8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

29 A 9/2020- 105 - text  22 29 A 9/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: M. L. zastoupený advokátem JUDr. Zbyškem Kordačem, LL.M. et LL.M. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno za účasti: O2 Czech republic a.s., IČO: 60193336 sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha zastoupená advokátem JUDr. Ing. Petrem Přecechtělem sídlem Klimentská 1207/10, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26. 11. 2019, č. j. ÚOHS-R0137/2019/IN-32446/2019/310/MCe, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 9. 7. 2019 přijal žalovaný žádost žalobce o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SvInf“). Předmětnou žádostí žalobce požádal o poskytnutí rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2019, č. j. ÚOHS-S109/2011/DP-02225/2019/830/JVj (dále jen „Požadované rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl, mj. tak, že ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S109/2011/DP nebylo prokázáno porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 360/2012 Sb. – dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“ –, účastníkem řízení, společností O2 Czech Republic a.s. (tedy osobou zúčastněnou na řízení před soudem), spočívající ve zneužití dominantního postavení na trhu velkoobchodního širokopásmového přístupu v sítích elektronických komunikací v pevném místě pomocí kovového vedení na území České republiky a na trhu velkoobchodního přístupu k účastnickému kovovému vedení v pevném místě na území České republiky tím, že by v období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2014 stanovil a uplatňoval rozpětí (marže) mezi svými velkoobchodními cenami účtovanými soutěžitelům za služby zprostředkování přístupu ke službám sítě internet prostřednictvím širokopásmových technologií xDSL a zpřístupnění účastnického kovového vedení a svými maloobchodními cenami za služby poskytování přístupu ke službám sítě internet prostřednictvím širokopásmových technologií xDSL účtovanými koncovým zákazníkům, které by nebylo dostatečné pro to, aby umožnilo jeho konkurentům efektivně soutěžit při poskytování přístupu ke službám sítě internet prostřednictvím širokopásmových technologií xDSL koncovým zákazníkům v České republice. 2. Žalobcovu žádost o poskytnutí informace žalovaný odmítl rozhodnutím ze dne 19. 7. 2019, č. j. ÚOHS-V0104/2019/IN-19027/2019/130/JHv (dále jen „Rozhodnutí žalovaného“), a to z důvodů dle § 9 odst. 1 SvInf, neboť dle žalovaného Požadované rozhodnutí obsahuje obchodní tajemství, přičemž povinný subjekt (žalovaný) tyto informace neposkytuje. 3. Proti Rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, který předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) rozhodnutím ze dne 26. 11. 2019, č. j. ÚOHS-R0137/2019/IN-32446/2019/310/MCe (dále jen „Napadené rozhodnutí“) dle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 16 SvInf zamítl a Rozhodnutí žalovaného potvrdil. V Napadeném rozhodnutí předseda Úřadu uvedl mj. to, že dopisem ze dne 10. 9. 2019 žalovaný žalobci sdělil, že Požadované rozhodnutí bylo v mezitímní době zveřejněno na internetových stránkách žalovaného, přičemž byl žalobci poskytnut příslušný odkaz (v takto zveřejněném rozhodnutí bylo na příslušných místech vyznačeno obchodní tajemství osoby zúčastněné na řízení). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Ve včas podané žalobě žalobce namítl nezákonnost Napadeného rozhodnutí. „Anonymizace“ požadované informace (Požadovaného rozhodnutí) v podobě vyznačení obchodního tajemství byla totiž provedena excesivně a v rozporu se SvInf. Předseda Úřadu totiž chybně interpretoval pojem „obchodní tajemství“. To se týká zejména splnění podmínky ocenitelnosti jednotlivých údajů. Dle ustálené judikatury přitom platí, že ocenitelné jsou pouze takové údaje, jejichž vyzrazení je způsobilé se dotknout současného nebo budoucího hospodářského výsledku podnikatele. Předseda Úřadu v Napadeném rozhodnutí však ocenitelnost anonymizovaných údajů v podstatě předpokládá a neodůvodňuje, jak by se vyzrazení anonymizovaných údajů mohlo dotknout současného nebo budoucího hospodářského výsledku osoby zúčastněné na řízení, které se Požadované rozhodnutí týká. Žalovaný, resp. předseda Úřadu, tak žalobci dle jeho názoru neposkytl požadovanou informace v maximálním zákonném rozsahu, a tím byl žalobce zkrácen na svém právu na svobodný přístup k informacím. Proto se žalobce žalobou domáhá zrušení Napadeného rozhodnutí. 5. Žalobce dále rozvedl, že jeho žádost o informace ze dne 9. 7. 2019 žalovaný paušálně odmítl odkazem na § 9 odst. 1 SvInf, když dle něj Požadované rozhodnutí obsahuje obchodní tajemství, přičemž žalovaný tyto informace neposkytuje. Dle žalobce mu však měl žalovaný dle § 12 odst. 1 SvInf Požadované rozhodnutí poskytnout a toliko odstranit ty informace, které skutečně obsahují obchodní tajemství. 6. Podle žalobce byl žalovaný navíc vázán lhůtou k poskytnutí informací podle SvInf a nemohl si tuto lhůtu prodloužit s ohledem na tvrzené vyjasňování obchodního tajemství, které není zákonem nikterak upraveno. Žalobce proto podal proti Rozhodnutí žalovaného rozklad, o němž předseda Úřadu rozhodl až dne 26. 11. 2019, tj. po 4 měsících, zcela v rozporu se striktními lhůtami stanovenými v § 16 SvInf. Žalobce ve shodě se shora uvedeným konstatoval, že v mezidobí žalovaný žalobce dne 10. 9. 2019 informoval o zveřejnění anonymizovaného Požadovaného rozhodnutí na svých internetových stránkách. Žalobce však výslovně ve svém doplnění rozkladu ze dne 16. 9. 2019 sdělil žalovanému, že požaduje poskytnutí Požadovaného rozhodnutí v maximálním zákonném rozsahu. Ve zveřejněném textu Požadovaného rozhodnutí jsou totiž anonymizovány i údaje, které nemohou být považovány za obchodní tajemství. 7. V dalších částech žaloby žalobce rozvádí, že mu Požadované rozhodnutí žalovaný neposkytl v maximálním zákonném rozsahu. Zároveň vymezil, že pojem obchodního tajemství definuje § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého „[o]bchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení“. Dle ustálené judikatury pak platí, že aby informace byla obchodním tajemstvím, musí být splněny všechny podmínky současně. V tomto obecném ohledu je žalobce a žalovaný stejného názoru, avšak žalobce se vyjadřuje k jednotlivým podmínkám obchodního tajemství a k jejich splnění či nesplnění v daném konkrétním případě. 8. V první řadě zmiňuje žalobce otázku utajení. Dle žalobce žalovaný příliš akcentuje podmínku, že osoba zúčastněná na řízení určité skutečnosti označuje za obchodní tajemství. K tomu žalobce uvádí, že chápe snahu osoby zúčastněné na řízení označit za obchodní tajemství v podstatě celý text Požadovaného rozhodnutí, protože už jen to, že s ní vedl žalovaný řízení, musí být pro ni citlivá záležitost. Ale je právě na žalovaném, aby se snažil zveřejnit Požadované rozhodnutí v maximálním možném rozsahu, aby mohlo sloužit ke studiu rozhodovací praxe žalovaného tak, aby byla rozhodovací praxe žalovaného pro jiné soutěžitele předvídatelná. Právě žalovaný by tak měl restriktivně interpretovat výjimku v § 9 SvInf týkající se obchodního tajemství a snažit se o co největší transparentnost. 9. Pokud jde o údajnou konkurenční významnost znečitelněných údajů, považuje žalobce za nesporné, vzhledem k tomu, že Požadované rozhodnutí se týká skutečností za roky 2005 až 2014, že např. údaje za rok 2005 (tedy 15 a více let staré) již nemohou mít žádnou (ani pravděpodobnou) konkurenční významnost. Rovněž podmínku určitelnosti posuzuje žalovaný příliš paušálně. V případě „běžné nedostupnosti v příslušných obchodních kruzích“ si žalovaný (či předseda Úřadu) sám odporuje, neboť sám nikde netvrdí, že by zde existoval jakýkoli soutěžní vztah. V konkrétních podmínkách není dáno ani „spojení s obchodním závodem“, neboť žalovaný nezveřejnil ani informaci o tom, za které období nemá k dispozici určité údaje; informace se musí týkat osoby zúčastněné na řízení, nikoli činnosti žalovaného. 10. Nesprávně žalovaný pojal také podmínku ocenitelnosti. U níž totiž splnění předpokládá v podstatě vždy. Rovněž ji pojal zcela chybně, pakliže uvažuje o nákladech vynaložených na vytvoření příslušné informace. To by pak ocenitelná byla