5 Tdo 877/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 877/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 10. 2024 Spisová značka:5 Tdo 877/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.877.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.02.2025III.ÚS 567/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 877/2024-2159 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný JUDr. Karel Falta, trvale bytem Rybná 716/24, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. 44 To 72/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 45/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. Karla Falty odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný JUDr. Karel Falta byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 8 T 45/2022, pod bodem I. výroku o vině přečinem zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), pod body II. a III. výroku o vině pokračujícím přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl obviněnému podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu na dobu 4 roků. Poškozená JUDr. Lucie Kovářová, insolvenční správkyně společnosti INKOMA STAV, s. r. o., byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, která Městský soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že jako jediný jednatel a zároveň společník obchodní společnosti INKOMA STAV, s. r. o., vědom si, že společnost má velké množství věřitelů s pohledávkami po splatnosti (jednotliví věřitelé i jejich pohledávky jsou konkretizovány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně), v bodě I. v době bezprostředně před podáním dlužnického insolvenčního návrhu dne 7. 4. 2014, když tato obchodní společnost byla prokazatelně nejméně ode dne 2. 12. 2013 v úpadku v obou jeho formách, ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), s čímž byl obeznámen, zmařil, byť částečně, uspokojení věřitelů společnosti, neboť za situace, že měl sám vůči společnosti pohledávky v souhrnné výši 2 000 000 Kč (z titulu poskytnutých bezúročných půjček společnosti z období od února 2010 do února 2014), zadal nejprve dne 2. 12. 2013 příkaz k bezhotovostnímu převodu z běžného účtu této společnosti (č. účtu XY) částky 220 000 Kč na vlastní účet, čímž způsobil věřitelům společnosti uvedeným v rozsudku soudu prvního stupně škodu ve výši 118 635,76 Kč. Následně za situace, že měl sám vůči společnosti pohledávku ve výši 1 980 000 Kč (z titulu výše uvedených půjček), zadal dne 25. 3. 2014 příkaz k bezhotovostnímu převodu z téhož účtu obchodní společnosti částky 250 000 Kč na vlastní účet, čímž způsobil věřitelům specifikovaným v rozsudku soudu prvního stupně škodu 175 301,97 Kč. Konečně ačkoli měl vůči společnosti vlastní pohledávku 1 730 000 Kč (z titulu výše uvedených půjček), zadal dne 27. 3. 2014 příkaz k bezhotovostnímu převodu ze stejného účtu obchodní společnosti částky 350 000 Kč na vlastní účet, čímž způsobil věřitelům společnosti konkretizovaným v rozsudku soudu prvního stupně škodu ve výši 255 044,59 Kč. Tímto jednáním jako statutární orgán dlužníka, který byl v úpadku, zmařil, byť i jen částečně, uspokojení svých věřitelů v souhrnné výši 548 982,32 Kč a současně se v tomto rozsahu jako fyzická osoba na úkor ostatních věřitelů neoprávněně obohatil. V bodě II. v úmyslu zmařit uspokojení věřitelů společnosti INKOMA STAV, s. r. o., a vyvést z ní majetek, udělil obviněný z pozice jednatele této společnosti ústní pokyny jejímu prokuristovi Ing. Karlu Strakovi, zatímco sám jednal za obchodní společnost SOLVING, s. r. o., ve které byl v rozhodné době také jediným jednatelem a zároveň společníkem, k uzavření kupních smluv ve dnech 27. 8. 2013, 29. 8. 2013, 2. 9. 2013 a 29. 11. 2013, jimiž došlo k převedení vlastnického práva ke čtyřem vozidlům specifikovaným v rozsudku soudu prvního stupně ze společnosti INKOMA STAV, s. r. o., na společnost SOLVING, s. r. o., a následnému bezprostřednímu uzavření smluv o nájmu těchto vozidel ve dnech 28. 8. 2013, 29. 8. 2013, 3. 9. 2013 a 3. 12. 2013 (za prodejní ceny a ceny nájmu vozidel uvedené v rozsudku soudu prvního stupně), společností SOLVING, s. r. o., společnosti INKOMA STAV, s. r. o., ačkoliv takové jednání nemělo žádné ekonomické opodstatnění a sloužilo čistě a výhradně k vyvedení majetku ze společnosti INKOMA STAV, s. r. o. K úhradě kupní ceny u prvních tří vozidel ve výši 499 000 Kč vůbec nedošlo a k vyvedení této částky z majetku obchodní společnosti INKOMA STAV, s. r. o., v souvislosti s prodejem těchto vozidel mělo dojít i započtením této částky 499 000 Kč oproti částce 503 970 Kč, a to na základě smlouvy o započtení vzájemných pohledávek mezi těmito obchodními společnostmi ze dne 5. 10. 2013 (uplatněné pohledávky obchodní společností SOLVING, s. r. o., přitom byly fiktivní, mělo jít o údajně postoupené pohledávky vůči společnosti INKOMA STAV, s. r. o., společností Azart Group, s. r. o., ve výši 229 450 Kč a Prelukastav, s. r. o., ve výši 216 200 Kč). Obchodní společnost INKOMA STAV, s. r. o., dále v období od 2. 9. 2013 do 27. 03. 2014 uhradila společnosti SOLVING, s. r. o., za nájem vozidel v souhrnu částku ve výši 529 320 Kč, přičemž částka ve výši 53 530 Kč za nájem vozidel JEEP a ŠKODA Octavia za měsíc říjen 2013 měla být započtena oproti smlouvě o zápočtu, která nebyla nalezena v účetnictví společnosti INKOMA STAV, s. r. o., jež bylo předáno JUDr. Karlem Faltou insolvenční správkyni JUDr. Ing. Lucii Kovářové. Tímto jednáním došlo, byť i jen k částečnému, zmaření uspokojení věřitelů společnosti INKOMA STAV, s. r. o. v souhrnné výši 1 028 320 Kč. Konečně v bodě III. výroku o vině se obviněný protiprávního jednání dopustil tím, že v úmyslu zmařit uspokojení věřitelů společnosti INKOMA STAV, s. r. o., a vyvést z ní majetek, převedl z účtu č. XY, vedeného pro tuto společnost, na účet č. XY vedený pro obchodní společnost SOLVING, s. r. o., ve které byl až do dne 12. 5. 2015 jediným jednatelem a zároveň jediným společníkem, prostřednictvím bezhotovostního převodu ze dne 16. 1. 2014 částku 1 329 257 Kč s poznámkou "smlouva o postoupení pohledávky z 30. 9. 2013", ačkoliv k tomu nebyl žádný právní důvod, neboť k žádnému postoupení pohledávky v této hodnotě k uvedenému datu mezi uvedenými subjekty nedošlo, čímž, byť i jen částečně, zmařil uspokojení věřitelů obchodní společnosti INKOMA STAV, s. r. o., ve výši 1 329 257 Kč. Souhrnně tak obviněný pod body II. a III. byť i jen částečně zmařil uspokojení věřitelů obchodní společnosti INKOMA STAV, s. r. o., v celkové výši 2 357 577 Kč.II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný JUDr. Karel Falta dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný předně namítal, že odvolací soud chybně aplikoval ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř., když dospěl k závěru, že hodnocení důkazů je doménou soudu prvního stupně, který je provedl, a tedy že odvolací soud není oprávněn zpochybňovat takové hodnocení důkazů a z nich vyplývající skutková zjištění. Takový přístup je však podle obviněného v rozporu s koncepcí odvolacího řízení, která předpokládá, že předmětem přezkumu odvolacího soudu jsou jak hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tak jeho skutková zjištění. Vázanost hodnocením důkazů soudem prvního stupně je přitom omezena na případy, v nichž odvolací soud po zrušení rozsudku sám meritorně rozhoduje, avšak nevztahuje se na jiné typy rozhodnutí odvolacího soudu. V důsledku svého nesprávného extenzivního výkladu odvolací soud zamítl