozhodné době“ trval, ani otázkou, zda výpověď z pracovního poměru byla doručena „po nástupu na mateřskou dovolenou či v době rodičovské dovolené“ [jedná se o podstatnou otázku pro posouzení zákazu výpovědi ve smyslu „§ 53 písm. d) zákoníku práce“]. Ve vztahu k závěru, který učinil o tom, že se žalobkyně nedopustila výkonu konkurenční činnosti, odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se nevypořádal se zjištěním, že žalovaný měl v rozhodné době „vystaveno“ živnostenské oprávnění na „masérské, rekondiční a regenerační služby“, a že se nezabýval ani okolnostmi, za nichž u žalobkyně pracovala bývalá zaměstnankyně žalovaného J. C. (neověřeno tak zůstalo tvrzení žalobkyně, že jmenovaná osoba do „salonu J.“ nastoupila až po „odchodu od žalovaného“). V případě neoprávněných výběrů hotovosti bylo soudu prvního stupně vytknuto neúplné skutkové zjištění o době, kdy se žalovaný o nich dozvěděl. Pokud by se tak stalo až v červnu 2011, jak tvrdí žalovaný, byla by subjektivní i objektivní propadná lhůta podle § 58 odst. 1 zákoníku práce zachována „minimálně“ u posledního výběru ze dne 22. 7. 2010. Obvodní soud pro Prahu 1 následně rozsudkem ze dne 21. 11. 2014 č. j. 23 C 144/2011-120 žalobě znovu vyhověl a žalovanému uložil, aby žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplatil 50 781,39 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Pacovského, LL.M. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 7. 11. 2005 (změněné dodatkem ze dne 2. 5. 2006 ve sjednané době pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou) jako „výkonný manažer“ a že v době od 4. 12. 2010 do 17. 6. 2011 žalobkyně čerpala mateřskou dovolenou a ode dne 18. 6. 2011 rodičovskou dovolenou. V době od srpna 2010 masérské služby vykonávala jen sesterská společnost žalovaného ESTHESIA - centrum relaxace a rehabilitace s. r. o. (pro tento účel také vznikla, ke dni 30. 10. 2010 měla v obchodním rejstříku zapsaný předmět podnikání „masérské, rekondiční a regenerační služby“), u které však žalobkyně zaměstnaná nebyla. Soud prvního stupně při posuzování, zda žalobkyně porušila povinnost podle § 304 zákoníku práce, vyšel z úvahy, že významné jsou jen údaje, které jsou o předmětu podnikání zaměstnavatele zapsané v obchodním rejstříku (odkázal přitom na „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1628/97“), a že smyslem zákazu konkurenční činnosti ve smyslu § 304 zákoníku práce je zabránit tomu, aby jejím výkonem „nevznikla zaměstnavateli škoda“. Žalovaný žádnou škodu netvrdil a bylo prokázáno, že J. C. ukončila pracovní činnost u žalovaného ještě před navázáním smluvní spolupráce s žalobkyní. Ve vztahu k neoprávněným výběrům hotovosti žalovaný podle soudu prvního stupně neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní a tento výpovědní důvod nebyl uplatněn ve lhůtě uvedené v § 58 odst. 1 zákoníku práce. Pokladna byla umístěna v recepci, kde k ní měly přístup jen recepční, a neoprávněný výběr se měl navíc uskutečnit v době, kdy žalobkyně čerpala dovolenou. Žalovaný navíc „netvrdil ani neprokázal“, z jakého důvodu má za to, že výběr provedla žalobkyně, a proč na tuto skutečnost přišel až s odstupem jednoho roku poté, co žalobkyně společnost opustila. Soud prvního stupně shledal, že výpovědní důvody proto nejsou opodstatněné a že žalovaný navíc k výpovědi přistoupil v ochranné době podle § 53 odst. 1 písm. d) záko