3 Tdo 1564/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1564/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 5. 2018 Spisová značka:3 Tdo 1564/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1564.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Nejvyšší státní zastupitelství Ohrožení pod vlivem návykové látky Postoupení věci jinému orgánu Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 171 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 8. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1564/2017-20 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To 277/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 87/2017, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To 277/2017, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 171 odst. 1 tr. ř. o postoupení trestní věci obviněného R. O. pro skutek v návrhu na potrestání právně kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spočívajícím v tom, že dne 22. 03. 2017 kolem 14:00 hodin řídil ovlivněn omamnou a psychotropní látkou v obci F. n. O., okr. F.-M., po silnici I. třídy osobní motorové vozidlo tov. značky Audi A4, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR a byla zjištěna v jeho krvi hladina 35 ng/ml metamfetaminu a 7 ng/ml amfetaminu, Městskému úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být uvedeným orgánem posouzen jako přestupek. Proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku stížnost. O stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To 277/2017, a to tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Nalézací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že při dosažení hodnoty stanovené právním předpisem, tedy minimálně hodnoty 25 ng/ml metamfetaminu v krevním vzorku může být řidič postižen za přestupek. Aby se jednalo o trestný čin, musí být koncentrace návykové látky logicky podstatně vyšší, než je uvedena limitní hodnota. V soudní praxi se za takovou koncentraci podle nalézacího soudu zpravidla považuje nejméně trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády. Dále konstatoval, že u obviněného koncentrace dané návykové látky jen nepatrně přesáhla limitní hodnotu stanovenou právním předpisem a zdaleka nedosahuje ani jejího dvojnásobku. Při hodnocení, zda byl obviněný ve stavu vylučujícím bezpečné řízení motorového vozidla, nalézací soud konstatoval, že z výpovědi policistů ani jimi sepsaného záznamu o kontrole nevyplývá, že by jízda obžalovaného vozidlem byla jakkoli nestandardní, způsob jízdy nebyl důvodem k jeho kontrole. Ani při samotné kontrole nepozorovali policisté na obviněném známky ovlivnění návykovou látkou, kromě únavy, která může mít řadu jiných příčin. Při následném lékařském vyšetření nebyly zjištěny žádné známky ovlivnění návykovou látkou. V souhrnu těchto skutečnosti dospěl nalézací soud k závěru, že v rámci dosavadního trestního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obžalovaný řídil pod vlivem návykové látky, toto ovlivnění však bylo jen mírné a nevylučovalo schopnost obžalovaného bezpečně řídit motorové vozidlo. Ve výroku popsaný skutek proto nenaplnil znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Stížnostní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, když shodně s nalézacím soudem vyhodnotil stav obviněného tak, že tento nebyl natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla. Rovněž konstatoval, že podstatou trestného činu je, že škodlivost jednání musí být podstatně vyšší než u přestupku, což při hladině metamfetaminu v krvi, která jen mírně převyšuje stanovenou hladinu návykové látky pro přestupek a u amfetaminu je dokonce pod touto hladinou, nelze dovodit. Podle názoru stížnostního soudu se musí jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou (dále jen „nařízení vlády č. 41/2014 Sb.“, o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot). Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je pouze jedním z důkazů a je nutno hodnotit i další důkazy, jež však v dané věci nepostačují k závěru, že obviněný byl ovlivněn návykovou látkou natolik, že nebyl schopen bezpečně řídit a ovládat vozidlo, kdy bylo pouze prokázáno, že byl ovlivněn návykovou látkou. II. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal nejvyšší státní zástupce dovolání (č. l. 70–76) opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l), f), g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. d) tr. ř. a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., jelikož bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že není možno souhlasit se závěry soudů stran nenaplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že se jedná pouze o přestupek. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, které zahrnulo a do svého rozhodnutí promítlo další předchozí rozhodnutí, týkající se tzv. „drogové problematiky“ při řízení motorových vozidel, platí, že pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na každého člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti a proto je pro účely trestního řízení nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla užitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. S ohledem na skutečnost, že přímo zákon nestanoví jaké množství návykových látek je způsobilé řidiči motorového vozidla vyvolat stav vylučující vozidlo bezpečně řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování. Vždy je nutné zajistit dostatek podkladů nejenom o tom, o jakou látku se jedná, ale i v jakém množství byla v krvi či moči obsažena, což v případě obviněného R. O. splněno bylo. Z relevantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že však ani tato skutečnost nestačí pro to, aby bylo možno dostatečně objektivně posoudit, zda obviněný i přesto naplnil znaky dané skutkové podstaty, kdy v takovém případě se posouzení dané věci neobejde bez přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. U trestných činů daného charakteru může pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určit jak dalece je řidič schopen či neschopen řídit motorové vozidlo, tedy, zda vykonává činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky. U obviněného R. O. byl vypracován znalecký posudek znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a to RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D., která podle zjištěných hodnot posoudila, jaké množství předmětných omamných látek měl obvin