4 Pzo 8/2022 – Nejvyšší soud

4 Pzo 8/2022- USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2022 návrh I. N., nar. XY v XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Hradci Králové dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, a rozhodl takto: Podle § 314n odst. 1 tr. ř. příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, ohledně navrhovatele I. N., nebyl porušen zákon. Odůvodnění: 1. Nejvyššímu soudu byl doručen dne 7. 3. 2022 podle § 88 odst. 8 tr. ř. návrh I. N. (dále jen navrhovatele) společně s podaným dovoláním proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 8 To 247/2021, podaný prostřednictvím obhájce na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které byly použity ve věci v řízení před soudy obou stupňů, čímž došlo podle navrhovatele k hrubému porušení procesních předpisů a práva na obhajobu a spravedlivý proces. Navrhovatel namítá, že soudy se nevypořádaly s otázkou legitimity pořízených záznamů odposlechů. Soud druhého stupně pouze okrajově poukázal na nedostatečnost řádného odůvodnění soudu prvého stupně. Navrhovatel má za to, že soudy porušily jeho základní právo podle čl. 8 Úmluvy ve spojení s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“) tím, že odmítly důkazní návrhy směřující k objasnění samotné legitimity zahájení úkonů v trestním řízení a nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Zdůrazňuje, že opakovaně požadovali, aby si soud vyžádal a předložil stranám spis sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015, v němž došlo k zahájení úkonů v trestním řízení a následně k nařízení odposlechů telefonů, e-mailových zpráv a sledování nejen jeho osoby, ale i D. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že státní zástupkyně na pokyn soudu zareagovala stroze, když konstatovala nemožnost předložení spisu, a soud se s tímto tvrzení spokojil, aniž by se zabýval tím, proč spis nelze předložit, takže si spis postupem podle § 8 odst. 5 tr. ř. nevyžádal. Provedení tohoto důkazu ovšem navrhovatel považuje za nezbytné k posouzení legitimity zahájení úkonů trestního řízení a následně nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, jakož i dalších operativně pátracích prostředků. Nemůže se zbavit dojmu, že přezkoumáním uvedeného spisu mohou být zveřejněny nezákonné praktiky Policie ČR. Odmítnutí předložení tohoto spisu považuje za porušení čl. 8 Ústavy a čl. 8 odst. 2 Listiny s tím, že byly odmítnuty důkazní návrhy směřující k objasnění zákonnosti pořízení odposlechů s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08. Postupem státní zástupkyně a soudu byl zbaven možnosti se bránit nařízeným odposlechům. Rovněž po právní moci rozsudku mu nebyla dána možnost podat k Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu podle § 88 odst. 8 tr. ř. Okresní soud v Karlových Varech jej pouze přípisem ze dne 14. 1. 2022 informoval o skutečnostech vyplývajících ze spisu sp. zn. 6 T 58/2018, nikoliv řízení OKFK sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015. Z tohoto spisu nelze přezkoumat zákonnost postupu policejního orgánu, nelze zjistit ani, jaké byly podklady k zahájení úkonů trestního řízení a podání návrhu na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, což je v rozporu s právem na spravedlivý proces. Navrhovatel zdůrazňuje nepřípustnost odposlechu, jestliže teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání, když takový poznatek musí odposlechu vždy předcházet, musí být ze spolehlivého zdroje, dostatečně přesvědčivý a odůvodněný. V žádném případě se nesmí jednat o pouhou spekulaci policejní expozitury, byť vedenou „užitečným záměrem“, neboť odposlech představuje výrazný a citelný zásah do práva na ochranu soukromí. Je proto nezbytné, aby byly důsledně respektovány zákonné podmínky pro vydání příkazu a požadavky na jeho odůvodnění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016, ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Pzo 14/2018, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019). 2. Navrhovatel je přesvědčen, že zahájení úkonů trestního řízení bylo čistě spekulativní sledující jediný záměr, a to sledování a odposlech funkcionářů státního zastupitelství a soudu nebo osoby na tyto napojené, což je naprosto nepřípustné. Pozastavuje nad tím, že on ani K. nebyli ohledně jejich dlouhodobé trestné činnosti požádáni ani o vysvětlení, natož vyrozumění o tom, že jsou mnoho let odposloucháváni. Pro úplnost navrhovatel dodává, že neexistuje žádná faktická trestní věc, na základě které by mohlo dojít k postupu podle § 88 odst. 2 tr. ř., neboť spis sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015 byl vytvořen na základě uměle vykonstruovaných lživých tvrzení, jedná se soubor nesmyslných a nedůvodných závěrů. Navrhovatel následně shrnuje závěry z návrhů ohledně dlouhodobého ovlivňování výsledků trestního řízení, odměn v podobě příslibů zakoupení nemovitostí. Navrhovatel uvádí, že nemá žádné informace o jednání K. s Magistrátem města XY. Toliko připouští, že on sám si na splátky koupil pouze dezolátní dům ve XY, prodal Škodu Octavii společnosti XY a koupil Škodu Superb. Není pravdou, že by jeho bratři P. N. a J. N. pracovali v dozorčí a správní radě společnosti XY a docházelo by mezi nimi k převodům peněz (jedná se pouze o shodu jmen). Připouští, že prodal v roce 2015 penzion, což bylo vyhodnoceno policií jako úplatek od A. N. a po jeho podmíněném propuštění se měl účastnit jeho oslavy. Na základě těchto lživých nesmyslů byly zahájeny úkony v trestním řízení a nařízeny odposlechy, sledování e-mailové schránky a sledování jeho osoby a D., přičemž nebylo vysvětleno, co má D. společného s trestnou činností N. a K. (stejné důvody v usnesení o nařízení odposlechů). Napadá tak rozhodnutí soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové o povolení odposlechů jako nedůvodné a nezákonné, založené na domnělé trestné činnosti, když rozhodnutí neobsahuje žádný důkaz, ani uvedené konkrétní skutečnosti o páchání trestné činnosti. Za důvod nařízení odposlechů nelze považovat skutečnost, že zná činnost Policie ČR. Zdůrazňuje, že odposlechy žádnou trestnou činnost nezachytily a nemělo k nim být přihlíženo. Takové odůvodnění místně nepříslušného soudu nelze akceptovat, rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové je tak nepřezkoumatelné a není odůvodněno. Snůška lží a nesmyslů ve spise sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015 Expozitury PČR v Ústí nad Labem sloužila k jednomu účelu, a to získání odposlechů na soudce a státního zástupce. Současně akcentuje, že v předmětném spise nebyl nezaznamenán ani onen potřebný vyšší stupeň pravděpodobnosti, že byl spáchán trestný čin a že s K. dlouhodobě páchali trestnou činnost a že za ni dostávali nemovitosti nebo přísliby k zakoupení nemovitostí. Z tohoto důvodu nebyl zřejmě spis předložen obhajobě. 3. V další části podaného dovolání, které bylo současně i návrhem k přezkumu odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (str. 19-20) poukazuje na předmětné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 0 Nt 143/2015 (odposlech uživatelské stanice +XY) příkaz téhož soudu ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. 0 Nt 165/2015, kterým soudkyně vydala příkaz podle § 158d odst. 3 tr. ř. ke sledování osob a věcí a to e-mailové adresy XY a příkaz téhož soudu z téhož dne sp. zn. 0 Nt 164/2015, kterým byl vydán podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho e-mailové adresy XY. Navrhovatel shrnul odůvodnění příkazů, které spočívá v tom, že měl společně s K. od roku 2010 ovlivňovat řízení v trestní věci A. N., včetně jeho podmíněného propuštění v roce 2015 a že za to měl získat úplatek ve formě nemovitostí v okrese s Chomutov, popř. předkupní právo k nemovitostem, jakož i další výhody. Následně akcentuje, že v průběhu trestního řízení ani před zahájením trestního stíhání nebyl seznámen s tím, jaké nemovitosti či předkupní právo měl protiprávně získat. S K. nemá nad rámec běžných pracovních vztahů nic společného, nestýkali se a o jeho nákupu nemovitostí a jednání se zastupitelstvem města XY nic neví. Zdůrazňuje, že je vždy nutné ve vztahu k § 88 odst. 1 tr. ř. zkoumat, zda porušení práva na soukromí a práva na tajemství dopravovaných zpráv nepřekračuje meze společenské nezbytnosti, zda získání skutečností důležitých pro trestní řízení není možné dosáhnout jinak. Současně odkazuje na povinnosti šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod (zásada zdrženlivosti). Na základě uvedeného tak napadá rozhodnutí jako neodůvodn