1 As 7/2011 — Nejvyšší správní soud

30 Ca 23/2008- 123 - text  30Ca 23/2008 – 123 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce D. Z. zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnererm, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: S. P., s.r.o., se sídlem V. D. ..., P., zastoupené JUDr. Miloslavem Vlčkem, advokátem se sídlem Boženy Antonínové 9, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu Spzn. S-JMK 30354/2006/OÚPSŘ/Ni, č.j. JMK 30354/2006 ze dne 7.3.2006 s e z r u š u j e pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný má povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 12.200,-Kč do 30-ti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta, se sídlem Praha 2, Slavíkova 1568/23. III. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného vydaného pod č.j. JMK 30354/2006 dne 7.3.2006 i rozhodnutí MěÚ P. vydané pod č.j. VÝST. 1002/2005 – Dv ze dne 30.12.2005. V odůvodnění žaloby uvedl, že 11.10.2005 žalobce D.Z. Pokračování -2- 30Ca 23/2008 s vlastní právní subjektivitou, dále jen ,,žalobce“) MěÚ P. podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen ,,zákona“) podal žádost o zasílání informací o zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Žalobce tuto žádost věcně specifikoval na řízení týkající se staveb pro hospodářská zvířata. MěÚ P. následně na základě žádosti S. P., s.r.o., zahájil kolaudační řízení pro stavbu ,,Farma pro chov brojlerů – kolaudace 2 hal“ (haly č. 1 a 2) a toto v souladu s ust. § 70 odst. 2 zákona oznámil dopisem ze dne 14.11.2005 žalobci. Žalobce postupem dle § 70 odst. 3 zákona pak oznámil svoji účast ve správním řízení. Dne 30.11.2005 pak MěÚ P. vydal rozhodnutí o tom, že žalobce není účastníkem předmětného správního řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Na jeho základě žalovaný rozhodnutím ze dne 6.2.2006 rozhodnutím MěÚ P. sice zrušil, ale potvrdil jeho názor, že žalobce nemá nárok na účast v kolaudačním řízení. Dne 30.12.2005 pak bylo ve věci vydáno kolaudační rozhodnutí, proti kterému podal žalobce dne 20.1.2006 odvolání. To žalovaný rozhodnutím ze dne 7.3.2006 zamítl. Právě posledně uvedené rozhodnutí žalovaného napadá žalobce touto žalobou a zároveň žádal i zrušení rozhodnutí MěÚ P. z 30.12.2005. Žalobce ve smyslu § 65 odst. 2 s.ř.s. tvrdí, že byl níže uvedeným postupem žalovaného zkrácen na právech, která mu příslušení, takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce je organizační jednotkou právnické osoby podle českého práva ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, na základě registrace Ministerstva vnitra ze dne 15.11.2005, č.j. VSP/1 – 2468/90 – R. Hlavním posláním žalobce podle stanov je ochrana přírody a krajiny a dále mj. ochrana životního prostředí. Územní příslušnost žalobce je v platném registračním listu z 15.8.2005 vymezena pro území celé ČR. Žalobce byl zkrácen na svých procesních právech především tím, že mu byla odňata možnost účastnit se v plném rozsahu správního řízení, v němž se rozhodovalo o vydání kolaudačního rozhodnutí podle § 76 a násl. zákona č. 50/1976 Sb. (dále jen ,,stavebního zákona“). Včas podanou správní žalobou se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí MěÚ P.i žalovaného, když tvrdí, že byl těmito správními akty zkrácen na svých právech, a to zejména z těchto důvodů: Ust. § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny umožňuje veřejnosti prostřednictvím jejich občanských sdružení podílet se přímo na ochraně přírody. Jednou z forem je i účast občanských sdružení ve správních řízeních, v nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody. Zákon č. 114/1992 Sb., je v tomto ohledu speciálním právním předpisem vůči správnímu řádu, resp. jeho § 14, který v odst. 2 takovou možnost výslovně připouští. Ust. § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., pak konkretizují podmínky, za kterých se občanské sdružení může správních řízení zúčastnit. Mezi jinými tato norma stanoví i posloupnost kroků vedoucích k účasti v řízení: Pokračování -3- 30Ca 23/2008 – 124 a) Sdružení musí příslušný úřad požádat, aby bylo informováno o zahajovaných správních řízeních, která jsou předmětem jeho zájmu. Tuto podmínku žalobce splnil podáním žádosti přímo na MěÚ P. dne 11.10.2005, kterou v souladu s § 70 odst. 2 zákona věcně a místně specifikoval na správní řízení týkající se staveb pro hospodářská zvířata na území ve správní působnosti stavebního úřadu P. b) Správní orgán, který zaregistroval takovou žádost občanského sdružení, je povinen informovat jej o všech zahájených správních řízeních, v nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, která spadají do okruhu zájmu vyjádřeného v žádosti sdružení. Zahájení předmětného řízení oznámil MěÚ P. žalobci dopisem ze dne 14.11.2005 (žalobci doručeným dne 18.11.2005). c) Sdružení, chce-li skutečně získat postavení účastníka řízení, o tom musí písemně informovat do 8 dnů správní orgán, který mu informaci o zahájeném řízení zaslal. Žalobce podal MěÚ P. oznámení o své účasti v řízení dne 21.11.2005, tedy v zákonné lhůtě. Po provedení těchto procesních kroků se tedy žalobce stal účastníkem předmětného řízení. MěÚ P. vydal dne 30.11.2005 rozhodnutí o tom, že žalobce není účastníkem kolaudačního řízení. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že pro stanovení okruhu účastníků kolaudačního řízení se použije ,,na základě ust. § 140 stavebního zákona“ § 78 odst. 1 stavebního zákona, přičemž toto ustanovení občanská sdružení jako účastníky kolaudačních řízení neuvádí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž argumentoval následovně: Skutečnost, že § 78 odst. 1 stavebního zákona výslovně neobsahuje odkaz, podle kterého ,,účastníkem řízení je dále ten, komu zvláštní zákon toto postavení přiznává“, nijak nebrání účasti občanských sdružení v těchto řízeních. Podle § 90 odst. 4 zákona je zákon zvláštním předpisem ve vztahu mj. i ke stavebnímu zákonu, z čehož vyplývá, že ust. § 70 zákona se použije při určování okruhu účastníků všech řízení vedených podle stavebního zákona. Stavební úřad tak při zjišťování okruhu účastníků musí aplikovat jak ustanovení stavebního zákona týkající se daného řízení, tak zároveň i ust. § 70. V případě, že by tato ustanovení byla v rozporu, použije se přednostně ustanovení speciální. V případě § 78 stavebního zákona však ani uvedená ustanovení v rozporu nejsou – ust. § 78 stavebního zákona určuje některé účastníky řízení a ust. § 70 zákona č. 114/1992 Sb., jejich okruh rozšiřuje o občanská sdružení (při splnění zákonných podmínek). Stavební úřad se nejspíš domnívá, že z neexistence výslovného odkazu na zvláštní předpis vyplývá, že žádné takové Pokračování -4- 30Ca 23/2008 aplikovatelné speciální ustanovení neexistuje. Stavební úřad snad může být zmaten tím, že některá jiná ustanovení stavebního zákona obsahují takový výslovný odkaz – avšak pro aplikaci speciálního ustanovení není z podstaty struktury právního řádu nutná existence výslovných odkazů na všechna možná speciální ustanovení. Ze skutečnosti, že některé ustanovení obsahuje obecný odkaz na jiná možná vůči nim speciální ustanovení, nelze a contrario dovozovat, že takový odkaz musí být použit vždy. Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 6.2.2006 prvostupňové rozhodnutí zrušil, nikoliv však z důvodů namítaných žalobcem, ale proto, že dle názoru žalovaného nemělo být vůbec vydáno. Žalovaný argumentuje tím, že § 78 stavebního zákona má ve věci stanovení okruhu účastníků kolaudačního řízení přednost před § 14 správního řádu, uvádí, že v případě, kdy se účastenství řízení domáhá osoba, která dle jeho názoru toto postavení mít nemůže, nemá příslušný správní orgán vydávat rozhodnutí, ale vyrozumět jí o tom pouze neformálním sdělením. Žalobce na tomto místě otázkou stavu stavebního zákona a správního řádu se nezabývá, neboť není dle jeho názoru pro danou věc přímo rozhodná. I v odvolání argumentoval žalobce pouze specialitou ust. § 70 vůči § 78 stavebního zákona, nikoliv vzájemným vztahem stavebního zákona a správního řádu, ať už má správní orgán v případě vyloučení neoprávněného účastníka kolaudačního řízení vydat rozhodnutí dle § 14 odst. 1 správního řádu či dle názoru žalovaného ho o této skutečnosti pouze vyrozumět nef