22 Cdo 194/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 194/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2025 Spisová značka:22 Cdo 194/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.194.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Neplatnost právního úkonu Konkurs Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 5 odst. 3 předpisu č. 229/1991 Sb. § 39 obč. zák. § 68 odst. 1 předpisu č. 328/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 194/2025-403 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. T., b) R. K., c) V. K., d) J. P. M., e) M. K., všech zastoupených Mgr. Janem Vondrou, advokátem se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, proti žalovanému V. P., zastoupenému Mgr. et Mgr. Pavlem Střelcem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Masarykovo nám. 47/33, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 273/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, č. j. 18 Co 144/2023-360, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 23 123,10 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Jana Vondry, advokáta se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem (v této věci druhým v pořadí) ze dne 15. 5. 2023, č. j. 17 C 273/2017-294, určil, že žalobci jsou – ve specifikovaných podílech – spoluvlastníky a dále vlastníky pozemků parc. č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY a č. XY, nacházejících se v katastrálním území XY, obec XY, okres XY - dále též „předmětné pozemky“ (výroky I až VIII) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IX). 2. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. 18 Co 144/2023-360, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I až VI a VIII a IX potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Tento rozsudek byl v pořadí třetím rozhodnutím vydaným odvolacím soudem v této věci, neboť usnesením ze dne 2. 7. 2020, č. j. 18 Co 55/2019-167, Krajský soud v Brně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, č. j. 17 C 273/2017-99, zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení, a usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. 18 Co 144/2023-339, které nabylo právní moci dne 13. 3. 2024, Krajský soud v Brně z podnětu zpětvzetí žaloby dřívějším žalobcem e) – J. S. - rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2023, č. j. 17 C 273/2017-294, ve výroku VII zrušil a v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil. 3. Soudy obou stupňů vyšly z těchto - pro právní posouzení věci rozhodných - skutkových zjištění: - Právní předchůdci žalobců a), b) c) a e), J. K. a S. K., a právní předchůdce žalobkyně d), J. R., uplatnili ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“) dne 16. 10. 1992, respektive 10. 10. 1992, restituční nárok na vydání odňatých pozemků u Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu města Brna (dále „pozemkový úřad“). - Rozhodnutím pozemkového úřadu ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. 2835/92/7/2-RDB+RNP, bylo o restitučním nároku J. K. a S. K. rozhodnuto tak, že každý z nich je vlastníkem ideální ½ pozemku parc. XY, č. XY a č. XY. Žalobce c) je právním nástupcem S. K. a žalobkyně a), b) a e) J. K. Jmenovaní žalobci kromě podílů, jež byly vydány jejich právním předchůdcům, nabyli i spoluvlastnické podíly na pozemku parc. č. XY, jež jim byly vydány na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2014, č. j. 16 C 60/2003-253, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2018, č. j. 18 Co 317/2014-387, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2018, č. j. 18 Co 317/2014-407. - Rozhodnutím pozemkového úřadu ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 2835/92/14/2-RDB+RNP, byly do výlučného vlastnictví J. R. vydány pozemky parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY. Žalobkyně d) je právní nástupkyní J. R. Kromě pozemků, jež byly vydány jejímu právnímu předchůdci, nabyla žalobkyně d) na základě rozsudku Městského soudu v Brně z dne 13. 8. 2014, č. j. 38 C 92/2003-290, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2016, č. j. 18 Co 55/2015-353, vlastnické právo k pozemku parc. č. XY. - Rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15. 7. 1998, č. j. 27 K 30/97 -167, byl na majetek státního podniku Brněnské cihelny, s. p. v likvidaci (dále též „úpadce“) prohlášen konkurs a konkursní správkyní byla ustanovena JUDr. Stanislava Vrchotová (dále také „správkyně konkursní podstaty“); správkyně konkursní podstaty do majetkové podstaty úpadce sepsala, mimo jiné, i pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY. - Usneseními Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 22. 6. 1999, sp. zn. 27 K 30/97, a ze dne 2. 11. 1999, č. j. 27 K 30/97-253, byl správkyni konkursní podstaty udělen k jejímu návrhu souhlas, aby pozemky parc. č. XY a parc. XY prodala přímým prodejem mimo dražbu. - Dne 15. 6. 1999 uzavřela správkyně konkursní podstaty a žalovaný kupní smlouvu, dle níž měl úpadce převést na žalovaného s právními účinky vkladu ke dni 28. 7. 1999 vlastnické právo k pozemku parc. č. XY (pozn.: součástí převedeného pozemku jsou i pozemky parc. č. XY a č. XY). - Dne 2. 11. 1999 uzavřela správkyně konkursní podstaty a žalovaný kupní smlouvu, dle níž měl úpadce převést na žalovaného s právními účinky vkladu ke dni 15. 11. 1999 vlastnické právo k pozemku parc. č. XY (pozn.: součástí převedeného pozemku jsou i pozemky parc. č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY a č. XY). - V katastru nemovitostí je na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY a obec XY evidován zápis duplicitního vlastnictví pro žalovaného a žalobce a), b) a c) k pozemkům parc. č. XY a č. XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY a obec XY evidován zápis duplicitního vlastnictví pro žalovaného a žalobkyni d) k pozemkům parc. č. XY, č. XY a č. XY. - Pozemky parc. č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY a č. XY vznikly jako nově označené pozemky dle geometrického plánu č. 396-32/2001 ze dne 17. 10. 2001 a pozemky parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY vznikly jako nově označené pozemky dle geometrického plánu č. 620-55/2003 ze dne 5. 9. 2013. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“), § 5 odst. 3 věty první a druhé zákona o půdě, § 27 odst. 2 a § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, (dále „zákon o konkursu a vyrovnání“). Dovodil, že žalobci mají na navrhovaném určení naléhavý právní zájem vzhledem k duplicitnímu zápisu vlastnického práva k předmětným pozemkům svědčícímu nejen jim, ale i žalovanému, že předmětné pozemky byly zapsány do konkursní podstaty úpadce v rozporu s ustanovením § 68 zákona o konkursu a vyrovnání, neboť již dříve byl na jejich vydání řádně a včas uplatněn restituční nárok podle zákona o půdě a že kupní smlouvy ze dne 15. 6. 1999 a ze dne 2. 11. 1999, jež za úpadce uzavřela na straně prodávající správkyně konkursní podstaty a na straně kupujícího žalovaný, jsou ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě s přihlédnutím k ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále „obč. zák.“) absolutně neplatnými právními úkony, a na jejich základě tak k předmětným pozemkům žalovaný nemohl nabýt vlastnické právo; kupní smlouvy byly totiž uzavřeny v rozporu s blokačním ustanovením § 5 odst. 3 zákona o půdě, jež zakazuje povinné osobě zcizovat majetek, na nějž byl uplatněn restituční nárok. 5. Se zřetelem na délku soudního řízení v projednávané věci a zrušení předchozího meritorního rozhodnutí soud prvního stupně pro účely právního posouzení věci konstatoval závěry, jež kasačním rozhodnutím odvolacího soudu nebyly dotčeny, a sice že právní předchůdci žalobců řádně a včas uplatnili restituční nárok k pozemkům, jež byly následně oprávněným osobám, respektive jejich právním nástupcům, vydány, že kupní smlouvy uzavřené dne 15. 6. 1999 a dne 2. 11. 1999 jsou ve smyslu § 5 odst. 3 zákona o půdě absolutně neplatnými právními úkony, protože byl jimi porušen zákonný zákaz tížící povinnou osobu až do vyřešení nároku s majetkem podléhajícím restituci nenakládat a že vědomost správkyně konkursní podstaty při posuzování plat