2 Afs 109/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Af 10/2011- 54 - text 6 pokračování 31Af 10/2011 31Af 10/2011 – 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Taláškem, advokátem, se sídlem AK Chropyně, Ječmínkova 494, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem Brno, náměstí Svobody 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 29. 11. 2010, č. j. 16021/10-1400-707218, ze dne 29. 11. 2010, č. j. 16022/10-1400-707218 a ze dne 29. 11. 2010, č. j. 16023/10-1400-707218, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Žalobce společně se svou manželkou J. K. se žalobou předanou k poštovní přepravě dne 27. 1. 2012 domáhali vydání rozsudku, kterým by soud zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 29. 11. 2010, č. j. 16021/10-1400-707218, č. j. 16022/10-1400-707218, č. j. 16023/10-1400-707218, č. j. 16016/10-1400-707218, č. j. 16018/10-1400-707218 a č. j. 16020/10-1400-707218, a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit oběma žalobcům náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnili tím, že napadená rozhodnutí považují za nezákonná a vydaná v rozporu s právními předpisy. [2] Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 2. 2011, č. j. 31 Af 10/2011 - 26, byla žaloba v části týkající se manželky žalobce, tedy žaloba proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 11. 2010, č. j. 16016/10-1400-707218, č. j. 16018/10-1400-707218 a č. j. 16020/10-1400-707218, vyloučena k samostatnému projednání, a to pod sp. zn. 31 Af 27/2011. II. Obsah žaloby [3] V žalobě žalobce zdůraznil, že mu byla chybně vyměřena daň z převodu nemovitostí. Daň byla vypočtena ze základu ve výši 102.777,80 Kč, který nebyl snížen o částku určenou za zhodnocení a udržování nemovitosti ve výši 61.386,10 Kč. Základ daně tedy měl činit 41.409,70 Kč. [4] Žalovanému vytýká, že se řádně nezabýval důvody uvedenými v odvolání, na které v plném rozsahu odkazuje. Žalovaný neakceptoval skutečnost, že v daném případě šlo o tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy je rozhodováno nejen o přiměřené náhradě ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), ale též o jiném majetkovém nároku, v daném případě o náhradě za zhodnocení a udržování nemovitosti, které je de iure bezdůvodným obohacením, příp. majetkovým nárokem podle ustanovení § 137 odst. l občanského zákoníku. [5] Žalobce neuspokojila argumentace žalovaného rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004. Z tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že v případě jiného majetkového nároku je požadováno, aby byl uplatněn řádnou žalobou ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „občanský soudní řád“), a bude-li soud o takové žalobě rozhodovat současně se žalobou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, musí rozhodnout dvěma samostatnými výroky. Dle žalobce jde v rámci tzv. širšího vypořádání o dva samostatné žalobní návrhy v jednom probíhajícím řízení, kdy výsledkem je sice rozsudek se dvěma výroky, které oba mají konstitutivní povahu, ale nelze je posuzovat samostatně. Jinak dojde k tomu, že zhodnocení nemovitosti provedené jedním spoluvlastníkem před vypořádáním, které je soudem uznáno a o jeho výši je pravomocně rozhodnuto, je započteno do daňového základu, což se v daném případě stalo. III. Vyjádření žalovaného [6] Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 7. 6. 2011 navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť má za to, že postup správních orgánů byl v souladu se zákonem. [7] Zdůraznil, že svůj názor, vyjádřený v žalobou napadených rozhodnutích, považuje za dostatečně a srozumitelně vysvětlený. Ustanovení § 10 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon o trojdani“) stanoví, že základem daně je cena převáděné nemovitosti, příp. podílu, zjištěná zákonem stanoveným způsobem. Uvádí to také důvodová zpráva k zákonu o trojdani a k jeho novele provedené zákonem č. 420/2003 Sb. Navíc dle usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 1994, sp. zn. III. ÚS 102/1994, je přiměřenou náhradu nutno chápat jako hodnotový ekvivalent vyjádřený v penězích, ekvivalent umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci, jaká byla představována podílem spoluvlastníka, jenž byl přisouzen ostatním spoluvlastníkům. Hodnota vypořádaných spoluvlastnických podílů stále činí částku 102.777,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci byly „vráceny“ prostředky, které vynaložil na zhodnocení a udržování nemovitostí, pak nemůže tvrdit, že ke zvýšení hodnoty vypořádaných spoluvlastnických podílů na částku 102.777,80 Kč došlo na jeho náklady. Pak tedy ani není možné, aby se dovolával snížení základu daně na částku 41.409,70 Kč. IV. Replika žalobce [8] K vyjádření žalovaného se replikou ze dne 3. 8. 2011 vyjádřil žalobce. Trval na tom, že žalovaný neuznal existenci širšího vypořádání, čímž nepřihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu. Žalobce připomíná, že dle napadených rozhodnutí by platil daň i ze zhodnocení nemovitostí, které provedl se svou manželkou. V. Relevantní skutečnosti plynoucí ze spisového materiálu [9] Z konkrétních okolností přezkoumávané věci je pro přehlednost vhodné chronologicky zdůraznit následující skutečnosti. [10] Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 12. 2006, č. j. 11 C 145/99 - 194, bylo výrokem V. rozhodnuto tak, že žalobce a jeho manželka jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit k rukám každého z žalovaných, tj. N. Ú., R. Ú. a M. Ú., částku 102.777,80 Kč jako přiměřenou náhradu za vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, a to do 30 - ti dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. 3. 2008. [11] Dne 16. 6. 2009 vydal Finanční úřad v Kroměříži (dále jen „správce daně“) tři platební výměry na daň z převodu nemovitostí, č. j. 77656/09/320960703627, č. j. 77657/09/320960703627 a č. j. 77658/09/320960703627, kterými vyměřil N. Ú., R. Ú. a M. Ú. (dále jen „daňoví dlužníci“) daň z převodu nemovitostí každému ve výši 3.084 Kč. [12] Správci daně se ale od daňových dlužníků nepodařilo daň z převodu nemovitostí vybrat, ačkoli učinil všechny možné kroky (vyměření daně z moci úřední platebním výměrem, výzva k zaplacení daně v náhradním termínu, vystavení výkazu nedoplatků a vymáhání daňového nedoplatku). Jelikož bylo vymáhání bezvýsledné, správce daně vyzval žalobce jako ručitele na základě ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona o trojdani k zaplacení daňového nedoplatku v celkové výši 4.626,- Kč třemi výzvami k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ze dne 30. 4. 2010, č. j. 63164/10/320960703627, č. j. 63166/10/320960703627 a č. j. 63168/10/320960703627. [13] Žalovaný podaná odvolání žalobce zamítl s odůvodnění, že částku za zhodnocení a udržování nemovitosti není možno podle zákona o trojdani odečíst od náhrady za vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004, podle něhož rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má konstitutivní povahu a zakládá práva a povinnosti teprve do budoucna. Právo na zaplacení náhrady vzniká spoluvlastníkovi až právní mocí rozhodnutí soudu a teprve proti takto existujícímu nároku lze namítat započtení. Během řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví si spoluvlastník, kterému je ukládáno, aby zaplatil druhému spoluvlastníkovi přiměřenou náhradu, nemůže proti takovému nároku započít jiný majetkový nárok, což platí i pro investice do nemovitosti. Dle žalovaného tedy není možné snížit přiměřenou náhradu za vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem určenou Okresním soudem v Kroměříži o částku za zhodnocení a udržování nemovitostí. VI. Posouzení věci krajským soudem [14] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). [15] Soud přezkoumal napadená rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo rozhodnuto o věci samé bez jednání. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů: [16] Podstatou sporu je rozdílný názor mezi žalobcem a žalovaným na to, zda v případě vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem má být základem daně z převodu nemovitostí náhrada stanovená soudem snížená o čás