1 Afs 132/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 36/2013- 45 - text 10 pokračování 31Af 36/2013 31Af 36/2013 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové, soudce JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a soudkyně Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. H., proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 2. 2013, č. j. 6219/13/5000-14103-709175 a č. j. 6220/13/5000-14103-709175, t a k t o : I. Věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31Af 36/2013 a sp. zn. 31Af 37/2013 s e s p o j u j í ke společnému projednání a nadále budou vedeny pod sp. zn. 31Af 36/2013. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. 2. 2013, č. j. 6219/13/5000-14103-709175 a č. j. 6220/13/5000-14103-709175, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému zpět k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení a průběh daňových řízení [1] Žalobce se podanými žalobami domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2013, č. j. 6219/13/5000-14103-709175, kterým bylo změněno toliko jen v části týkající se bankovního spojení rozhodnutí Finančního úřadu Brno II (dále také „správce daně“) ze dne 29. 6. 2012, č. j. 244521/12/289914709764, dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009, přičemž tímto výměrem byla dodatečně doměřena daň žalobci ve výši 8.910 Kč, s penále celkem 10.692 Kč (před spojením věci vedeno pod sp. zn. 31Af 36/2013) a dále rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2013, č. j. 6220/13/5000-14103-709175, kterým bylo změněno toliko jen v části týkající se bankovního spojení rozhodnutí Finančního úřadu Brno II ze dne 29. 6. 2012, č. j. 244523/12/289914709764, dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2010, přičemž tímto výměrem byla dodatečně doměřena daň žalobci ve výši 2.235 Kč, s penále celkem 2.682 Kč (před spojením věci vedeno pod sp. zn. 31Af 37/2013). [2] Správce daně provedl u žalobce daňovou kontrolu, jejíž závěry jsou zachyceny ve zprávě o daňové kontrole ze dne 28. 6. 2012, č. j. 243745/12/289932704520 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“). Na základě této kontroly pak v případě zdaňovacího období roku 2009 správce daně snížil uplatněné výdaje dle ustanovení § 24 zákona č. 589/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „ZDP“), mj. o spornou částku 51.414 Kč bez DPH, výdaj vyplývající z faktury přijaté č. 209002 (prvotní doklad č. 093-PF09036057) ze dne 3. 2. 2009 od obchodní společnosti AT Computers a.s. (jednalo se o nákup fotoaparátu Sony ALPHA DSLR-A900 a akumulátoru Sony NP-FM500H pro ALPHA), jelikož tento výdaj nebyl vzhledem k zjištěním vzešlých z průběhu daňové kontroly vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle ustanovení § 24 ZDP (před spojením věci vedeno pod sp. zn. 31Af 36/2013). V případě zdaňovacího období roku 2010 pak správce daně postupoval obdobně a snížil uplatněné výdaje mj. o spornou částku 13.965,83 Kč bez DPH, výdaj vyplývající z faktury přijaté č. CV10002 (prvotní doklad č. 41000081) ze dne 18. 1. 2010 od obchodní společnosti MEGAPIXEL s.r.o. (jednalo se o nákup objektivu Tamron 70-200) ze stejných důvodů, jak bylo uvedeno výše (před spojením věci vedeno pod sp. zn. 31Af 37/2013). Následně na tato zjištění vydal správce daně předmětné dodatečné platební výměry, které byly po stránce obsahové potvrzeny napadenými rozhodnutími. II. Obsah žalob [3] Žalobce odůvodnil žaloby shodně tím, že napadená rozhodnutí žalovaného jsou nezákonná, neboť žalobce vlastní platné živnostenské oprávnění na poskytování fotografických služeb a měl podnikatelský záměr, a to pořízenou fotografickou techniku využívat pro focení společenských událostí. V průběhu předmětných zdaňovacích období však měl absenci příjmů souvisejících s předmětnými výdaji. Má za to, že uznatelnými výdaji jsou i takové výdaje, které jsou racionálně vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení nějakého příjmu, bez nutnosti takového příjmu v daném zdaňovacím období skutečně dosáhnout. K prokázání svého podnikatelského záměru uvádí, že výdaje nemohly být iracionální, jelikož v oboru poskytování fotografických služeb podniká již od roku 1992, že cena jím zakoupené fotografické techniky vůbec na ceně neklesla, ale naopak, což dokládá přílohami žalob (grafy vývoje cen předmětné fotografické techniky), a že není pro něj reálné více prokázat, jakým způsobem hodlal fotografickou činnost provádět, než, že svůj záměr jasně v průběhu daňového řízení vysvětlil, poukázal na vykonávanou činnost v minulých letech a zakoupil si vybavení na takové profesionální úrovni, na niž svými ekonomickými možnostmi dosáhl. Jednalo se o nejlevnější fotografický přístroj a techniku na profesionální úrovni. Domnívá se, že již samotné pořízení této techniky je jasným důkazem, že svůj podnikatelský záměr vážně promýšlel, a že své důkazní břemeno unesl, jelikož není jiným způsobem možné prokazovat jeho úmysl, než tak, jak učinil v průběhu daňového řízení. Navrhuje tedy zrušit napadená rozhodnutí, dodatečné platební výměry, jakož i platební výměry na úroky z prodlení předepsané mu správcem daně a požaduje také uhrazení nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce, další vyjádření žalovaného a duplika žalobce [4] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 6. 6. 2013 (a v obsahově obdobném vyjádření ze dne 10. 6. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. 31Af 37/2013), navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zároveň žalovaný uvedl, že nadále setrvává na právním názoru uvedeném v napadených rozhodnutích, na něž plně odkazuje. Shrnuje také zákonnou právní úpravu a průběh správního řízení s tím, že zdůrazňuje, že v daných zdaňovacích období dosáhl žalobce na základě živnostenského oprávnění pouze příjmů v rámci oboru činnosti „Montáž a opravy počítačových sítí“; příjmy, které by souvisely s předmětnými výdaji, absentují. Žalovaný dále odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. IV. ÚS 49/03. V daném případě se žalobce omezil na pouhá tvrzení, že hodlá předmětnou fotografickou techniku používat při realizaci svého podnikatelského závěru; tato tvrzení však nikterak nedoložil. Žalobce v daném řízení neunesl své důkazní břemeno k prokázání oprávněnosti předmětných výdajů. K návrhu na zrušení i prvostupňových rozhodnutí žalovaný uvádí, že k tomuto není důvod a odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 1 Aps 2/2008-76. Žalovaný také navrhl spojení žalob pod sp. zn. 31Af 36/2013 a sp. zn. 31Af 37/2013 do společného řízení. [5] Žalobce ve své replice, doručené zdejšímu soudu dne 8. 7. 2013, k uvedenému usnesení Ústavního soudu uvedl, že zakoupení základního výrobního prostředku pro příslušný obor podnikání je základem pro budoucí vznik příjmů. V případě, kdy se jedná o provozování činnosti fotografických služeb, jde zakoupením fotografické techniky nepochybně o výdaj, u něhož je nepochybná souvztažnost na příjmy daňového subjektu. K unesení důkazního břemene uvádí, že uvedl jasné důkazy, a to živnostenské oprávnění, účetní doklady a jasný podnikatelský záměr. Dále odkázal na ustanovení § 89 a § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „DŘ“) s tím, že se domnívá, že mu měl správce daně sdělit, jaké důkazní prostředky měl doložit pro prokázání jeho pochybností. V ostatním setrvává na svých námitkách uvedených v žalobě a dodává, že žalovaný se nevyjádřil k jeho námitce stran racionality předmětných výdajů. Také pokládá otázku, jak má dále postupovat v daňové otázce předmětného výdaje při poskytování fotografických služeb. Nemá také námitek ke spojení věcí, pokud toto nebude mít vliv na náhradu jeho nákladů řízení. [6] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 16. 8. 2013, k důkaznímu břemenu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2005, č. j. 5 Afs 40/2004-59, s tím, že bylo povinností žalobce obstarat důkazní prostředky k prokázání svého tvrzení. K tvrzení žalobce dále uvádí, že samotný fakt existence živnostenského oprávnění a bezvadnosti správného daňového dokladu nenaplňuje unesení důkazní povinnosti žalobce a odkazuje na vyjmenovanou judikaturu kasačního soudu. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 2 Afs 180/2006-64, konstatuje, že v případě, kdy podnikatelský záměr nebyl uskutečněn v konkrétním zdaňovacím období, ani v obdobích následujících, je nutné přihlížet k prokazatelnému započetí s uskutečňováním podnikatelského záměru, přičemž tento záměr musí jít označit aspoň za elementárně racionální. Dále žalovaný podpůrně odkazuje i na rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2010, č. j. 5 Afs 27/2009-123. K odkazu žalobce na užití