23 Cdo 2710/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2710/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:23 Cdo 2710/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2710.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Skutečná škoda [ Škoda ] Dotčené předpisy:§ 373 obch. zák. § 379 obch. zák. § 380 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2710/2023-189 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BAMA METAL s.r.o., se sídlem v Rosovicích 273, identifikační číslo osoby 27130983, zastoupené Mgr. Michalem Trkalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, proti žalovanému Zemědělskému družstvu se sídlem v Rosovicích, se sídlem v Rosovicích 265, identifikační číslo osoby 00108341, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, o zaplacení 739 967,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 38/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. 21 Co 37/2023-164, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. 21 Co 37/2023-164, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 11. 2022, č. j. 7 C 38/2022-136, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 739 967,60 Kč s tvrzením, že žalovaný porušil povinnost ze smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2009 tím, že přestal dne 28. 2. 2019 dodávat žalobkyni elektrickou energii a dodávku neobnovil ani na základě výzev. Žalobkyně byla nucena dodávku elektrické energie pro svou výrobu a služební byt zajistit náhradním způsobem. Žalovaná částka přestavovala náhradu škody tvořenou náklady vynaloženými žalobkyní na náhradní dodávky elektrické energie v období od 1. 3. 2019 do 30. 10. 2019 (na pronájem a následné zakoupení elektrocentrály včetně elektromateriálu, servis elektrocentrály a pohonné hmoty potřebné pro její provoz). 2. Žalovaný namítal nedodržení podmínek uzavřené smlouvy ze strany žalobkyně, ukončení dodávek v důsledku vyhoření elektroměru žalobkyně způsobeného přetížením žalobkyní a ukončení smlouvy. Tvrdil též, že elektrocentrála měla předimenzovaný výkon neodpovídající dosavadní spotřebě elektřiny žalobkyní, a tudíž měla i neodpovídající spotřebu nafty, a že žalobkyně neoprávněné účtovala daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) k požadované náhradě škody. Namítl i promlčení požadovaného nároku. 3. Okresní soudu v Příbrami rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 7 C 38/2022-136, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 739 967,60 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 155 452 Kč (výrok II). 4. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soud prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 27 975 Kč (výrok II). 5. Odvolací soud vyšel (mimo jiné) z těchto skutkových závěrů soudu prvního stupně: Dne 30. 1. 2009 byla uzavřena smlouva mezi žalobkyní jako odběratelem služeb a žalovaným jako jejich dodavatelem, jejímž předmětem byly podmínky zajištění provozu žalobkyně, která byla napojena na stávající rozvodnou síť žalovaného. Ve smlouvě bylo mimo jiné sjednáno oprávnění žalovaného přerušit žalobkyni dodávku elektrické energie v případě porušení podmínek smlouvy žalobkyní (udržování řádného technického stavu zařízení žalobkyně a předložení seznamu nainstalovaných spotřebičů včetně jejich příkonu), z důvodu živelné události, při poruše, při provádění revizí, údržeb a oprav a při porušení platebních podmínek. Dne 28. 2. 2019 byla přerušena dodávka elektřiny žalobkyni, neboť došlo k zahoření rozvaděčového pole, v němž se nacházelo podružné měření pro žalobkyni a měření ČEZ pro čistírnu odpadních vod OÚ Rosovice. Požár způsobil šestihodinový výpadek v provozu rozvodného zařízení. Elektrikář žalovaného posoudil jako příčinu zahoření přetížení ze strany žalobkyně. Žalovaný připravil návrh na ukončení smlouvy ke dni 1. 3. 2019 s návrhem nové smlouvy o pronájmu části odběrného místa připojení žalobkyně k rozvodnému zařízení za účelem odběru elektrické energie. Na uvedený návrh žalobkyně nepřistoupila a žádala žalovaného o opětovné připojení k elektrické síti. Žalovaný poukázal na neplnění smluvních povinností žalobkyní a žalobkyni neposkytl součinnost k opětovnému připojení. Z dokazování nevyplynulo, že by žalovaný od smlouvy jednostranně odstoupil. Žalobkyně si zajistila dodávku elektrické energie pro svůj provoz nejprve pronájmem elektrocentrály ve výši 72 600 Kč v měsíci březnu 2019 (byla ji účtována i částka 6 441 Kč za elektromateriál pro připojení elektrocentrály), poté elektrocentrálu zakoupila za částku 301 290 Kč (byla ji účtována i částka 14 666 Kč za materiál k připojení elektrocentrály), od dubna do září byly žalobkyni účtovány platby za servis dieselagregátu (elektrocentrály) a její odkouření v částkách 15 004 Kč, 3 x 16 214 Kč a 2 842 Kč. Od 2. 3. 2019 do 16. 10. 2019 žalobkyně postupně tankovala naftu potřebnou k provozu pronajaté i zakoupené elektrocentrály v celkové výši 278 482,90 Kč. Dne 18. 4. 2019 žalobkyně uzavřela se společností ČEZ Distribuce a.s. smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě. Poté byla realizována výstavba trafostanice a vlastní přípojky žalobkyně na základě vydaných povolení a dne 29. 10. 2019 žalobkyně podala žádost o připojení. Dne 20. 11. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výše uvedených nákladů v celkové výši 739 967,60 Kč a současně odstoupila od smlouvy ze dne 30. 1. 2009 pro její podstatné porušení žalovaným. 6. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, na jehož právní závěry zcela odkázal a který věc posuzoval podle § 261 odst. 1, § 269 odst. 2 věty první, § 244, § 345 odst. 1, § 346 odst. 1, § 373 a 378, § 379 věty první , § 380 a 398, § 391 odst. 1 a § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), neboť smlouva mezi účastníky byla uzavřena dne 30. 9. 2009 a vztah mezi účastníky byl závazkovým vztahem mezi podnikateli týkajícím se jejich podnikatelské činnosti. Jako nedůvodnou odmítl námitku promlčení, neboť škoda začala vznikat žalobkyni v důsledku nepřipojení k zařízení žalovaného od 1. 3. 2019 a do dne podání žaloby 28. 2. 2022 neuplynula čtyřletá promlčecí doba. Dovodil, že k ukončení nepojmenované smlouvy mezi účastníky o zajištění provozu dodávek elektrické energie z rozvodny žalovaného došlo až odstoupením žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 20. 11. 2019. Ústně od smlouvy nebylo možné odstoupit. Uzavřel, že i kdyby žalobkyně takto neodstoupila pro podstatné porušení smlouvy bez zbytečného odkladu podle § 345 odst. 1 obch. zák. byla oprávněna odstoupit způsobem stanoveným pro nepodstatné porušení smlouvy, což bylo učiněno, pokud žalovaného opakovaně (marně) vyzývala, aby ji připojil k rozvodnému zařízení. Žalovaný porušil povinnost plynoucí ze smlouvy, neboť opětovně žalobkyni v souladu se smlouvou nepřipojil ke stávající rozvodně, resp. neposkytl jí náležitou součinnost k opětovnému připojení (žalobkyně chtěla provést připojení pracovníky, které sama zajistí, což jí nebylo umožněno) a žalobkyně tak byla nucena zajistit svůj provoz (dodávky elektrické energie) náhradním způsobem (prostřednictvím elektrocentrály), za což vynaložila náklady. Délku období, po kterou tak byla žalobkyně nucena činit, považoval soud prvního stupně i odvolací soud za přiměřenou. Neshledal důvodnou námitku žalovaného o pořízení předimenzované elektrocentrály, neboť vyšel z odborného vyjádření jednatele žalobkyně o kapacitě elektrocentrály. Za prokázané neměl soud prvního stupně tvrzení žalovaného o příčině vyhoření, jež měla spočívat na straně žalobkyně, když jediným důkazem pro toto tvrzení bylo vyjádření elektrikáře žalovaného, který navíc uvedl, že si pouze myslí, že došlo k přetížení od žalobkyně. Odvolací soud také dodal, že žalovaný i přes poučení soudem neunesl důkazní břemeno o tom, že splnil své povinnosti plynoucí ze smlouvy ze dne 30. 1. 2009. Podle soudů obou stupňů žalobkyně dostatečně tvrdila i prokázala výši škody, pokud bylo prokázáno, jaké konkrétní částky vynaložila za pronájem, pořízení, servis a provoz elektrocentrály, a to až do okamžiku vybudování vlastní příp