— Nejvyšší správní soud

62 A 31/2018- 466 - text 9 pokračování 62 A 31/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: NET4GAS, s.r.o. sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha zastoupen Mgr. Vítem Stehlíkem, advokátem sídlem Na Příkopě 854/14, Praha proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí rady žalovaného ze dne 19.12.2017, č.j. 11390-20/2016-ERU, takto: I. Rozhodnutí rady žalovaného ze dne 19.12.2017, č.j. 11390-20/2016-ERU, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Víta Stehlíka, advokáta, sídlem Na Příkopě 854/14, Praha. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí rady žalovaného ze dne 19.12.2017, č.j. 11390-20/2016-ERU, kterým bylo rozhodnuto o rozkladu žalobce proti výrokům III. a IV. rozhodnutí žalovaného ze dne 9.8.2017, č.j. 11390-15/2016-ERU, sp. zn. SLS-11390/2016-ERU, tak, že se rozklad zamítá a uvedené výroky prvostupňového rozhodnutí se potvrzují. Ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí bylo podle § 58k odst. 9 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), rozhodnuto o tom, že se žalobci nařizuje, aby Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy v České republice 2017-2026 změnil tak, že odstraní projekt s označením TRA-N-133; ve výroku IV. bylo rozhodnuto tak, že se žalobci nařizuje, aby Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy v České republice 2017-2026 změnil tak, že doplní svoji žádost ve věci schvalování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy tak, že uvede do souladu rozsah plánovaných projektů a investic uvedených v dokumentu Neveřejná část Desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy v České republice 2017-2026 pro žalovaného s rozsahem plánovaných investic do rozvoje, rekonstrukce a modernizace přepravní soustavy ve smyslu účinných opatření k zajištění přiměřenosti soustavy a bezpečnosti dodávek uvedených v regulačním výkazu č. 23-A: Výkaz aktiv a změn aktiv, část Plán 2017 – Aktivovaný majetek, za období 2016 pro držitele licence na přepravu plynu a rozpadem plánu aktivovaného majetku pro rok 2017 uvedeného výkazu, který žalobce doručil na výzvu žalovaného dne 4.8.2017. Výrokem VII. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci k odstranění vad stanovena lhůta v délce 20 pracovních dní od právní moci rozhodnutí. 2. Žalovaný a rada žalovaného rozhodovali poté, co původní rozhodnutí žalovaného ze dne 22.12.2016, č.j. 11390-5/2016-ERU, sp. zn. SLS-11390/2016-ERU, předsedkyně žalovaného rozhodnutím ze dne 9.6.2017, č.j. 11390-10/2016-ERU, zrušila a věc vrátila žalovanému k novému projednání. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Podle žalobce tzv. projekt společného zájmu je podle čl. 3 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) 714/2009 a (ES) 715/2009 (dále jen „nařízení č. 347/2013“), automaticky součástí příslušného národního rozvojového plánu, tedy i Desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy v České republice 2017-2026. Provozovatel přepravní soustavy ani národní regulační úřad nemají diskreci v tom směru, zda projekt společného zájmu do příslušného plánu zahrnou či nikoliv; postup, kdy žalovaný žalobci ukládá, aby projekt z rozvojového plánu odstranil, je nezákonný, a projekt TRA-N-133 jakožto projekt společného zájmu nemůže být z Desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy v České republice 2017-2026 odstraněn. Výrok III. prvostupňového rozhodnutí je tak v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie, a po žalobci je jím žádáno, aby postupoval v rozporu s tímto předpisem. 4. Vzhledem k tomu, že projekty společného zájmu přesahují zpravidla význam jednotlivých členských států, lze vyloučit, že by bylo úmyslem evropského normotvůrce přenechat oprávnění k faktické revizi unijního seznamu národním orgánům. Pokud žalovaný dovodil, že je při schvalování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy povinen důkladně zkoumat potenciální přínosy plánovaného projektu a v případě důvodných pochybností o míře jeho přínosu ve vztahu k nákladům oprávněn nařídit odstranění takového projektu z předloženého návrhu desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy, tak minimálně v případě projektu společného zájmu je tento názor nesprávný, neboť výslovné ustanovení právního předpisu, nadto evropského, nelze takovým výkladem popřít, nadto nařízení č. 347/2013 počítá v případě projektů společného zájmu se zvláštním režimem úhrady nákladů dle vlastního režimu ve smyslu čl. 12 nařízení č. 347/2013. Pokud žalovaný a rada žalovaného odkazují na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13.7.2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES, tak čl. 3 odst. 6 nařízení č. 347/2013 je ve vztahu speciality k ustanovením této směrnice a má tudíž aplikační přednost, nadto ustanovení směrnice citovaná žalovaným (mj. čl. 13 odst. 1 písm. a/ a čl. 13 odst. 2) nemají žádný vztah k otázce, zda se žalovaný může nebo nemůže rozhodnout neaplikovat čl. 3 odst. 6 nařízení č. 347/2013. 5. Pokud žalovaný odkazuje na ekonomickou neopodstatněnost projektu TRA-N-133, tak otázka přínosu projektu a jeho nákladů byla řešena již v souvislosti s jeho zařazením mezi projekty společného zájmu, k čemuž žalobce odkazuje na čl. 4 odst. 1 nařízení č. 347/2013; pokud Komise projekt TRA-N-133 na seznam projektů společného zájmu zařadila, znamená to, že kritérium dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 347/2013 považuje za splněné. Nelze dovozovat, že žalovaný jako národní regulační orgán má pravomoc posouzení Komise fakticky přezkoumávat a následně požadovat po žalobci, aby se řídil posouzením žalovaného dle národního předpisu spíše než posouzením Komise dle evropského předpisu. 6. Dále žalobce uvádí, že zařazení projektu TRA-N-133 do Desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy v České republice 2017-2026 odpovídá rovněž závaznému stanovisku Ministerstva průmyslu a obchodu k tomuto plánu ze dne 20.12.2016, kterým je žalobce vázán, jak potvrdil také žalovaný. 7. Svoji argumentaci žalobce rozvedl v podané replice. Zdůraznil, že povinností žalovaného je dohlížet na soulad národního plánu s unijním plánem a tento soulad případně vynucovat, nikoli naopak zakládat mezi nimi nesoulad. Žalovaný nemá pravomoc vybírat a rozhodovat o zařazení projektu do seznamu projektů společného zájmu, tato pravomoc náleží Komisi; členské státy mají právo uplatnit svá stanoviska v procesu přijímání seznamu v souladu s čl. 3 odst. 5 písm. c) nařízení č. 347/2013. Seznam projektů společného zájmu nepodléhá dalšímu přezkumu či hodnocení ze strany národních regulátorů, a to ani z pohledu cenové regulace. Žalobce rovněž poukázal na to, že žalovaný od roku 2018 již postupuje opačným způsobem než v nyní posuzované věci, tedy v souladu s nařízením č. 347/2013. 8. Žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém jím byl zamítnut rozklad proti výroku III. prvostupňového rozhodnutí a ten potvrzen, a rozhodnutí prvostupňové v rozsahu výroku III. zrušil. Pro případ, že by zdejší soud dospěl k závěru o nicotnosti napadených částí správních rozhodnutí, žalobce alternativně navrhl, aby zdejší soud rozhodl tak, že napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém jím byl zamítnut rozklad proti výroku III. prvostupňového rozhodnutí a ten potvrzen, a rozhodnutí prvostupňové v rozsahu výroku III. je nicotné. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 9. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 10. Podle žalovaného závazné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu přímo nepřikazuje žalovanému ani žalobci, že má být konkrétní projekt v desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy zahrnut; pokud stanovisko uvádí, že předložený desetiletý plán naplňuje požadavky na bezpečnost a spolehlivost dodávek, tak žalovaný vyhodnotil, že k jejich naplnění dojde i v případě, že plynovod BACI (projekt TRA-N-133) nebude realizován, přičemž ze stanoviska nevyplývá, že v případě jeho realizace by toto nebylo zajištěno. Na základě zahrnutí projektu do plánu ostatně není postaveno najisto, že takový projekt bude realizován, a ani ze stanoviska požadavek na jeho realizaci neplyne. 11. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že tzv. třetí seznam projektů společného zájmu zahrnul projekt BACI do seznamu s poznámkou, podle které otázka realizace projektu BACI (tj. T