6 Tdo 968/2018 — Nejvyšší soud

6 Tdo 968/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 4. 2019 Spisová značka:6 Tdo 968/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.968.2018.4 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 7. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.7.2019IV.ÚS 2293/19 IV.ÚS 2293/19 JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto24.9.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 968/2018-III.-1083 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2019 o dovolání, které podali obviněný K. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a obviněný P. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 100/2016-946, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 182/2012, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 100/2016-946, ve všech výrocích týkajících se obviněného K. B., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc ve vztahu k obviněnému K. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2015, č. j. 3 T 182/2012-872, byl obviněný K. B. pod bodem I. výroku (dále společně s P. B. jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a obviněný P. B. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž této trestné činnosti se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že I. obžalovaný K. B. sám - dne 21. 1. 2011 uzavřel se svou babičkou S. B., nar. XY, darovací smlouvu datovanou dnem 20. 1. 2011, na základě které S. B. darovala obžalovanému bytovou jednotku č. XY v budově č. p. XY, XY na stavební parcele č. XY, v katastrálním území XY, okres XY, v hodnotě 550.000 Kč, přičemž věděl, že její podpis bude ověřován pracovnicí Městského úřadu v Lounech, a dále bude proveden vklad u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY, - dne 21. 1. 2011 si ponechal na svůj účet převést od své babičky S. B., nar. XY, na základě příkazu pro banku podepsaný S. B., který byl realizován dne 25. 1. 2011, odkup 121890 ks podílových fondů Sporoinvestu OPF, přičemž získané finanční prostředky z tohoto odkupu ve výši 224.814,80 Kč byly na základě téhož příkazu převedeny na účet č. XY vedený u mBank, BRE Bank S. A., Praha 8, jehož majitelem je obžalovaný, přičemž těchto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že její závažný zdravotní stav vylučuje schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání, neboť poškozená v předmětnou dobu trpěla Alzheimerovou chorobou, a tuto skutečnost nesdělil před příslušnými orgány a bankou, a tímto jednáním zkrátil majetek S. B., nar. XY, nejméně o 774.814,80 Kč a obohatil sebe, II. obžalovaný P. B. sám dne 26. 1. 2011 byl přítomen ověření podpisu své matky S. B., nar. XY, na plné moci, na základě které byl zplnomocněn k umoření její vkladní knížky č. XY, vedené Českou spořitelnou, a. s., pobočka XY, na jméno S. B., se zůstatkem 26.917,80 Kč a následně dne 27. 1. 2011, na základě takto získané plné moci podal v pobočce České spořitelny v XY návrh na umoření vkladní knížky a převedení celého zůstatku na účet č. XY vedený u mBank, BRE Bank S. A., Praha 8, jehož majitelem je obžalovaný K. B., kdy celá částka byla na základě jeho pokynu převedena dne 8. 4. 2011, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že její závažný zdravotní stav vylučuje schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání, neboť poškozená v předmětnou dobu trpěla Alzheimerovou chorobou, a tuto skutečnost nesdělil zaměstnankyni Městského úřadu v Lounech, která prováděla ověření podpisu a následně bance a tímto jednáním se neoprávněně obohatil na úkor S. B., nar. XY, nejméně o částku 26.917,80 Kč. 2. Za toto jednání byli odsouzeni: - obviněný K. B. podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem, - obviněný P. B. podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Obviněným byla dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené na náhradě škody: - obviněnému K. B. částku 224.814,80 Kč, - obviněnému P. B. částku 26.917,80 Kč, přičemž poškozená byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 100/2016-946, jímž je podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ohledně výroků o náhradě škody týkající se obou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř., obviněnému K. B. uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení v částce 224.814,80 Kč oprávněným dědicům dle výsledků dědického řízení po pozůstalé S. B., zemřelé dne 27. 4. 2016, obviněnému P. B. uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení v částce 26.917,80 Kč oprávněným dědicům podle výsledků dědického řízení po pozůstalé S. B., zemřelé dne 27. 4. 2016. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal oprávněné dědice dle výsledků dědického řízení po pozůstalé se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podali obvinění prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Davida dovolání, jež opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. 5. Obvinění předeslali, že rozsudek napadají především pro vadu spočívající v tzv. extrémním nesouladu skutkových zjištění a úvah při hodnocení důkazů s právními závěry soudů. Skutková zjištění nejsou podle jejich názoru dostatečně podložena, soud prvního stupně se nevypořádal s jejich obhajobou, vzniklé pochybnosti vykládal v jejich neprospěch a důkazy hodnotil způsobem odporujícím základním zásadám trestního řízení. Prvostupňovému soudu vytkli, že zamítl jejich návrhy na provedení důkazů a že ve svém v pořadí druhém rozhodnutí, aniž tato změna měla podklad v provedených důkazech, zcela jinak vymezil skutkové věty, přičemž příslušné změny v popisu skutků demonstrovali. Tento postup podle dovolatelů svědčí o tom, že jim soud prvního stupně odepřel právo na spravedlivý proces. Současně mají za to, že zásadní změna ve formulaci skutku měla za následek změnu v objektu trestného činu. Zatímco první jednání mělo směřovat proti samotné poškozené, ve druhém případě vůči příslušným orgánům zajišťujícím úřední ověření podpisu. Takový postup dovolatelé shledávají nezákonným a nejsou jim známy okolnosti, která soud k tomuto postupu vedly. Za nesrozumitelný pokládá obviněný K. B. závěr nalézací soudu o trestnosti jednání spočívající v tom, že nesdělili příslušným orgánům a bance tu skutečnost, že zdravotní stav poškozené vylučuje její schopnost činit právní úkony a svobodně se o své vůli rozhodovat. Důkazně podložený není dle názoru obviněného P. B. ani závěr nalézacího soudu, že se trestného jednání dopustil tím, že byl přítomen ověření podpisu poškozené na plné moci. 6. Obviněný K. B. připomenul, že odvolací soud uvedl, že se měl dopustit zločinu zpronevěry, z čehož je patrné, že odvolací soud hodnotí jeho jednání podle jiného ustanovení trestního zákoníku. Soudu prvního stupně vytkl, že se ani náznakem nezabýval účelem finančních operací a otázkou, ve prospěch koho byly převedeny finanční prostředky. Tato skutečnost má vliv na zjištění domnělé škody, resp. bezdůvodného obohac