33 Cdo 1007/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1007/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1007/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1007.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Cena Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 2586 o. z. § 555 o. z. § 556 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1007/2024-272 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně TOKAREX spol. s r.o., se sídlem Brno, Trnitá, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 28355962, zastoupené Mgr. Pavlem Štembrokem, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 419/14, proti žalovanému K. H., zastoupenému JUDr. Rostislavem Silným, advokátem se sídlem Praha, Na Zábradlí 205/1, o 53 580,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 130 C 5/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2023, č. j. 47 Co 180/2023-245, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2023, č. j. 47 Co 180/2023-245, s výjimkou potvrzujícího výroku I o věci samé, se ruší a věc se v uvedeném rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhá zaplacení doplatku ceny díla. 2. Okresní soud v Trutnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 130 C 5/2022-214, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 53 580,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 580,41 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. 3. Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v části ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 3 234,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 18. 5. 2020 do zaplacení potvrdil, ve zbývajícím rozsahu jej změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 4. 11. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, podle níž se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala dne 6. 11. 2019 provést pro žalovaného (objednatel) pokládku litého anhydritového potěru s následným odstraněním anhydritového šlemu v rodinném domě v XY. Cena za dílo byla stanovena cenovou nabídkou z dne 29. 10. 2019, která tvořila přílohu smlouvy, ve výši 47 729 Kč; smlouva obsahuje ujednání, že cena díla se může navýšit nebo snížit o skutečně spotřebovaný materiál a provedené práce, zejména o rozdíl množství anhydritového potěru nad rámec množství uvedeného v cenové nabídce, neboť množství materiálu nelze dopředu specifikovat, což objednatel bere na vědomí a zavazuje se předpokládaný rozdíl uhradit s tím, že skutečně spotřebované množství potěru bude objednatelem potvrzeno do předávacího protokolu a případný rozdíl bude vyúčtován. Písemná cenová nabídka ze dne 29. 10. 2019 zpracovaná na základě poptávky žalovaného obsahuje sdělení, že oproti cenové kalkulaci může dojít v závislosti na rovinatosti podkladu k nadspotřebě anhydritového potěru a že skutečně spotřebované množství bude vyúčtováno v ceně za metr krychlový; kromě případné nadspotřeby cena zahrnuje veškerý materiál, dopravu a práce potřebné k provedení díla v rozsahu sdělených výměr. Kalkulace obsahuje údaje o tloušťce anhydritového potěru 50 mm, celkovou výměru podlah k vylití (143,78 m2), o spotřebě materiálu 0,05 m3 na 1 m2, cenu za jednotku (tj. na 1 m2 plochy) 226,06 Kč a cenu 4 521,24 Kč za balení směsi o objemu 1 m3. Při uvedených parametrech je uvedeno množství potřebné směsi 7,19 m3 za 32 503,22 Kč; cena za odstranění anhydritového šlemu na výměře do 100 m2 by byla účtována 2 200 Kč, při vyšší výměře by cena činila 22 Kč za m2. Nesporné bylo, že žalobkyně dílo provedla a žalovaný je převzal a potvrdil celkovou spotřebu anhydritového potěru potřebnou na jeho provedení v množství 9,18 m3. 5. Oproti soudu prvního stupně (který dovodil, že strany cenu za dílo sjednaly jako cenu určenou pevnou částkou s předpokládanou proměnlivou veličinou, kterou představuje faktická tloušťka vylité podlahy v závislosti na rovinatosti povrchu, přičemž nastalá nadspotřeba nemohla být pro žalovaného „překvapivou skutečností“, pročež požadavek žalobkyně na doplacení ceny díla shledal po právu) odvolací soud postup žalobkyně, která „při své činnosti postupuje vždy tak, že v cenové nabídce a ve smlouvě uvede cenu, která odpovídá ideální rovnosti podkladu, jíž není nikdy dosaženo, a konečnou cenu zvyšuje, majíc za to, že jí k tomu opravňuje znění smlouvy, která upozornění na možnost zvýšení ceny obsahuje“, shledal akceptovatelným pouze, pokud by k nadspotřebě docházelo jen v ojedinělých případech a její vliv na cenu díla by byl pouze nepatrný. Zvýšení stanovené ceny v důsledku nadspotřeby materiálu o 23 % shledal podstatným, nikoliv „jen okrajovým“, jež „by bylo možné tolerovat“ jako uznatelnou nepřesnost vyplývající z úvodního měření. Účtování vyšší ceny žalobkyní z důvodu nadspotřeby materiálu a záměrné snižování nabídkové ceny, aniž by cokoliv bránilo možnosti odhadnout množství potřebného materiálu přesněji, znamená, že to, co žalobkyně označuje za nadspotřebu, je ve skutečnosti běžná spotřeba, z níž měla vycházet již úvodní cenová nabídka. Podle odvolacího soudu mohl být žalovaný na základě cenové nabídky i později uzavřené smlouvy oprávněně přesvědčen, že cena díla bude činit 47 728,45 Kč, případně se od této ceny nebude výrazně lišit; nemohl tedy rozumně předpokládat takový rozdíl v ceně. Jednání žalobkyně shledal nepoctivým a zjevným zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany (§ 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dál jen jako „o. z.“). Poukázal rovněž na to, že o zvýšení ceny žalobkyně informuje až po provedení díla, tedy za situace blížící se zákonem zakázané smluvní úpravě, která podnikateli zakazuje zvýšit cenu, aniž by měl spotřebitel při podstatném zvýšení právo od smlouvy odstoupit (§ 1814 písm. i/ o. z.), přičemž úprava občanského zákoníku počítá s tím, že se objednatel o překročení ceny dozví v průběhu provádění díla, kdy může od smlouvy odstoupit ještě před jeho dokončením, nikoliv až poté, co je dílo provedeno (§ 2612 a § 2622 o. z.). Z uvedených důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že požadavku žalobkyně na zaplacení doplatku ceny díla nevyhověl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně ve všech souvislostech nebyly dovolacím soudem vyřešeny. Prostřednictvím prvních třech formulovaných otázek procesního práva vytýká soudům, že neprovedly navrhované důkazy, a prosazuje, že závěry odvolacího soudu, že je namístě změnit rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu, že se žalobkyně dopouští excesivního zvyšování cen, jsou v rozporu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dále předkládá k posouzení otázky hmotného práva, které doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny nebyly, jejichž prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyhodnotil obsah uzavřené smlouvy, uzavřel-li, že „žalovaný jako spotřebitel mohl být na základě cenové nabídky i později uzavřené smlouvy oprávněně přesvědčen, že cena díla bude činit 47 728,45 Kč, případně se od této částky nebude nikterak výrazně lišit“ a že žalovaná „o zvýšení ceny informuje své zákazníky pravidelně až po provedení díla“. Žalobkyně podrobuje kritice nesprávného právního posouzení závěry odvolacího soudu týkající se jejího postupu při konečném navyšování cen svým zákazníkům. 7. Žalovaný navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 8. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzen