7 Tz 17/2023 — Nejvyšší soud

7 Tz 17/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:7 Tz 17/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.17.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Adhezní řízení Insolvenční řízení Náhrada škody Řízení o odvolání Dotčené předpisy:§ 140b předpisu č. 182/2006 Sb. § 256 předpisu č. 141/1961 Sb. § 228 odst. 1 předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 17/2023-1369 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného B. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 42/2015 a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. S. v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř. a § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušují toto usnesení Krajského soudu v Brně, pokud jím byl v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, ponechán nedotčen výrok podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného k náhradě škody, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, ve výroku, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 271 odst. 2 tr. ř. za použití § 265 tr. ř. se poškození KAMILA CHOCOLATES, s. r. o., IČ 282 99 281, se sídlem Vyskytná nad Jihlavou 126, Dekameron CZ, s. r. o., IČ 292 43 807, se sídlem Ivančice, Růžová 148/5 a KLIMATRON SERVIS, s. r. o., IČ 277 31 936, se sídlem Kroměříž, Chropyňská 1693/2, odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 T 42/2015-1263, byl obviněný B. S. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozeným obchodním společnostem KAMILA CHOCOLATES, s. r. o., částku 3 011 756 Kč, Dekameron CZ, s. r. o., částku 126 740 Kč, a KLIMATRON SERVIS, s. r. o., částku 20 960 Kč. 2. Dále byl obviněný citovaným rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn části obžaloby a v návaznosti na to bylo podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že poškození obchodní společnost Olejník, s. r. o., a D. V., se s nároky na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Odvolání obviněného, podané proti odsuzující části rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, č. j. 8 To 231/2017-1285, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Toto rozhodnutí bylo dnem 27. 6. 2017 v právní moci. 4. Ministr spravedlnosti podal dne 13. 2. 2023 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Brně. Namítl, že Krajský soud v Brně nesprávně ponechal nedotčen výrok, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody. Konstatoval, že tomu, aby mohlo být rozhodnuto o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., bránila zákonná překážka uvedená v § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dne 27. 1. 2015 bylo s obviněným zahájeno insolvenční řízení a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 94 INS 1854/2015, bylo rozhodnuto o úpadku obviněného. V době rozhodování Okresního soudu v Jihlavě nebylo insolvenční řízení skončeno. Ministr spravedlnosti uvedl, že těchto skutečností si měl být Okresní soud v Jihlavě vědom, protože byly zřejmé z insolvenčního rejstříku jako veřejného seznamu. Přitom nebylo možné uplatnit výjimku stanovenou v § 140b insolvenčního zákona ze zákazu vydat rozhodnutí ukládající povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem, protože se nejednalo o nároky poškozených, které by byly zajištěny na majetku v majetkové podstatě obviněného jako dlužníka. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ve výroku, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně a poté ve veřejném zasedání i ústně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že se s ní ztotožnil. Uvedl, že je přípustná, neboť v předchozím řízení o dovolání se Nejvyšší soud otázkou náhrady škody nezabýval. Připomněl, že výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla porušena zásada poměrného uspokojení věřitelů. V současné době by sice vzhledem k ukončení insolvenčního řízení tomuto výroku již nic nebránilo, avšak porušení zákona v rozhodnutí napadeném stížností ministra spravedlnosti je třeba posuzovat ex tunc, tj. podle stavu v době vydání rozhodnutí, a proto je nutno konstatovat, že zákon byl porušen. Pokud jde o návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu, navrhl státní zástupce shodně jako ministr spravedlnosti, avšak s tím, že poškození by měli být podle § 271 odst. 2 tr. ř. a § 265 tr. ř. odkázáni na občanskoprávní řízení. 6. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil písemně a ve veřejném zasedání prostřednictvím ustanoveného obhájce, a to souhlasným způsobem, s tím, že okresní i krajský soud při svém rozhodování o náhradě škody nevzaly v úvahu probíhající insolvenční řízení a ustanovení § 140a a § 140b insolvenčního zákona. V době rozhodnutí obou soudů existovala zákonná překážka rozhodnutí o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. poté, co o úpadku obviněného bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 94 INS 1854/2015. Obviněný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu k problematice přednostního použití insolvenčního zákona. Ke stížnosti pro porušení zákona se připojil a navrhl, aby věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Jihlavě k novému projednání a rozhodnutí. 7. Nikdo z jmenovaných tří poškozených se k veřejnému zasedání nedostavil ani nevyužil práva vyjádřit se v poskytnuté lhůtě ke stížnosti pro porušení zákona písemně. 8. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, pokud se týkal povinnosti obviněného k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., jakož i řízení, jež této části napadeného usnesení předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen. 9. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno. 10. Podmínky výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou v citovaném ustanovení konstruovány tak, že současně musí být splněny jejich dvě skupiny: 1) skupina pozitivních podmínek spočívající v tom, že obviněný trestným činem způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil a že nárok byl uplatněn podle § 43 odst. 3 tr. ř., 2) skupina negativních podmínek spočívající v tom, že uložení