2 Afs 186/2006 — Nejvyšší správní soud

29 Af 49/2013- 84 - text 14 pokračování 29 Af 49/2013 29 Af 49/2013-84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně K. T., proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení URTENA, SE, se sídlem Hradec Králové, Zemědělská 1139, IČ 24177261, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2013, č.j. 14850/13/5000-14503-706611, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci a obsah správních rozhodnutí [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu v Ivančicích ze dne 17.10.2012, č.j. 58949/12/294970704118, o zřízení zástavního práva. [2] Správce daně zřídil prvostupňovým rozhodnutím dle § 170 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), s použitím § 152 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně, zapsaných na LV č. 337 pro obec Biskoupky, k.ú. Biskoupky na Moravě, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, a to pozemku p.č. 48 o výměře 541 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) a rodinného domu č.p. 33 umístěného na této parcele. Zástavní právo k nemovitostem bylo zřízeno za účelem zajištění daňových pohledávek v celkové výši 14 929 171,27 Kč a jejich příslušenství dle § 155 odst. 1 OZ váznoucích za žalobkyní. Konkrétně šlo o nedoplatky uvedené pro přehlednost v tabulce 1 napadeného rozhodnutí. [3] Konkrétně se jednalo o splatné daňové nedoplatky na DPH za 4. čtvrtletí 2007, duben a červenec 2008, květen až červenec 2009, leden až únor 2010, květen 2010, říjen až prosinec 2010, 3. a 4. čtvrtletí 2011, 1. a 2. čtvrtletí 2012 apod. Dále šlo o pokutu za opožděné tvrzení daně – DPH za 4. čtvrtletí 2011 a za opožděné podání daňového přiznání (dále též „DAP“) k dani z příjmů fyzických osob za r. 2008. [4] Proti rozhodnutí o zřízení zástavního práva podala žalobkyně odvolání s tím, že nemovitosti nejsou s účinností od 17.12.2011 v jejím vlastnictví, což dokládala rozhodčím nálezem č. 1/20011 rozhodce Ing. Z. N. ze dne 24.9.2012 (právní moc 26.9.2012), který určil, že od 17.12.2011 jsou nemovitosti ve vlastnictví společnosti URTENA, SE, se sídlem v Hradci Králové. Vlastnické právo k nemovitostem bylo předmětem záznamového řízení u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, pod č.j. Z-30917/2012. Proto zástavní právo nemohlo být dle žalobkyně zřízeno. Nebyla také splněna podmínka splatné daně na základě vykonatelného rozhodnutí, neboť vykonatelnost rozhodnutí byla odložena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.10.2012 po podání správní žaloby. [5] Žalovaný označil za irelevantní odvolací námitky a odvolání zamítl. Ze spisového materiálu ověřil, že pohledávka v celkové výši 14 929 171,27 Kč a jejich příslušenství, zajištěná zástavním právem, je tvořena neuhrazenými daňovými povinnostmi. Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství v případě prodlení dlužníka s plněním jeho závazku, kdy následně se může domáhat uspokojení své pohledávky ze zástavy. Dle § 170 daňového řádu je jediným předpokladem pro zřízení zástavního práva existence daňové pohledávky. V této věci byly také zajištěny existující daňové pohledávky v celkové výši 14 929 171,27 Kč a jejich příslušenství, které správce daně eviduje za žalobkyní, přičemž jejich platební povinnost byla žalobkyni stanovena konkrétními rozhodnutími uvedenými v tabulce 1, jenž je součástí rouhodnutí. Žalovaný ověřil zákonnost postupu správce daně a zjistil, že bylo zřízeno zástavní právo k zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství, které byly v době vydání napadeného rozhodnutí evidovány na osobním daňovém účtu žalobkyně. [6] Zástavní právo dle § 170 odst. 4 daňového řádu vzniká k nemovitosti, evidované v katastru nemovitostí, doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu. Jde-li o nemovitost, podléhající evidenci v katastru nemovitostí dle § 2 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o katastru nemovitostí“), zapisuje se vzniklé zástavní právo do katastru nemovitostí záznamem dle § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zápisech práv k nemovitostem“). Zástavní právo v předmětné věci vzniklo doručením rozhodnutí správce daně příslušnému katastrálnímu úřadu dne 17.10.2012, přitom k tomuto datu byla žalobkyně uvedena v části A výpisu z katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí. V posuzované věci tedy vzniklo zástavní právo doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva katastrálnímu úřadu a jednoznačně zatěžuje nemovitosti dosud ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyní navrhovaný postup dle § 170 odst. 3 daňového řádu, kdy se zřizuje zástavní právo k majetku vlastníka, odlišného od daňového subjektu (žalobkyně), jehož nedoplatek je zajišťován, není možný. Společnost URTENA, SE, nebyla ke dni doručení rozhodnutí o zřízení zástavního práva katastrálnímu úřadu (17.10.2012) vlastníkem předmětných nemovitostí. K převodu vlastnictví mezi žalobkyní a uvedenou společností nedošlo ani po tomto datu, do ukončení řízení o odvolání. [7] K další odvolací námitce, že zástavním právem lze zajistit pouze neuhrazené daňové povinnosti, a že u nesplatných daňových povinností rovněž nejsou splněny podmínky, žalovaný uvádí, že zástavní právo lze zřídit rozhodnutím správce daně k majetku daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně za podmínek stanovených občanským zákoníkem, nestanoví-li tento zákon jinak. Zástavní právo zřizované rozhodnutím správce daně existenci vykonatelné pohledávky nutně nepředpokládá. Stačí, pokud daňová pohledávka již reálně existuje, a její existence je založena právně účinným rozhodnutím správce daně (§ 101 odst. 1 daňového řádu). Je nezbytné, aby správce daně daňovou povinnost platebním výměrem nejen vyměřil, ale aby platební výměr rovněž daňovému subjektu řádně doručil. Není však třeba, aby marně uplynula lhůta, v níž má být daň zaplacena, a aby se platební výměr stal vykonatelným. Dle § 155 odst. 3 OZ lze zástavním právem zajistit nejen pohledávku dosud nesplatnou, ale i pohledávku, jejíž vnik je závislý na splnění podmínky, a stejně i pohledávku, která má vzniknout až v budoucnu. Správce daně může svým rozhodnutím zajistit zaplacení daně i tehdy, kdy povolí posečkání úhrady daně nebo rozložení její úhrady na splátky. Bezprostředně po předání dodatečného platebního výměru, kterým daňovému subjektu správce daně uloží daňovou povinnost (např. zjištěnou při daňové kontrole), a tedy po vzniku daňové pohledávky, může tuto pohledávku rozhodnutím o zřízení zástavního práva zajistit. K realizaci zástavy však lze přistoupit až poté, kdy dluh nebyl řádně a včas splněn. Žalovaný tak odmítl námitky žalobkyně, že lze zřídit zástavní právo jen u daně splatné, a protože to nebylo v dané věci splněno, nemělo dojít k zajištění daňových povinností. Žalovaný má za to, že pokud by chtěl zákonodárce omezit možnost zajištění daňových pohledávek pouze na splatné daňové pohledávky, použil by legislativní zkratku „nedoplatek“ dle § 153 daňového řádu. [8] Žalovaný dále odmítl námitku nedůvodně odlišného postupu v řízení před správcem daně. Pokud šlo o jiné rozhodnutí Finančního úřadu v Ivančicích ze dne 17.10.2012, č.j. 58948/12/294970704118, o zřízení zástavního práva, pak v tomto nešlo o stejný průběh řízení. Zástavní právo bylo zřizováno k nemovitostem zapsaným na LV č. 688 pro obec Budislav, k.ú. Budislav u Litomyšle, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Svitavy, přičemž ke dni doručení rozhodnutí katastrálnímu úřadu dne 17.10.2012, nebyly již předmětné nemovitosti (předmět zástavby) ve vlastnictví žalobkyně, což se v nyní posuzované věci nestalo. Na podkladě zcela jiných skutečností proto bylo původní rozhodnutí o zřízení zástavního práva č.j. 58948/12/294970704118 zrušeno pozdějším rozhodnutím téhož správce daně dne 5.12.2012, č.j. 65087/12/294970704118. Obdobná situace však nenastala v nyní posuzované věci. [9] Pokud žalobkyně tvrdila, že změnu vlastnictví prokázala rozhodčím nálezem, pak k tomu žalovaný uvedl, že žalobkyně nedoložila požadovanou dohodu se společností URTENA, SE, rozhodčí nález nehodnotil, a jediným rozhodujícím pro posuzovanou věc bylo, že změna vlastnictví na základě rozhodčího nálezu nebyla příslušným katastrálním úřadem provedena. Rozhodnutí o zříz