7 Tdo 976/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 976/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:7 Tdo 976/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.976.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:15. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 976/2025-1356 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovoláních obviněných 1. P. Z., 2. F. B. a 3. M. R. podaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 9 To 117/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 159/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. Z., F. B. a M. R. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 T 159/2020-1185, byli obvinění P. Z., F. B. a M. R. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný P. Z. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti sedmi měsíců, obviněný F. B. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců a obviněný M. R. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti sedmi měsíců. Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně obvinění dopustili v podstatě tím, že na přesně nezjištěném místě a v přesně nezjištěné době, nejpozději však dne 11. 9. 2017, vyhotovili s datem 15. 12. 2016 závěť podle § 1494 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v níž J. D., zemř. 24. 6. 2017, jakožto zůstavitel v přítomnosti dvou svědků obviněného P. Z. a obviněného F. B., ustanovil dědicem veškerého svého majetku movitého i nemovitého obviněného M. R., kterou opatřili nebo nechali opatřit falešným podpisem zůstavitele J. D., který ji ve skutečnosti nepodepsal, neboť podpis na závěti je padělkem a obviněný P. Z. a obviněný F. B. závěť dále opatřili svými podpisy, čímž oba stvrdili, že J. D. před nimi osobně dne 15. 12. 2016 závěť obsahující jeho poslední vůli učinil a vlastnoručně podepsal, což se nezakládalo na pravdě, čehož si byli vědomi a takto vyhotovenou závěť dne 11. 9. 2017 obviněný P. Z. předložil jako pravou listinu v rámci prováděného dědického řízení vedeného pod sp. zn. 0 D 586/2017 notářce Mgr. Ivě Pánkové pověřené Okresním soudem v Chebu k provedení řízení o pozůstalosti zemřelého J. D., z důvodu pochybností o pravosti závěti pak bylo z podnětu rodinných příslušníků J. D. zabráněno ve výkonu závěti, když obviněný M. R. dědictví neodmítl a tím ani převod movitého i nemovitého majetku v hodnotě nejméně 2 163 727,56 Kč do svého vlastnictví, přičemž jednání se dopustili v úmyslu neoprávněně obohatit obviněného M. R., který s tím byl srozuměn, a to na úkor poškozených zákonných dědiců J. B. (roz. D.), J. B. (roz. D.) a D. S. (roz. D.). 3. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 9 To 117/2025-1252, zrušil k odvolání obviněného F. B. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu ohledně tohoto obviněného a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného F. B. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Odvolání obviněných P. Z. a M. R. byla podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. 4. Lze doplnit, že soudy obou stupňů ve věci rozhodovaly opakovaně. Nejprve byli všichni obvinění rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 9. 2022, č. j. 2 T 159/2020-705, uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tento rozsudek byl k odvolání všech obviněných i poškozených zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2022, č. j. 9 To 368/2022-762, a věc byla vrácena okresnímu soudu. Návazně Okresní soud v Chebu uznal opětovně obviněné vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem ze dne 5. 9. 2023, č. j. 2 T 159/2020-875, avšak i tento rozsudek byl k odvolání všech obviněných i poškozených zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2024, č. j. 9 To 429/2023-948. Okresní soud v Chebu poté zprostil obviněné F. B. a M. R. podané obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. a trestní věc obviněného P. Z. podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupil k projednání a rozhodnutí České advokátní komoře. Krajský soud v Plzni následně jednak svým usnesením ze dne 15. 8. 2024, č. j. 9 To 185/2024-1074, k odvolání státního zástupce a obviněných F. B. a M. R. zrušil zprošťující rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 4. 2024, č. j. 2 T 159/2020-1013, v celém rozsahu a věc vrátil okresnímu soudu, a jednak usnesením z téhož dne, č. j. 9 To 186/2024-1084, ke stížnosti státní zástupkyně a obviněného P. Z. zrušil i usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 4. 2024, č. j. 2 T 159/2020-1020, o postoupení věci obviněného P. Z. a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Následně Okresní soud v Chebu rozhodl shora uvedeným způsobem. II. Dovolání a vyjádření k nim Dovolání obviněného P. Z. 5. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný P. Z. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a odůvodnění je neúplné a nepřezkoumatelné a ani při akceptaci skutkových zjištění nevyplývá naplnění všech znaků skutkové podstaty podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a podmínek § 23 tr. zákoníku. 6. Obviněný vyslovil předně své přesvědčení, že se napadený rozsudek při nezměněném skutkovém základu odchýlil od právních závěrů odvolacího soudu dříve vyslovených v jeho zrušujících usneseních, aniž uvedl přesvědčivé důvody tohoto odklonu. Údajnou paralelní ukázku obratu bez změny skutku rozčlenil do čtyř klíčových okruhů. V prvním okruhu poukázal na znalecký posudek z oboru písmoznalectví, jenž byl ústředním bodem kritiky odvolacího soudu ve všech předchozích fázích řízení. Odvolací soud měl výslovně konstatovat, že předmětný posudek sám o sobě nemůže sloužit jako usvědčující důkaz, nicméně následně posudek označil za primární důkaz usvědčující obviněné. Současně uložil metodické požadavky, přičemž i bez jejich provedení a jakékoli změny skutkového podkladu následně akceptoval závěry soudu prvního stupně, že znalkyně logicky vysvětlila otázku vyřazených podpisů. Dále krajský soud akceptoval svévolné vyřazení důkazního materiálu znalkyní, které sám dříve označil za nepřípustné. Nevypořádal se ani s částečně neúspěšným pokusem o získání originálů z ČSOB a částečným získáním jiných originálů listin a znalecký posudek přesto akceptoval na základě kopií, bez vysvětlení odklonu od svého dřívějšího názoru, že absence originálů brání revizi. V napadeném rozsudku je rovněž marginalizována zásadní vada spočívající ve vrácení originálů listin a takový postup ignoruje právo obhajoby na efektivní přezkoumatelnost důkazů jakožto součást práva na spravedlivý proces, jakož i znemožňuje vypracování revizního znaleckého posudku. S odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) deklaroval porušení rovnosti zbraní. V druhém okruhu své námitky koncentroval vůči hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí. Ačkoli krajský soud ve svých kasačních rozhodnutích stanovil požadavek na pečlivé a přezkoumatelné hodnocení důkazů, v napadeném rozsudku při nezměněné důkazní situaci bez bližšího vysvětlení prohlásil, že hodnocení důkazů nelze nic zásadního vytknout. Dále konstatoval, že zatímco dříve krajský soud trval na tom, aby okresní soud výpovědi svědkyň I. R. a B. V. o nechuti zůstavitele k dědění sestrami výslovně zohlednil, v napadeném rozsudku přijal, že soud prvního stupně tyto okolnosti fakticky odmítl jako právně irelevantní. Poukazoval též na dříve krajským soudem vytýkané nedostatky týkající se skutkových zjištění stran mobility J. D. v roce 2016, které nebyly materiálně odstraněny. V třetím okruhu těchto výhrad se dovolatel zaměřil na skutečnost, že krajský soud bez dalšího akceptoval názor okresního soudu, že znalecký p