5 Tdo 991/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 991/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 5. 2022 Spisová značka:5 Tdo 991/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.991.2021.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podplácení Škoda Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě Dotčené předpisy:§ 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 8. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2417/22 III.ÚS 2473/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 991/2021-9738 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovoláních, která podali obvinění E. B., nar. XY, trvale bytem XY, D. M. , nar. XY, trvale bytem XY, a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné E. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 To 67/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 1/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. B. a dovolání nejvyššího státního zástupce odmítají. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 57 T 1/2017, byla obviněná E. B. pod bodem II. uznána vinnou zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Obviněný D. M. byl pod bodem III. uznán vinným pomocí ke zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 248 odst. 2 alinea 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pomocí k přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněné E. B. podle § 256 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 730 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy v celkové výši 3 650 000 Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, jí byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Obviněný D. M. byl městským soudem podle § 248 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl také uložen peněžitý trest ve výměře 600 denních sazeb po 4 000 Kč, tedy v celkové výši 2 400 000 Kč, a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud určil náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Městský soud v Praze rozhodl citovaným rozsudkem současně o vině a trestu spoluobviněných V. D., Z. Č., J. K. a R. Ž. V adhezním řízení soud rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a obviněným V. D., E. B. a R. Ž., uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené Nemocnici Na Homolce, se sídlem Roentgenova 2/37, Praha 5, IČ: 000 23 884, na náhradu škody částku 49 500 000 Kč. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podali odvolání obvinění V. D., E. B., D. M., R. Ž., a také státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Obviněný R. Ž., dne 8. 11. 2020 zemřel, jeho trestní stíhání proto bylo zastaveno. Z podnětu odvolání ostatních obviněných i státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 To 67/2020, částečně zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze podle § 258 odst. 1 písm. c), d), e), f), odst. 2 tr. ř., a to ohledně obviněného V. D. v bodě II. výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, ohledně obviněného D. M. v celém rozsahu a ohledně E. B. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. vrchní soud sám v rozsahu zrušeného výroku o vině obviněného V. D. vyslovil vinu, uložil mu trest a povinnost nahradit poškozené Nemocnici Na Homolce škodu ve výši 49 500 000 Kč. Dále vrchní soud rozhodl o vině obviněného D. M. zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za který mu podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků, zároveň tomuto obviněnému uložil podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 600 denních sazeb po 4 000 Kč, celkem tedy 2 400 000 Kč. Obviněnou E. B. soud podle § 256 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 roků. Současně vrchní soud poškozenou Nemocnici Na Homolce podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody vůči obviněné E. B. na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Skutky, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, jsou poměrně rozsáhle popsány v označených rozsudcích soudů prvního a druhého stupně, stranám jsou dostatečně známy, proto na ně lze plně odkázat a není třeba je v tomto usnesení znovu citovat. 4. Nejvyšší soud dále považuje za vhodné na tomto místě upozornit na to, že obviněný D. M. byl odsouzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 3 To 29/2021, a byl mu uložen podle § 240 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměre 730 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy v celkové výši 3 650 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu 10 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 To 67/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud proto nemůže ohledně obviněného D. M. v tomto dovolacím řízení přezkoumávat výrok o trestu, neboť byl citovaným rozsudkem zrušen, a to i kdyby byly pro takový přezkum splněny zákonné podmínky. II. Dovolání obviněných a nejvyššího státního zástupce 5. Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění V. D., E. B. a D. M. a rovněž nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné E. B., který je omezil na adhezní výrok, přičemž všichni shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (pokud nebude dále v tomto rozhodnutí uvedeno jinak, znamená zkratka „tr. ř.“ znění tohoto zákona účinné do konce roku 2021; pozn. Nejvyššího soudu). 6. Vzhledem k tomu, že dne 17. 6. 2021 byl vyhlášen rozsudek Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 To 81/2020, jímž byly ohledně obviněného V. D. zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 57 T 1/2017, a Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 To 67/2020, a jímž bylo znovu rozhodováno o vině za skutek, za něž byl tento obviněný odsouzen ve věci týkající se dovolacího řízení, a obviněnému V. D. byl uložen společný a souhrnný trest, vzal V. D. své dovolání zpět. Nejvyšší soud proto rozhodl o vyloučení trestní věci V. D. vedené pod sp. zn. 5 Tdo 991/2021 k samostatnému projednání a následně usnesením ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1271/2021, vzala předsedkyně senátu Nejvyššího soudu podle § 265g odst. 2 tr. ř. zpětvzetí dovolání jmenovaného obviněného na vědomí. Dovolací řízení vedené pod sp. zn. 5 Tdo 991/2021 pokračovalo pouze ohledně dovolání, která podali obvinění E. B. a D. M. a nejvyšší státní zástupce. a) Dovolání obviněné E. B. 7. Dovolací námitky obviněné E. B. lze nejprve shrnout tak, že vytkla oběma rozsudkům tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a většinou skutkových zjištění obsažených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně potvrzeného odvolacím soudem, zčásti chybějící právní hodnocení některých aspektů projednávané věci, nejméně jeden významný opomenutý důkaz a absenci náležitého vypořádání argumentů obhajoby. 8. Podle obviněné neexistují k většině skutk