5 Tdo 219/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 219/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2025 Spisová značka:5 Tdo 219/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.219.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b, e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.08.2025 04.08.2025I.ÚS 2262/25 I.ÚS 2273/25 Dita Řepková Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost28. 11. 2025 13. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 219/2025-5923 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovoláních, která podali obviněný 1. D. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, a obviněný 2. J. Ř., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. 7 To 24/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 7/2023, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ř. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. 46 T 7/2023, byli obvinění D. K. a J. Ř. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému D. K. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byl rovněž podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí uvedených pod písm. a) až e) v tomto rozsudku. Dále mu byl podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty konkretizovaný v citovaném rozsudku. Obviněnému J. Ř. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6,5 roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věcí vyjmenovaných v rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému D. K. uložena povinnost nahradit poškozené České republice zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu škodu ve výši 110 296 308 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika zastoupená Celním úřadem pro hl. m. Prahu se svým nárokem na náhradu škody vůči obviněnému J. Ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené obchodní společnosti Imperial Brands CR, s. r. o., a Philip Morris Brands Sarl, odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný D. K. a J. Ř. i manželka obviněného D. K., J. K., a bratr obviněného D. K., J. B. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. 7 To 24/2024, z podnětu odvolání obviněného D. K. a jeho manželky a bratra rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve vztahu k obviněnému D. K., a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a trestu propadnutí náhradní hodnoty, týkajícího se finančních prostředků v měnách CZK, EUR a GBP, zajištěných usnesením policejního orgánu ze dne 27. 2. 2023, č. j. KRPA-190167-731/TČ-2022-000097-HS, a ve výroku o náhradě škody týkajícího se České republiky zastoupené Celním úřadem hl. m. Prahy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak sám odvolací soud rozhodl tak, že podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil obviněného D. K. pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou, dále podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému D. K. trest propadnutí věci, peněžních částek uvedených v rozsudku odvolacího soudu. Dovolání obviněného J. Ř. odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl. V ostatních výrocích zůstal odvoláními napadený rozsudek nezměněn. 3. Skutku, jímž byli obvinění uznáni vinnými, se ve stručnosti dopustili tím, že od blíže nezjištěné doby až do jejich zadržení dne 29. 7. 2022, v areálu bývalé sladovny na adrese XY s ostatními spoluobviněnými, kteří byli odsouzeni v samostatném řízení, po vzájemné domluvě a rozdělení úloh v úmyslu zatajit spotřební daň z tabákových výrobků a ze surového tabáku a neoprávněně se tak obohatit a současně s vědomím, že svým jednáním porušují práva vlastníků ochranných známek, aniž by se registrovali u příslušného správce daně, provozovali moderní výkonnou linku na výrobu cigaret zn. Molins Mark 9, na které z tabáku vyráběli cigarety, které vyráběli a skladovali v rozporu s § 19 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), mimo daňový sklad spolu s tabákem ke kouření a surovým tabákem, přičemž vyrobené cigarety a jejich balení neoprávněně označili ochrannými známkami, bez souhlasu a vědomí vlastníků ochranných známek v rozporu zejména s § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“) a čl. 9 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 14. 6. 2017 č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie. Takto vyrobené cigarety distribuovali nezjištěným odběratelům zejména do ostatních členských států Evropské unie, přičemž skladovali 15 658 kg tabáku ke kouření, 953 kg surového tabáku a vyrobili a skladovali 17 417 910 ks cigaret, které v rozporu s § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních nebyly označeny tabákovými nálepkami (16 862 210 ks cigaret označených mezinárodní ochrannou známkou „Regina“, náležející vlastníku GLOBAL TOBAC CO., LIMITED, 530 620 ks cigaret neoprávněně označených národní ochrannou známkou „Marlboro“ vlastníka Philip Morris Brands Sarl, 17 940 ks cigaret označených ochrannou známkou EU „Richmond“ vlastníka Imperial Tobaco Limited a 7 140 ks cigaret bez označení). Obviněný D. K. se na předmětné trestné činnosti měl podílet jako vrcholový člen skupiny, který se podílel na řízení nelegálního obchodu s tabákovými výrobky s již odsouzeným V. Ř., zajistil prostory, v nichž byly cigarety vyráběny a skladovány společně s tabákem, zajišťoval a organizoval přepravu tabákových výrobků, financoval činnost skupiny a úkoloval ostatní její členy. Obviněný J. Ř. se na nelegální výrobě cigaret, jejich skladování (spolu s tabákem k jejich výrobě a surovým tabákem) a distribuci podílel tím, že přímo obsluhoval strojové zařízení na výrobu cigaret, přijímal pokyny od D. K. a V. Ř. související s výrobou cigaret a likvidací odpadu z jejich výroby, dohlížel a účastnil se na skladování a distribuci cigaret odběratelům, staral se o ostatní spolupachatele (zahraniční dělníky vyrábějící cigarety). V souvislosti s touto činností obvinění nepřiznali a neodvedli České republice v rozporu s § 4 odst. 1 písm. f), § 9 odst. 1, § 131a písm. b) a § 131c písm. b) zákona o spotřebních daních spotřební daň z tabákových výrobků a surového tabáku v celkové výši 110 293 801 Kč. II. Dovolání obviněných 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění v zákonné lhůtě prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný D. K. své dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) h) tr. ř. Obviněný J. Ř. ve svém dovolání označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně z obsahu jím podaného dovolání i ze slovního vyjádření uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že měl na mysli dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení). a) dovolání obviněného D. K. 5. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. podle názoru obviněného došlo, neboť ve věci rozhodl vyloučený orgán. Senát soudu prvního stupně měl být z rozhodování vyloučen vzhledem k poměru k projednávané věci, neboť rozhodoval o vině jiných osob obžalovaných ve stejné trestní věci, souzených však odděleně od obviněného. V posuzov