8 Tdo 951/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 951/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 10. 2022 Spisová značka:8 Tdo 951/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.951.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Šíření nakažlivé lidské nemoci úmyslné Dotčené předpisy:§ 152 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 951/2022-329 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 dovolání obviněného M. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 7 To 170/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 30/2022, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 7 To 170/2022, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 7 T 30/2022. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 7 T 30/2022, byl obviněný M. M. (dále „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle § 152 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 7 To 170/2022, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora označeného zločinu tím, že nejméně 27. února 2021 kolem 21:40 hodin na území města Mostu úmyslně zvyšoval riziko nákazy a nárůstu počtu lidí nakažených nemocí COVID-19 uvedenou coby nakažlivá lidská nemoc v příloze číslo 1 nařízení Vlády České republiky ze dne 7. prosince 2009, číslo 453/2009 Sb., ve znění nařízení Vlády České republiky ze dne 13. března 2020, č. 75/2020 Sb., když se pohyboval na veřejnosti nejméně v ulici XY, přičemž se setkal s P. Č., narozeným XY, se kterým jel také v osobním motorovém vozidle s respirátory nasazenými pod bradou a kterému dále předal své bankovky, aby mu za ně koupil cigarety na benzinové čerpací stanici Mol, dále se u K. v Mostě setkal s M. Č. a také v ulici XY přišel do kontaktu se dvěma strážníky Městské policie Most a se dvěma policisty Policie České republiky, ačkoli od 24. února 2021 věděl, a to na základě výsledku antigenního testu, který mu byl proveden, neboť obviněný při svém zadržení v jiné trestní věci policistům uváděl, že byl v kontaktu s osobou covid pozitivní a popisoval na sobě příznaky této nemoci, že je pozitivní na přítomnost koronaviru SARS-CoV-2 v jeho těle, jehož příznaky pociťoval, a který způsobuje onemocnění COVID-19, a že trpí nemocí COVID-19, v důsledku čehož byl J. Z., narozenou XY, pracovnicí odběrového místa COVID v Mostě v ulici XY u zimního stadionu, prostřednictvím policistů Policie České republiky, poučen o nutnosti jeho izolace a zákazu styku s dalšími osobami po dobu 10 dní následujících po dni zjištění jeho pozitivity tak, aby onemocnění nešířil mezi další osoby, avšak tohoto poučení obviněný nedbal, a takového jednání se dopustil za situace, kdy byl na území České republiky usnesením Vlády České republiky číslo 196 ze dne 26. února 2021 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaným jako SARS-CoV-2, na území České republiky nouzový stav od 00:00 hodin 27. února 2021 na dobu 30 dnů. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 7 To 170/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň jsou částečně založena na procesně nepoužitelných důkazech. 5. Dovolatel nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a klíčové závěry soudů obou stupňů. Následně vyjádřil přesvědčení, že ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů je především skutkové zjištění, že trpěl nemocí COVID-19 a měl pociťovat příznaky této nemoci. K uvedenému závěru dospěl soud prvního stupně zejména na základě potvrzení o pozitivním výsledku antigenního testu obviněného a vysvětlení podaných vyjmenovanými svědky. 6. K pozitivnímu výsledku antigenního testu dovolatel poznamenal, že tento není na rozdíl od PCR testu spolehlivým zdrojem informace o tom, zda je testovaná osoba opravdu pozitivní na koronavirus. Za tímto účelem doložil jako listinný důkaz stanovisko Biologického centra Akademie věd, podle kterého se spolehlivost antigenních testů pohybuje od 80 do 30 %, a dále výsledky plošného testování antigenními testy ve školách, podle nichž bylo např. dne 26. 1. 2022 celých 47 % antigenních testů falešně pozitivních a v případě zaměstnanců škol pak byla falešná pozitivita dokonce v 52,7 % případů. Ani z podaných vysvětlení nevyplývá, že by obviněný trpěl příznaky nemoci nebo byl nemocný. Podle svědků M. C. a M. K. si stěžoval na bolest na prsou, svědek P. Č. nesdělil k jeho stavu ničeho, stejně jako svědci T. H., T. H., Z. Š., J. Z. Ani na základě těchto důkazů proto nelze dospět k závěru, že byl nemocný, resp. měl příznaky nemoci. Jediné, co z nich plyne, že si stěžoval na bolest na prsou, což ovšem není typickým příznakem nemoci COVID-19, na rozdíl např. od horečky, ztráty čichu, chuti, které se u něho neobjevily. 7. Důkaz protokolem ze dne 24. 2. 2021 ve věci sp. zn. 7 Nt 1001/2021, ze kterého má vyplývat, že orgán policie soudkyni JUDr. Šárce Tampové telefonicky oznámil, že si dovolatel stěžuje na kašel a bolesti hlavy, není procesně použitelný. Z podaného vysvětlení svědků M. C. a M. K. vyplývá, že právě oni podali JUDr. Šárce Tampové výše zmíněné informace. Z jejich výpovědi je však zřejmé, že obviněný měl problém jen s bolestí na prsou. Pokud byl v hlavním líčení proveden důkaz čtením úředního záznamu o podaném vysvětlení těchto svědků, je nutno vycházet právě z tohoto úředního záznamu a nelze obsah podaného vysvětlení rozšiřovat a měnit tak, jak učinily soudy v této věci. Pokud snad vznikly pochybnosti o zdravotním stavu dovolatele, mohly být odstraněny jen výslechem uvedených svědků v hlavním líčení, nikoliv však takto doplněny a změněny čtením protokolu soudu z jiné trestní věci. Takový důkaz je procesně nepoužitelný a je v rozporu se zásadami, kterými se trestní řízení řídí. 8. Další zjevný nepoměr mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy spatřoval obviněný i ve skutečnosti, že ačkoliv byl prokazatelně v blízkém a delším kontaktu minimálně s 6 osobami a žádnou z těchto osob touto extrémně nakažlivou nemocí nenakazil, tak přesto soud dospěl k závěru, že nemocný byl. Považoval-li soud tuto argumentaci za irelevantní, pak zcela zjevně ignoroval fakt, že k tomu, aby bylo zvýšeno nebezpečí rozšíření nemoci je nejprve potřeba, aby pachatel trestného činu nemocí skutečně trpěl, což v tomto případě prokázáno nebylo. Ani v teoretické situaci, bylo-li by prokázáno, že dovolatel byl nemocný v den, kdy podstoupil antigenní test (24. 2. 2021), nelze dojít k závěru, že by byl nemocný v době, kdy se nacházel na veřejnosti (27. 2. 2021). Soud se s touto argumentací vypořádal tak, že doba nemoci a infekčnosti je podle Státního zdravotního ústavu maximálně 10 dnů a uzavřel, že den 27. 2. 2021 byl 3. dnem po nástupu příznaků. Z žádného z provedených důkazů však nevyplývá, kdy se u obviněného zdravotní potíže poprvé objevily, resp. jak dlouho již trpěl bolestmi na prsou v době, kdy si na ně poprvé postěžoval. I