5 Tdo 818/2017 — Nejvyšší soud

5 Tdo 818/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 9. 2017 Spisová značka:5 Tdo 818/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.818.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 220 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 1. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.1.2018I.ÚS 289/18JUDr. Tomáš Lichovníkodmítnuto12.6.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 818/2017-48 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovolání, které podala obviněná K. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 9 To 384/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 60/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné K. M. odmítá. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 50 T 60/2013, byla obviněná K. M. uznána vinnou přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to jí byl podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Dále jí byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních společností a družstev, a to i na základě vystavené plné moci k jejich zastupování na dobu 30 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku jí byla uložena povinnost nahradit škodu jednotlivým poškozeným specifikovaným ve výroku rozsudku. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedeného trestného činu se podle tohoto rozsudku obviněná dopustila (zjednodušeně uvedeno) tím, že jako jednatelka a oprávněná osoba jednat za obchodní společnost ARWEN, spol. s r. o., IČ: 251 06 619, se sídlem Praha 9 – Vysočany, Na Jetelce 69 (dále jen „obchodní společnost ARWEN“), nyní vystupující pod obchodní firmou STAVCOMB s. r. o., se sídlem Praha 10 – Strašnice, V Olšinách 2300/75, uzavřela dne 25. 3. 2010 na blíže nezjištěném místě v P. smlouvu o prodeji části podniku obchodní společnosti ARWEN s obchodní společností TRADEFIX CZ s. r. o., IČ: 27770303, se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Sokolská třída 1615/50 (dále jen „obchodní společnost TRADEFIX“), nyní již neexistující (z obchodního rejstříku vymazanou dne 30. 4. 2013), za niž jednal její jednatel R. Š. Součástí uvedené části podniku byly fakticky pouze závazky a pohledávky plynoucí z činnosti části podniku ARWEN ze stavební a inženýrské oblasti, jejichž přehled obviněná znala, a který byl nedílnou součástí znaleckého posudku č. 805-21/2010 při ocenění části podniku ARWEN pro prodej novému majiteli. O tom, že takto převedené pohledávky přešly tímto na nového věřitele, obchodní společnost TRADEFIX, věděla, přičemž jako jednatelka obchodní společnosti ARWEN, s ohledem na povinnosti jí plynoucí z jejího postavení, v souvislosti s převodem části podniku, musela vědět, že obchodní společnost TRADEFIX fakticky žádnou obchodní činnost neprovozovala, nevytvářela žádný zisk, nikdy nezískala živnost ve stavební a inženýrské oblasti, nikdy ji nevyvíjela, ani to neměla v úmyslu. Jednatel obchodní společnosti TRADEFIX R. Š. smlouvu o prodeji části podniku uzavřel za finanční odměnu, zaměstnanci uvedení ve smlouvě v obchodní společnosti TRADEFIX nikdy nepracovali, ani to neměli v úmyslu, naopak zůstali zaměstnáni v personálně propojených společnostech s obchodní společností ARWEN. Odkoupené pohledávky byly z větší části sporné či nedobytné, přičemž po uzavření kupní smlouvy o prodeji části podniku inkasovala očekávané platby v celkové výši 4 727 286,97 Kč ze smluvních vztahů uzavřených před prodejem předmětné části podniku od dlužníků, o nichž věděla, že podle smlouvy o prodeji části podniku již měly být zaplaceny ve prospěch obchodní společnosti TRADEFIX. Tuto částku však nikdy nepřevedla ve prospěch obchodní společnosti TRADEFIX, a použila ji jiným způsobem, než je uspokojení ve skutkové větě výrokové části rozsudku uvedených věřitelů, takže prodaná část podniku byla fakticky předlužena, čímž byť i jen částečně zmařila uspokojení věřitelů původně obchodní společnosti ARWEN, resp. posléze obchodní společnosti TRADEFIX, kteří měli celkem pohledávky ve výši 16 658 008,74 Kč bez příslušenství. Svým jednáním obviněná způsobila poškozeným věřitelům škodu ve výši 4 727 286,97 Kč. 3. Proti uvedenému rozsudku podala obviněná K. M. a poškozený Z. S. odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 usnesením pod sp. zn. 9 To 384/2016, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněné 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná K. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. řádu. 5. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, spatřovala obviněná v jeho druhé alternativě, tedy že odvolací soud zamítl její odvolání, ačkoliv v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu. 6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněná (ve svém dovolání zejména pod bodem VIII.) namítla, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a to jak senát Obvodního soudu pro Prahu 9, tak i senát Městského soudu v Praze. Nesouhlasila především s tím, že senát odvolacího soudu ve věci rozhodoval opakovaně a od počátku v neprospěch obviněné. Nejprve totiž jako stížnostní soud zrušil usnesení soudu prvního stupně, který v rámci předběžného projednání obžaloby zastavil trestní stíhání obviněné, protože žalovaný skutek není trestným činem. Následně soud druhého stupně zrušil i první zprošťující rozsudek Městského soudu v Praze a další, tentokrát sice odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, avšak opět k odvolání státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněné. Vlastně až při čtvrtém projednávání rozhodl napadeným usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 9 To 384/2016, tak, že zamítl jako nedůvodná odvolání obviněné a poškozeného. Podle obviněné existuje důvodná obava o podjatosti zejména předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Evy Burianové, alternativně i dalších členů tohoto senátu, soudkyň JUDr. Jaroslavy Liškové a JUDr. Jany Lemfeldové. Tyto pochybnosti podle obviněné vyplývají ze způsobu vedení řízení a rozhodování ve věci, zejména z právního názoru uvedeného v rozhodnutích soudu druhého stupně, z něhož jednoznačně vyplývalo přesvědčení o vině obviněné. Dále dovolatelka označila několik pochybení, která podle jejího přesvědčení učinil senát soudu druhého stupně v rámci rozhodování ve věci samé a která svědčí o podjatosti jeho předsedkyně a členů senátu. Odvolací soud totiž podle obviněné měl od počátku zájem na jejím odsouzení, čímž došlo ke „konfliktu zájmů“ a příslušný senát nemohl proto pro poměr k věci spravedlivě rozhodovat. 7. Obviněná se dále domáhala přezkumu usnesení soudu druhého stupně, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, neboť v řízení mu předcházejícím byl dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněné došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, zejména pokud jde o subjektivní a objektivní stránku přečinu poškození věřitele. V rámci své argumentace obviněná předně dosavadnímu trestnímu řízení vytkla, že došlo k porušení jejích základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces a také jejího práva na obhajobu, neboť soudy podle ní svévolně hodnotily provedené důkazy v její neprospěch a některé důkazy zcela opomněly, když jejich provedení bez zákonných podmínek zamítly. 8. Podle obviněné se soudy nižších stupňů náležitě nezabývaly otázkou objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele, především nezkoumaly, zda by její úkon uvedený v popisu skutku znamenal v konečném důsledku poškození věřitelů, tzn., zda by znemožnil či podstatně ztížil možnost poškozených věřitelů domáhat se splnění svých nároků. K těmto následkům však podle obviněné nedošlo. Rovněž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podotkla, že se soud náležitě nezabýval otázkou prokázání vzniku škody. 9. Dovolatelka