2 As 50/2005 — Nejvyšší správní soud

31 A 35/2013- 43 - text 8 pokračování 31A 35/2013 31A 35/2013 – 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobce A. Ch., zastoupeného JUDr. Pavlem Škvrnou, advokátem, se sídlem Pellicova 2c, Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru Krajský živnostenský úřad, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2013, č. j. JMK 26370/2013, sp. zn. S-JMK 26370/2013/KŽÚ/RL, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 31. 5. 2013 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru Krajský živnostenský úřad ze dne 4. 4. 2013, č. j. JMK 26370/2013, sp. zn. S-JMK 26370/2013/KŽÚ/RL (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Rosice, Odboru živnostenského, ze dne 11. 2. 2013, č. j. MR-OZU/1301/2012/20 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci udělena podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“) pořádková pokuta ve výši 20.000 Kč, a to za neposkytnutí součinnosti ke kontrole podle ustanovení § 14 odst. 1 ve spojení s § 11 písm. a) a d) zákona o státní kontrole, neboť žalobce, jakožto kontrolovaná osoba, neumožnil ve stanoveném termínu dne 13. 12. 2012 v 9:00 h. kontrolnímu pracovníkovi živnostenského úřadu vstup do objektu umístěného na parcele č. 1216/4 a na parcelu č. 1216/1, čtvrť Annenská 669, Zbýšov (výrokem č. 2 pak žalobci byla uložena povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč). Žalobce v podané žalobě požaduje také uhradit náklady soudního řízení. II. Obsah žaloby [2] Žalobce odůvodnil žalobu tím, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť živnostenská kontrola nebyla nikdy zahájena. Jak vyplývá z potvrzení pošty Zbýšov u Brna (přiloženo k žalobě), předmětnou zásilku (s přípisem prvostupňového orgánu – výzva: Oznámení o provedení kontroly ze dne 26. 11. 2012, č. j. MR-OZU/1301/2012/4) vyzvedl dne 30. 11. 2012 na poště pan A. Ch., nar. X, číslo OP X, otec žalobce [pozn. krajského soudu: žalobce je A. – bez ‚e‘ v křestním jméně]. Pan A. Ch.a, otec žalobce, rovněž sdělil žalobci, že psal na základě převzaté výzvy prvostupňovému orgánu dne 10. 12. 2012 písemné podání, které následující den osobně doručil na podatelnu MÚ Rosice. Uvedené skutečnosti pak jednoznačně vyplývají i z obsahu správního spisu, kde lze dohledat i rozdíl mezi podpisem žalobce a jeho otce. Pan A. Ch., otec žalobce, tak převzal zásilku správního orgánu omylem s tím, že je určena jeho osobě, proto na podání i písemně reagoval, což je patrno z obsahu přípisu ze dne 10. 12. 2012. Výzvu správního orgánu proto nikdy nepředal k rukám žalobce a ani se k tomu nikdy nikomu nezavázal. Výzva prvostupňového orgánu Oznámení o provedení kontroly tak nebyla žalobci nikdy doručena. Žalobce tedy shrnuje, že žalovaný postupoval v rozporu s hmotným a procesním právem a napadené rozhodnutí je tudíž nezákonné. K důkazu navrhuje správní spis, výše uvedené potvrzení pošty s přiloženou kopií občanského průkazu, účastnický výslech žalobce a výslech svědka A. Ch., otce žalobce. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce [3] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 2. 9. 2013, navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zároveň žalovaný uvedl, že předložená spisová dokumentace je důkazem toho, že tvrzení žalobce se nezakládá na pravdě a je naopak důkazem toho, že správní orgány postupovaly zcela v souladu s platným hmotným i procesním právem, což žalovaný obšírně odůvodňuje. Dále shrnuje (a cituje) z napadeného i prvostupňového rozhodnutí a z vyjádření žalobce v průběhu správního řízení a v reakci na žalobu uvádí, že vyjádření žalobce považuje za zcela účelové a s odkazem na spisový materiál (doručenky a zejm. přípis ze dne 10. 12. 2012, který byl předán na podatelnu MÚ Rosice) uvádí, že žalobce byl s předmětným přípisem o zahájení kontroly zcela prokazatelně seznámen, a tedy není pochyb, že byl seznámen se svou povinností poskytnout součinnost ke kontrole podle zákona o státní kontrole. Žalovaný pak shrnuje a konstatuje, že živnostenská kontrola byla správním orgánem řádně zahájena, a že žalobce byl právě tou fyzickou osobou, která byla jednoznačně vyzvána k vytvoření základních podmínek k provedení kontroly. Žalovaným i prvostupňovým správním orgánem bylo vše řádně a podrobně zdůvodněno a vydaná rozhodnutí jsou zcela zákonná a žalobní důvody uvedené žalobcem nejsou právně relevantní, jeho argumentace je účelová a nemá oporu ve spisové dokumentaci. [4] Žalobce ve své replice, doručené soudu dne 18. 10. 2013, konstatoval, že setrvává na své podané žalobě a uvádí, že spornou zůstává mezi stranami ta skutečnost, zda žalobci byl řádně doručen přípis ze dne 26. 11. 2012, č. j. MR-OZU/1301/2012/4, ve věci Oznámení o zahájení kontroly. Žalobce pak dále setrval na svých návrzích na dokazování uvedených v žalobě. IV. Posouzení věci krajským soudem [5] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s.ř.s. [6] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a na základě ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. [7] Na nařízeném soudním jednání dne 24. 6. 2015 setrvali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích. Návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí pana A. Ch., otce žalobce, soud zamítl, protože s ohledem na výše uvedenou argumentaci by pro řešení dané věci nemohl přinést žádné další podstatné a relevantní skutečnosti či poznatky, kteréžto jsou pro soud dostatečně patrné z předložené spisové dokumentace. [8] Podstata věci je založena na zodpovězení otázky (jediné žalobní námitky), zda živnostenská kontrola byla řádně zahájena, tedy, jestli žalobce byl tou fyzickou osobou, která byla jednoznačně vyzvána k vytvoření základních podmínek k provedení živnostenské kontroly. [9] Krajský soud nejprve posoudí, jestli je prvostupňový správní orgán (v dané věci živnostenský úřad) vůbec oprávněn samotnou kontrolu ve smyslu zákona o státní kontrole provádět. Dle ustanovení § 60a odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „živnostenský zákon“): „Živnostenskou kontrolu provádějí v rámci své působnosti živnostenské úřady, které sledují, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené živnostenským zákonem, ustanoveními zvláštních právních předpisů vztahujícími se na živnostenské podnikání, poskytování služeb podle § 69a a na podmínky provozování živnosti uložené v rozhodnutí o udělení koncese. Při kontrole plnění povinností, které vyplývají podnikateli pro provozování živnosti ze zvláštních předpisů, může živnostenský úřad vyžadovat od podnikatele doklady o splnění těchto povinností.“ Dle ustanovení § 60b živnostenského zákona: „Kontrolní činnost v rámci živnostenské kontroly vykonávají zaměstnanci živnostenských úřadů. Při kontrole se prokazují pověřením ve formě písemného pověření nebo ve formě průkazu. Při kontrolní činnosti mohou zaměstnanci provádějící kontrolu pořizovat též zvukové a obrazové záznamy. Ke kontrole mohou být přizváni zástupci dalších orgánů a osob určených zvláštními právními předpisy. Výkon živnostenské kontroly se řídí zvláštním zákonem.“ Tímto zvláštním zákonem je pak právě zákon o státní kontrole, což vyplývá jak z jeho obecné použitelnosti v těchto typech řízení, tak také z výslovného odkazu v daném ustanovení živnostenského zákona. Ze zákonné dikce právní úpravy tedy prima facie vyplývá, že prvostupňový správní orgán byl oprávněn provádět kontrolu ve smyslu zákona o státní kontrole. [10] Jedinou žalobní námitkou je tedy otázka zákonnosti samotného zahájení živnostenské kontroly. Kdyby totiž krajský soud seznal, že samotné zahájení kontroly bylo nezákonné (resp., že k němu zákonně vůbec nedošlo, jak tvrdí žalobce), musel by jako nezákonné posoudit prvostupňové i napadené rozhodnutí. Nejdůležitější povinností na úvod správního řízení, kterou má kontrolní orgán, je řádně oznámit kontrolované osobě zahájení této státní kontroly. [11] Uvedenou po