29 Cdo 2920/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2920/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2023 Spisová značka:29 Cdo 2920/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.2920.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční řízení Odporovatelnost Dotčené předpisy:§ 286 odst. 1 písm. c) IZ. § 589 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2920/2022-187 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně D. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Kateřinou Královcovou, advokátkou, se sídlem v Rokycanech, Jiráskova 4, PSČ 337 03, proti žalovanému Agroservisu Rokycany s. r. o., se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 170, PSČ 337 01, identifikační číslo osoby 01647237, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 221/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. června 2022, č. j. 18 Co 179/2021-176, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 25. května 2021, č. j. 6 C 221/2017-154, Okresní soud v Rokycanech (dále též jen „okresní soud“): [1] Zamítl žalobu podanou 3. března 2016, kterou se žalobkyně (D. H.) domáhala vůči žalovaným [1/ Mgr. Ing. Haně Müllerové, jako insolvenční správkyni žalobkyně (dále též jen „H. M.“), a 2/ Agroservisu Rokycany s. r. o. (dále též jen „společnost A“)] určení, že kupní smlouva ze dne 27. října 2015, uzavřená mezi první žalovanou jako prodávající a druhým žalovaným jako kupujícím (dále též jen „kupní smlouva“), je vůči ní neúčinná (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Okresní soud – vycházeje z ustanovení § 283, § 289 a § 293 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že důvody, pro které se žalobkyně domáhá vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy (absence souhlasu věřitelského výboru se zpeněžením prodejem mimo dražbu a to, že šlo o prodej pod cenou), nejsou dány. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“ nebo „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 1. června 2022, č. j. 18 Co 179/2021-176: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 235 a § 239 odst. 1 insolvenčního zákona a z ustanovení § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 5. Okresní soud se v podstatě zabýval pouze neplatností kupní smlouvy; tuto otázku však již vyřešil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2016, č. j. „102 VSPH 670/2016-56“ [správně č. j. 129 ICm 734/2016, 102 VSPH 670/2016-56 (KSPL 29 INS 14366/2013)]. Okresní soud měl (tedy) posuzovat, zda kupní smlouva je neúčinná. 6. Právo podat odpůrčí žalobu má za trvání insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka výlučně insolvenční správce (§ 239 odst. 1 insolvenčního zákona). Ani obecná úprava odporovatelných a neúčinných právních úkonů nečiní dlužníka aktivně věcně legitimovaným k podání takové žaloby. Žalobkyně tak neměla aktivní legitimaci k podání žaloby na určení neúčinnosti kupní smlouvy a odvolací soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil, byť z jiných důvodů. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Je (insolvenční) dlužník, jehož úpadek se řeší konkursem, aktivně věcně legitimován k podání odpůrčí žaloby proti právnímu jednání insolvenčního správce spočívajícímu v (nevýhodném) zpeněžení majetku tvořícího majetkovou podstatu? 8. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podle ustanovení § 235 odst. 1 insolvenčního zákona ani podle ustanovení § 589 odst. 1 o. z. nemá jako dlužnice (jejíž úpadek se řeší formou nepatrného konkursu) právo podat odpůrčí žalobu proti právnímu jednání, jímž insolvenční správkyně, zpeněžuje majetek tvořící majetkovou podstatu, ačkoli má dlužník důvodné pochybnosti o ekonomické výhodnosti takového jednání (o tom, že v daném místě a čase bylo dosaženo zpeněžením maximální možné protihodnoty), jež vedlo (dle dovolatelky) ke zkrácení uspokojení přihlášených věřitelů. K tomu dále dovozuje, že oprávnění podat odpůrčí žalobu proti právnímu jednání insolvenčního správce spočívajícímu v (nevýhodném) zpeněžení majetkové podstaty, je v právním zájmu dlužníka. III. Přípustnost dovolání 10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 11. Nejvyšší soud úvodem uvádí, že v době po právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (17. června 2022) a před podáním dovolání (12. srpna 2022) insolvenční soud usnesením ze dne 3. srpna 2022, č. j. KSPL 29 INS 14366/2013-B-265, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, které nabylo právní moci dne 20. srpna 2022, (mimo jiné) zrušil konkurs na majetek dlužnice po splnění rozvrhového usnesení. Následně, usnesením ze dne 12. září 2022, č. j. KSPL 29 INS 14366/2013-B-269, které nabylo právní moci dne 19. září 2022, kdy bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, insolvenční soud zprostil první žalovanou funkce insolvenční správkyně dlužnice. 12. Již na tomto místě dále Nejvyšší soud uvádí, že vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (22. července 2013), a se zřetelem k článku II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice i v době od 1. června 2019 uplatnil insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019. 13. Jelikož rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci (dne 20. srpna 2022), a jelikož právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, insolvenční řízení končí (§ 309 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona), vstoupila dlužnice k 20. srpnu 2022 zpět do těch práv a povinností, které jako osoba s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě vykonávala insolvenční správkyně dlužnice (a dlužnice by tak měla vstoupit v této věci na místo první žalované). Dlužnice se nicméně již účastní řízení v protikladném postavení (coby žalobkyně) a na obou stranách sporu současně stát nemůže (nemůže se stát účastnicí řízení na místě první žalované). Nejvyšší soud na tomto základě od uvedeného data (od 20. srpna 2022) vychází z toho, že na straně žalované se nadále nachází pouze dosavadní druhý žalovaný, čemuž přizpůsobil i označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí. 14. Dovolání v dané věci pak je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou. IV. Důvodnost dovolání 15. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u příp