5 Tdo 4/2026 — Nejvyšší soud

5 Tdo 4/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:5 Tdo 4/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.4.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 4/2026-394 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 13 To 257/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 7/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi podal dne 11. 1. 2024 u Okresního soudu v Chrudimi obžalobu na obviněného J. M. pro skutek, v němž byl spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 2 T 7/2024, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro tento skutek a poškozená J. S. byla podle § 229 odst. 3 tr. ř. s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadený rozsudek soudu prvního stupně usnesením ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 13 To 211/2024, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 2 T 7/2024, soud prvního stupně opět obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť znovu dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. I tento rozsudek odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce svým usnesením ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. 13 To 351/2024, podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. 2. Okresní soud v Chrudimi v pořadí třetím rozsudkem ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 2 T 7/2024, uznal obviněného J. M. vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to mu podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložil samostatný peněžitý trest v počtu 150 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 300 Kč, tedy celkem ve výši 45 000 Kč. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 13 To 257/2025, zamítl. 3. Skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že jako zaměstnanec společnosti Moneta Money Bank, a. s., v pozici investičního bankéře, využil svého postavení osobního bankéře poškozené J. S., nar. XY, a zároveň jejího vyššího věku, zhoršeného zdravotního stavu a osamělosti, postupně si získal její důvěru a náklonnost, dne 8. 2. 2023 jí zřídil spořicí účet č. XY, u něhož nastavil, aby jí byly výpisy zasílány pouze v elektronické formě, ačkoliv věděl, že počítač, smartphone ani jiné obdobné technologie neužívá, proto si nebude schopna zkontrolovat transakce provedené na nově zřízeném účtu, přitom věděl, že si poškozená své peníze bedlivě střeží a výpisy z jiných účtů v papírové podobě kontroluje. Následně jí dne 20. 2. 2023 na pobočce banky v XY na adrese XY předložil k podpisu mezi dalšími dokumenty týkajícími se správy jejího investičního portfolia rovněž předvyplněný platební příkaz na částku 100 000 Kč s odloženou splatností ve prospěch svého soukromého bankovního účtu č. XY, který J. S. plně důvěřující jeho osobě nevědomky podepsala, ačkoliv neměla v úmyslu provést takovouto transakci, v důsledku čehož byla dne 27. 2. 2023 platba realizována a tím byla poškozené J. S. způsobena škoda ve výši 100 000 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. M. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný zdůraznil, že jej soud prvního stupně opakovaně zprostil obžaloby, když připustil, že se u poškozené mohla projevovat zapomnětlivost, mohla zapomenout na jejich dohodu o poskytnutí zálohy, pochopit ji jinak, než jak ji vnímal obviněný. V druhém zprošťujícím rozsudku soud prvního stupně dovodil procesní nepoužitelnost výslechu poškozené provedeného jako neodkladný úkon bez účasti obhájce obviněného, a to i z důvodu vad v poučení poškozené. Z důvodu úmrtí poškozené nebylo možno její výslech zopakovat, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 6. Obviněný namítl, že ačkoliv obžaloba konstatovala zhoršenou paměť poškozené, vše, co řekla v jeho neprospěch, obžaloba považovala za autentické a pravdivé. Obviněný se nemohl účastnit svědeckého výslechu poškozené, neboť podle orgánů činných v přípravném řízení byla zranitelnou osobou a hrozil jí vznik druhotné újmy. Z výslechu poškozené však žádný vznik druhotné újmy nevyplynul, zaměstnanci Moneta Money bank, a. s., ji před zahájením trestního stíhání opakovaně kontaktovali, jednali s ní a navodili v ní zcela úmyslně přesvědčení, že s ní obviněný jednal v rozporu se zákonem, což nemohl v přípravném řízení nijak zvrátit. Navíc poškozená nebyla před svým výslechem zákonným způsobem poučena a dotazy jí byly kladeny tak, aby potvrzovaly verzi obžaloby. Z videozáznamů je zřejmá zmatenost poškozené. Z dotazů kladených poškozené je zřejmé, že vyslýchající byl o vině obviněného přesvědčen. Obviněný proto navrhoval, aby byla mezi ním a poškozenou provedena konfrontace podle § 104a tr. ř. Na tento návrh však nebylo policejním orgánem ani státním zástupcem nijak reagováno a následně byl tento návrh zamítnut. 7. Výslech poškozené učiněný jako neodkladný úkon bez účasti obviněného či jeho obhájce nebylo podle obviněného možné v hlavním líčení použít jako důkaz, navíc poškozená nebyla ani správně poučena podle § 101 odst. 1 tr. ř., o svém právu odepřít výpověď i o tom, že je povinna vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčovat, rovněž nebyla poučena o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy. Přesto bylo v písemném protokolu o výslechu uvedeno, že byla poučena, poučení rozuměla, je si vědoma váhy své výpovědi a možných důsledků, které z toho plynou. Navíc je poučení nesprávně sepsáno v mužském rodě. Svědkyni nebyla ani podle § 101 odst. 2 tr. ř. dána možnost, aby souvisle vypověděla vše, co sama ví, ale byly jí přímo kladeny připravené otázky. 8. Vzhledem k výše uvedenému obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). 10. Podle jeho názoru obviněný ve svém dovolání neuvedl žádný argument, který by bylo možné podřadit pod první alternativu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a provedenými důkazy. Námitky obviněného týkající se způsobu hodnocení důkazů samy o sobě nenaplňují tento ani jiný dovolací důvod. 11. Námitky obviněného, že soud své rozhodnutí založil na výslechu poškozené, který byl proveden v rozporu s procesními pravidly stanovenými zákonem, lze podle státního zástupce podřadit pod druhou alternativu uplatněného dovolacího důvodu. Již odvolací soud však v bodech 15. až 22. svého usnesení detailně vysvětlil, proč takové námitce nelze přiznat opodstatnění. S těmito závěry se státní zástupce ztotožnil. 12. Pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podřadit námitku obviněného, že soudy neakceptovaly jeho návrh na provedení konfrontace mezi ním a poškozenou. Z ustálené judikatury však vyplývá, že neakceptování důkazního návrhu může být odůvodněno tím, že jde o důkaz fakticky nadbytečný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Konfrontace, jíž se obviněný domáhal, tak neměla povahu opomenutého důkazu, neboť soudy vystavěly svá rozhodnutí na skutkových zjištěních učiněných na základě shromážděných důkazních prostředcích, které byly obstará