1 Afs 15/2008 — Nejvyšší správní soud

62 Af 44/2019- 68 - text - 11 - pokračování 62 Af 44/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: REKOMET STEEL s.r.o. sídlem J. Jabůrkové 308, Otrokovice zastoupen Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem sídlem Sluneční nám. 14/2588, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.3.2019, č.j. 11021/19/5300-22442-712448, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15.3.2019, č.j. 11021/19/5300-22442-712448, kterým bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí – dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 16.3.2018, č.j. 468703/18/3306-52525-708414, kterým byl žalobci vyměřen nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty ve výši 42 921 Kč v souvislosti s nákupem měděných katod, a to za zdaňovací období listopad roku 2014. Správce daně dospěl k závěru, že se žalobce účastnil daňového podvodu. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce namítá, že prvostupňový správní orgán neumožnil žalobci přístup k důkazu o daňové ztrátě údajně způsobenou V-Voříšek CZ s.r.o. Teprve žalovaný přeřadil klíčový důkaz o existenci ztracené daně z vyhledávací části spisu do jeho veřejné části, ale o tomto zpřístupnění – kupříkladu v rámci přípisu ze dne 31.1.2019, č.j. 3479/19/5300-22442-712448, byl žalobce informován pouze vágně a žalovaný tak postupoval v rozporu s § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňového řádu“). Žalovaným provedená „tichá žurnalizace“ klíčového důkazu je podle žalobce hrubě neslušnou aplikací procesních pravidel. Nadto podle žalobce pochybil prvostupňový správní orgán také tím, že žalobci odepřel nárok na odpočet daně ve výši 755 121,04 Kč, přestože pouze část daně („několik desítek tisíc korun“) byla ztracena. Žalobci tak byl protiprávně odepřen nárok na odpočet minimálně ve výši 656 000 Kč. Podle žalobce tak nebylo prokázáno splnění první podmínky Axel Kittel testu. Ani druhý krok Axel Kittel testu podle žalobce nebyl splněn, neboť podvodné jednání nemůže existovat k části daně, která se neztratila. Žalovaný nekonkretizoval, z čeho plynul podvodný úmysl V-Voříšek CZ s.r.o. a to i v situaci, kdy V-Voříšek CZ s.r.o. uhradil DPH za zdaňovací období listopad roku 2014, ale prvostupňový správní orgán platbu použil na úhradu starších dluhů dle § 152 daňového řádu. Žalovaný měl prokázat existenci podvodného jednání, v rámci kterého došlo ke ztrátě daně, neboť pouhé neodvedení daně podvodem není. 3. Žalovaný pochybil také tím, že neprovedl žalobcem navrhované důkazy – výslech V. V. a insolvenčního správce. Přestože se podle žalobce celým napadeným rozhodnutím „vine jako červená niť“ myšlenka žalovaného, že žalobce o domnělém podvodu nevěděl, ale vědět mohl a měl, v bodě 102. napadeného rozhodnutí pro žalobce překvapivě konstatuje vědomou účast žalobce na podvodu. Žalobce dále zpochybňuje splnění třetího kroku Axel Kittel testu – propojení podvodného jednání s transakcemi žalobce. Žalobci bylo upřeno právo na účast při výslechů svědků Bc. P. a H., a nemohl tak klást svědkům otázky týkající se jejich vztahu k V-Voříšek CZ s.r.o. Podle žalobce nebyly splněny podmínky ani posledního kroku testu Axel Kittel, tedy zda žalobce věděl či mohl a měl vědět, že obchodní transakce byly spojeny s podvodným jednáním. Z listin uložených ve správním spisu (v žalobci dostupné části) nevyplývá, kolik V-Voříšek CZ s.r.o. dlužila. Informace o výši dluhů V-Voříšek s.r.o. na daních nebyla uvedena ani ve veřejně dostupných registrech. Jestliže V-Voříšek CZ s.r.o. nebyl označen za nespolehlivého plátce, byť měl mít nedoplatky přesahující 370 000 000 Kč, nelze po žalobci vyžadovat, aby suploval činnost státu. Prvostupňový správní orgán identifikoval celý řetězec dodavatelů, a měl tak v souladu s pokynem ze dne 18.5.2015, č.j. 27686/15/7100-40124-011654, ve znění přílohy pokynu ze dne 20.9.2016, č.j. 110884/16/7700-10124-011654, zahájit tuzemskou multiúzemní kontrolu. Nárok na odpočet podle judikatury Soudního dvoru Evropské unie a Nejvyššího správního soudu zásadně nemůže být omezen; nárok na odpočet měl být odepřen článku řetězce, kterému svědčily nejsilnější důvody pro odepření nároku na odpočet. U ostatních subjektů řetězce mohl být aplikován institut ručení dle § 109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „o DPH“). Není přípustné, aby byl z řetězce nahodile vybrán daňový subjekt, kterému bez řádného zdůvodnění správce daně odepře nárok na odpočet. Podle žalobce měl být odepřen nárok na odpočet daně TRIMETAL s.r.o., neboť byl bezprostředním dodavatelem V-Voříšek CZ s.r.o. Jestliže ani žalovaný nezjistil nesrovnalosti u nákupu měděných katod, těžko mohl nesrovnalosti u transakce zjistit žalobce a následně případně ověřovat informace o V-Voříšek CZ s.r.o., neboť žalobce nákup provedl u Lef Real s.r.o. Certifikát ke zboží byl zpochybněn až při daňové kontrole. Odepření nároku na odpočet tak podle žalobce bylo v rozporu s principem daňové neutrality, v rozporu se zásadou dobré víry a spravedlivým rozložením rizika podvodu mezi správce daně a daňový subjekt. 4. To, že dodavatel nevybíral zálohy, nic neprokazuje, neboť dodavatel daňovému subjektu důvěřoval. Žalobce zpochybňuje, že by jednal zaviněně. Žalobci nelze klást za vinu, že neprovedl chemickou analýzu měděných katod a spoléhal se pouze na údaje z certifikátu o původu zboží. Ostatně také prvostupňový správní orgán po několikanásobném mezinárodním dožádání dospěl k závěru o bezchybné kvalitě dodaného zboží. Kvalita zboží tak nemohla u žalobce vyvolat pochybnosti o dodavatelích. Žalobce dále namítá, že nákup zboží ze Spolkové republiky Německo do České republiky a jeho zpětný prodej nebyl ničím zvláštním a nemohl v žalobci vzbudit důvodné pochybnosti o charakteru transakce. Měděné katody jsou téměř čistým kovem a jsou často obchodovány jako investiční komodita napříč jednotlivými státy, což mohl prvostupňový správní orgán prostřednictvím institutu (i mezinárodního) dožádání ověřit. Přestože žalobce navrhoval, aby si žalovaný od bank vyžádal údaje dle § 57a daňového řádu, žalovaný důkaz neprovedl a skutkový stav tak nebyl dostatečně zjištěn. K mezinárodnímu dožádání č.j. 2136013/15/2006-51522-103572 žalobce namítá, že nebyl přizván k výslechu zástupce Aurubis AG. Chyby na certifikátu jsou pouze gramatickými chybami či chybami v psaní a šlo o běžné nesrovnalosti. Z vyjádření prokuristy odběratele žalobce – RHS Rohstoff Handel GmbH je patrné, že čísla šarží na katodách nejsou podstatná a nemají vypovídací hodnotu, a žalobce je tak spolu údaji na certifikátu nemusel prověřovat. Do práv žalobce zasáhl žalovaný také tím, že nedošlo k výslechu žalobce. 5. Žalobce tedy navrhuje napadené rozhodnutí zrušit; na tomto procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a zrekapituloval zjištěný skutkový stav. Podle žalovaného z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie neplyne, že by výše chybějící daně měla přesně odpovídat odepřenému nároku na odpočet daně. Na žalovaném bylo, aby prokázal existenci daňového úniku, a nikoli jeho přesnou výši či to, zda žalobce o chybějící dani věděl. Podle žalovaného nedošlo k porušení § 115 daňového řádu; nebyl použit nový důkaz, ale pouze došlo k přeřazení písemnosti v rámci spisu. Nebylo povinností žalovaného o přeřazení důkazu informovat žalobce. Stejně tak nebylo povinností žalovaného zkoumat úmysl, s jakým jednal subjekt, u kterého byla zjištěna chybějící daň. Žalovaný nebyl povinen upřít nárok na odpočet pouze jednomu článku řetězce (TRIMETAL s.r.o.). Ve zbytku žalovaný argumentoval věcně shodně jako v napadeném rozhodnutí. 7. Žalovaný tedy navrhuje zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud přezkoumával napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.); vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Rozhodoval bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s.ř.s. 9. Zdejší soud musel nejprve posoudit, zda žalovaný (či správce daně) před vydáním napadeného (prvostupňového) rozhodnutí včas přeřadil písemnost, ze kt