4 Tz 15/2025 — Nejvyšší soud

4 Tz 15/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:4 Tz 15/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TZ.15.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Stížnost Stížnost pro porušení zákona Zahájení trestního stíhání Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 266 odst. 1 tr. ř. § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. § 160 odst. 1 tr. ř. § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 206 odst. 1,4 písm. b,d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.08.2025III.ÚS 2243/25 Milan Hulmák odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost6. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 15/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudce JUDr. Jiřího Pácala, soudkyně JUDr. Pavly Augustinové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. M., a to proti pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 1 ZT 26/2021-40, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl t a k t o : Stížnost pro porušení zákona se zamítá. Odůvodnění: 1. Nejvyšší soud považuje nejprve za vhodné poznamenat, že o uvedené stížnosti pro porušení zákona rozhoduje již podruhé, když jeho první zamítavé usnesení podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. ze dne 19. 2. 2024, č. j. 4 Tz 109/2023-1221, zrušil na podkladě ústavní stížnosti obviněného Ústavní soud, a to nálezem ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. III. ÚS 1096/24. Nejvyšší soud tak musel o předmětné stížnosti pro porušení zákona rozhodnout opětovně, přičemž současně zohlednil právní názor vyjádřený v citovaném nálezu. 2. Ministr spravedlnosti dne 1. 12. 2023, pod č. j. MSP-550/2023-ODKA-SPZ/3, podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. M. (dále jen „obviněného“) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 1 ZT 26/2020-40 [v textu stížnosti a v jejím závěrečném návrhu pak napravil, že se má jednat o usnesení pod č. j. 1 ZT 26/2021-40]. 3. Stěžovatel v podání uvádí, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně usnesením ze dne 22. 1. 2021, č. j. 1 ZT 26/2021-12, zrušil podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř. usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kladno, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 20. 1. 2021, č. j. KRPS-335334-195/TČ-2017-010381, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání proti obviněnému pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku. Bezprostředně poté státní zástupce přípisem ze dne 25. 1. 2021, č. j. 1 ZT 26/2021-13, uložil policejnímu orgánu, jakým způsobem je přesně potřeba popsat skutek, pro který má být znovu zahájeno trestní stíhání. Policejní orgán následně vydal usnesení ze dne 27. 1. 2021, č. j. KRPS-335334-198/TČ-2017-010381, jimž bylo opětovně podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání proti obviněnému, kdy skutek byl nově popsán zcela v intencích předchozího pokynu státního zástupce. Rovněž proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný stížnost, kterou policejní orgán předložil k rozhodnutí státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Kladně. Ten stížnost obviněného proti předmětnému usnesení podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 1 ZT 26/2021-40, které nyní napadá ministr spravedlnosti předmětnou stížností. 4. Stěžovatel má za to, že obsah přípisu státního zástupce ze dne 25. 1. 2021 je nepochybně třeba hodnotit jako pokyn k zahájení trestního stíhání obviněného, kdy státní zástupce v rámci dozorových dispozic tímto způsobem projevil svůj právní názor na projednávanou problematiku. Ministr akcentuje, že smyslem § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o případné stížnosti. S takovým požadavkem je poté neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání již před jeho vydáním projevil svou nezpochybnitelnou ingerenci, jejíž obsah mj. představoval konkrétní pokyn dozorového státního zástupce. V tomto směru odkazuje stěžovatel např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tz 7/2018, sp. zn. 5 Tz 94/2012, a 4 Tz 46/2009. Ministr je tedy přesvědčen, že o podané stížnosti proti usnesení ze dne 27. 1. 2021, č. j. KRPS-335334-198/TČ-2017-010381, měl rozhodovat nejblíže nadřízený státní zástupce, tedy státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. 5. Podle ministra spravedlnosti postupem státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 1 ZT 26/2021-40, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného ze dne 9. 4. 2021 proti usnesení policejního orgánu ze dne 27. 1. 2021, č. j. KRPS-335334-198/TČ-2017-010381, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. 6. Závěrem podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 1 ZT 26/2021-40, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu, zrušil. Taktéž aby Nejvyšší soud v souladu s § 270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Ministr současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona projednal v neveřejném zasedání, pokud dospěje k závěru, že jsou splněny podmínky k takovému postupu. 7. K podané stížnosti pro porušení zákona se dne 19. 12. 2023, sp. zn. 1 NZZ 2099/2023, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve provedl rekapitulaci argumentace ministra. Následně uvedl, že se s podanou stížností pro porušení zákona neztotožňuje, přestože lze souhlasit s tím, že v postupu dozorového státního zástupce v přípravném řízení lze skutečně spatřovat stěžovatelem tvrzený nedostatek zapříčiněný porušením zákonného pravidla vymezeného v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ovšem není možné přehlédnout, že onen tvrzený nedostatek byl zjištěn (a stížnost pro porušení zákona podána) až s významným časovým odstupem po pravomocném skončení trestní věci. Státní zástupce proto následně zrekapituloval trestní řízení obviněného. Akcentoval, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku. Krajský soud v Praze následně nepřisvědčil odvolání obviněného, které rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. 11 To 162/2022, podle § 256 zamítl, přičemž z podnětu odvolání poškozené zasáhl pouze do výroku o náhradě škody. Obviněný poté podal ve věci dovolání, které však Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 4 Tdo 965/2022, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. V tomto dovolání ani výše specifikované pochybení dozorového státního zástupce obviněný nenamítal. Následně byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. II. ÚS 1426/23, odmítnuta ústavní stížnost obviněného proti těmto citovaným rozhodnutím. Až poté bylo zjištěno naznačené pochybení dozorového státního zástupce v přípravném řízení založené nerespektováním § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. při rozhodování o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. 8. Státní zástupce připouští, že Nejvyšší soud se sice v rámci podaného dovolání zabýval i námitkou stran naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k dozorovému státnímu zástupci, která ovšem byla založena na zcela jiné argumentaci (státní zástupce se zúčastnil výslechu poškozené). V dané věci tedy podle jeho názoru nepřichází v úvahu zamítnutí podané stížnosti z důvodu její nepřípustnosti podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř., když porušení ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebylo předmětem dovolacího řízení. Státní zástupce současně doplňuje, že předmětný pokyn dozorového státního zástupce ze dne 25. 1. 2021 byl obsažen pouze v př