24 Cdo 2099/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2099/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2024 Spisová značka:24 Cdo 2099/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2099.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úschova Neplatnost právního jednání (o. z.) Nabytí vlastnického práva od neoprávněného Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 586 o. z. § 588 o. z. § 580 o. z. § 49a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2099/2024-244 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce R. R., zastoupeného Mgr. Tomášem Zimolkou, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 539/23e, proti žalované Cavallino Group s.r.o. (dříve Car Service Group CZ, s.r.o.), identifikační číslo osoby 04538749, se sídlem v Praze – Novém Městě, Na Poříčí 1071/17, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Argentinská 783/18, o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 175/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajské soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, č. j. 19 Co 98/2023-206, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. 37 C 175/2020-145, výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované souhlasit s vydáním předmětu úschovy – osobního motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Passat CC 3 CC, VIN: XY(dále též „předmětné vozidlo“ či „předmět úschovy“) ze soudní úschovy vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 100 Sd 290/2019. Výrokem II nahradil souhlas žalobce s vydáním předmětu úschovy žalované a výrokem III uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. 2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej pouze ve výroku III o náhradě nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 3. Takto soudy rozhodly o žalobě žalobce a zároveň o vzájemném návrhu žalované, kdy každý z účastníků se domáhal po druhém nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a odkázal na ně. V trestním rozsudku ze dne 14. 3. 2022, č. j. 13 T 127/2022-655, který vydal Okresní soud v Ostravě, a který je pravomocný, je shrnut skutkový děj, který byl následně prokázán i v předmětném řízení před soudem prvního stupně, a to, že dne 11. 1. 2019 uzavřel jednatel společnosti N. s.r.o. J. H. (dále jen „H.“) na popud svého známého D. Š. (dále jen „Š.“) s obchodní společností K. s.r.o. (jehož společníkem a jednatelem je žalobce) kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej automobilu Audi A7. Ve smlouvě bylo nepravdivě tvrzeno, že vlastníkem vozidla je společnost N. s.r.o., ačkoliv byla pouze uživatelem, kdy jako protihodnotu za prodej tohoto vozidla žalobce předal Š. částku 100 000 Kč a předmětný automobil v hodnotě 210 000 Kč, a to na základě kupní smlouvy ze stejného dne (tj. 11. 1. 2019), která byla uzavřena na popud Š. mezi žalobcem a společností N. s.r.o., jednající jednatelem H. Následně žalobce ještě na kupní cenu za vozidlo Audi A7 zaplatil celkem 100 000 Kč. Byl to Š., který vedl s žalobcem jednání o uzavření výše uvedených kupních smluv a tvrdil o sobě, že je synem jednatele H. Následně H. jako jednatel společnosti N. s.r.o. předmětné vozidlo dne 4. 2. 2019 zaregistroval na společnost N. s.r.o. a poté uzavřel s žalovanou kupní smlouvu s výhradou zpětné koupě, na jejímž základě žalovaná předmětné vozidlo v hodnotě 150 000 Kč zakoupila za 165 000 Kč, zaregistrovala se jako nový vlastník v registru vozidel a zároveň dala vozidlo společnosti N. s.r.o. do užívání na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku. Následně dne 4. 3. 2019 zakoupil Š. s H. část karosérie, registrační značky a další komponenty se záměrem změnit identitu předmětného vozidla. Posléze bylo předmětné vozidlo 11. 4. 2019 zajištěno policií opatřené registračními značkami a štítky VIN z vraku jiného vozidla. Ke změně VIN kódu došlo až po prodeji vozidla žalované, tedy po uzavření kupní smlouvy mezi společností N. s.r.o., jako prodávající a žalovanou jako kupující. Za popsané jednání byli H. i Š. odsouzeni za přečin podvodu, zločin legalizace výnosu z trestné činnosti a přečin pojistného podvodu. Ve výroku trestního rozsudku je konstatováno, že popsaným jednáním vznikla škoda poškozenému – žalobci v celkové výši 410 000 Kč, ve výroku rozsudku dále byla Š. a H. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody částku 200 000 Kč společnosti K. s.r.o. (jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce), žalobce jakožto poškozený byl se svým nárokem odkázán na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Po právní stránce odvolací soud shledal, že žalobce v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by se dovolal neplatnosti kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2019, kterou uzavřel jako prodávající se společností N. s.r.o. jako kupující a jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu z žalobce na společnost N. s.r.o. V tomto smyslu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2023, č. j. 24 Cdo 798/2023-188, kde dovolací soud rozhodoval ve sporu s obdobnými skutkovými okolnostmi. Neplatnost převodní smlouvy žalobce uplatňoval pouze v přítomném řízení a předtím jen v řízení o úschově, jehož účastníkem však nebyla společnost N. s.r.o. Žalobce se s ohledem na trestnou činnost H a Š. nedovolal neplatnosti jejich jednání, respektive právního jednání společnosti N. s.r.o. při uzavření uvedené kupní smlouvy. Kupní smlouva je proto platná, neboť podvodné jednání Š. a H. samo o sobě nečiní bez dovolání se neplatnosti kupní smlouvy tuto absolutně neplatnou ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ani § 588 o. z., když žalobce měl vůči společnosti N. s.r.o. namítnout relativní neplatnost daného právního jednání ve smyslu § 586 o. z. V souvislosti s tím pak uzavřel, že i následující kupní smlouva uzavřená mezi společností N. s.r.o. jako prodávající a žalovanou jako kupující ze dne 7. 2. 2019 je platná a žalovaná se na základě ní stala vlastníkem předmětného vozidla. Závěrem odvolací soud dodal, že se žalobce v rámci uvedeného trestního řízení přihlásil s požadavkem na náhradu škody jako osoba poškozená, a to jak jako fyzická osoba, tak jako jednatel a společník společnosti K. s.r.o. Uvedené společnosti byla škoda trestním rozsudkem přiznána, jako fyzická osoba byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedené svědčí podle názoru odvolacího soudu o tom, že pokud se žalobce přihlásil k náhradě škody v trestním řízení, nepovažoval se již za vlastníka předmětného vozidla a není tak legitimován napadat následný převod vlastnictví motorového vozidla mezi jinými subjekty, jehož se neúčastnil. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále jen „dovolatel“) v celém rozsahu včas podaným dovoláním. Dle názoru dovolatele je nesprávný závěr odvolacího soudu, že podvodné jednání pravomocně odsouzených pachatelů nezpůsobuje v posuzovaném případě absolutní neplatnost předmětné kupní smlouvy, nýbrž toliko relativní neplatnost. Dále dovolatel nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná nabyla předmět úschovy od neoprávněného, neboť při řešení této otázky se soudy obou stupňů v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu nezabývaly dobrou vírou žalované při právním jednání ohledně předmětu úschovy. V souvislosti s řečeným předložil dovolatel Nejvyššímu soudu následující tři otázky (v dovolání blíže odůvodněné), které považuje za otázky v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené: I. Způsobuje podvodné jednání některého z účastníků smlouvy vždy a za všech okolností toliko relativní neplatnost dotčené smlouvy ve smyslu § 586 o. z., které se tedy musí druhý účastník, postižený podvodným jednáním, dovolat, jinak je taková smlouva platná, či naopak mohou specifické okolnosti případu odůvodnit závěr, že smlouva, dotčená podvodným jednáním osob, které event. ani nejsou přímo jejími účastníky, je jen zdánlivým (nicotným) právním jednáním ve smyslu § 551 o. z., event. je neplatná absolutně dle § 580 odst. 2 o. z.? II. Je vždy a za všech okolností, a z