1 As 106/2013 — Nejvyšší správní soud

32 A 65/2019- 76 - text pokračování 9 32 A 65/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: P. H. bytem X adresa pro doručování X zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 2, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 9. 2019, č. j. JMK 132960/2019, sp. zn. S-JMK 53646/2019/OD/No, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a částečně potvrzeno a částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Kuřim, kanceláře úřadu (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 3. 2019, č. j. MK/4635/19/KÚ (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným tím, že dne 11. 9. 2018 v 20:15 hod. řídil motorové vozidlo zn. Škoda Superb, registrační značky X, na pozemní komunikaci III. třídy č. 37917 na ulici Hlavní v obci Lelekovice. Uvedeného dne byl žalobce zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR (dále též „PČR“), kdy při kontrole bylo zjištěno, že v době řízení motorového vozidla žalobce nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění, neboť řidičské oprávnění pozbyl v souvislosti s příkazem Magistrátu města Brna, č. j. ODSČ-44574/17-12, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2017, přičemž tímto příkazem byl žalobci uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 měsíce od 6. 12. 2017 do 6. 1. 2018. Po výkonu zákazu činnosti žalobce nepožádal dle ustanovení § 102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „silniční zákon“), o vrácení řidičského oprávnění, které dle ustanovení § 94a odst. 1 silničního zákona pozbyl. Žalobce tedy nebyl držitelem řidičského oprávnění, čímž porušil ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) silničního zákona, a spáchal tak z nedbalosti přestupek dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 silničního zákona. 3. Za spáchání přestupku byla žalobci podle ustanovení § 125c odst. 5 písm. a) ve spojení s ustanovením § 125c odst. 6 písm. a) silničního zákona, a ustanovení § 35 písm. b) a c), § 44 odst. 1 písm. a), § 46 a § 47, zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložena sankce ve formě pokuty ve výši 10 000 Kč a trest zákazu činnosti v trvání 12 měsíců od data nabytí právní moci rozhodnutí. Současně byla žalobci podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. II. Žaloba 4. V žalobě ze dne 26. 9. 2019 žalobce předně uvedl, že příkaz Magistrátu města Brna, č. j. ODSČ-44574/17-12, který měl nabýt právní moci dne 6. 12. 2017 a kterým žalobci Magistrát města Brna uložil zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 1 měsíc a trest pokuty, byl Magistrátem města Brna žalobci zaslán na adresu trvalého pobytu i přesto, že žalobce v roce 2008 nahlásil Magistrátu města Brna svou doručovací adresu X s tím, že se jedná o adresu pro doručování i pro řízení, která mohou být u tohoto správního orgánu zahájena i v budoucnu ve smyslu ustanovení § 19 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Tuto adresu žalobce z opatrnosti zpravidla hlásil i při silničních kontrolách apod. Při kontrole, na základě níž byl vydán výše označený příkaz, však na doručovací adresu znovu výslovně neupozornil. Při této kontrole nebyl žalobce vyzván, aby se vyjádřil nebo cokoliv podepsal, když proto obdržel následujícího roku na adresu pro doručování od Magistrátu města Brna upozornění na nedoplatek pokuty, obratem jej uhradil. Předmětný příkaz si však žalobce nepřevzal, neboť byl zaslán na adresu jeho trvalého pobytu, a žalobce tedy nevěděl o trestu zákazu činnosti a měl za to, že uhrazením pokuty je věc vyřízena. Žalobce byl přesvědčen o tom, že Magistrát města Brna zná jeho doručovací adresu a zasílá standardně na tuto adresu. Žalobce tedy fakticky nevěděl o uloženém správním trestu zákazu činnosti na dobu 1 měsíce, tudíž si nebyl vědom povinnosti odevzdat řidičský průkaz, ani povinnosti požádat o vrácení řidičského průkazu. 5. Žalobce již v průběhu správního řízení poukazoval na skutečnost, že výše označený příkaz nemohl nabýt právní moci, a tedy se žalobce nemohl ani dopustit přestupku, z jehož spáchání byl uznán vinným v rámci prvostupňového rozhodnutí, neboť nepozbyl pravomocně své řidičské oprávnění. Rovněž žalobce již v rámci odvolacího řízení poukazoval na to, že v rámci řízení o přestupku je třeba zjistit skutkový stav tak, aby o tomto nebyly důvodné pochybnosti. V pochybnostech je správní orgán povinen rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud tedy existovala důvodné pochybnost o tom, zda Magistrát města Brna postupoval při doručení příkazu správně, bylo třeba rozhodnout ve prospěch žalobce podle zásady in dubio pro reo. 6. Žalobce se zejména neztotožňuje se závěrem žalovaného, že se žalobci nepodařilo prokázat, že v roce 2008 skutečně sdělil Magistrátu města Brna doručovací adresu určenou i pro všechna v budoucnu zahájená řízení. Podle žalobce je zjevné, že je rozpor mezi tvrzením žalobce a žalovaného ohledně této stěžejní skutkové okolnosti, přičemž žalobce již v průběhu správního řízení poukazoval na nutnost prokázání všech podstatných okolností. Pokud měl být žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku, bylo nutným předpokladem takového rozhodnutí i odstranění pochybností o řádném doručení a tedy i o právní moci příkazu, na základě něhož žalobce pozbyl řidičské oprávnění. 7. Žalobce dále namítá, že nelze hovořit ani o naplnění subjektivní stránky přestupku, když fakticky předmětný příkaz Magistrátu města Brna nepřevzal, a to nikoliv z důvodu nedbalosti. Žalobce nemohl rozumně předpokládat, že mu byl příkazem uložen trest zákazu řízení, když vycházel z toho, že Magistrát města Brna zná jeho doručovací adresu od roku 2008, na kterou mu ostatně byl zaslán nedoplatek pokuty a jiná korespondence. Dle žalobce tedy nebyla naplněna subjektivní stránka přestupku, neboť navzdory přesvědčení žalobce doručoval Magistrát města Brna žalobci příkaz na adresu trvalého bydliště a nikoliv na dříve sdělenou doručovací adresu. 8. Rovněž je žalobce přesvědčen, že nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Žalobce poukázal na to, že jakmile bylo na jeho doručovací adresu doručeno upozornění na nedoplatek, tento obratem uhradil. Nelze dovozovat, že by se žalobce jakkoli vyhýbal uloženému správnímu trestu. Z okolností případu navíc vyplývá absence jakékoliv společenské nebezpečnosti jeho jednání, navíc se nejednalo o řízení v době trvajícího zákazu řízení motorového vozidla, ale o řízení v době, kdy si pouze „nevyzvednul“ řidičský průkaz. 9. Žalobce má nakonec za to, že se žalovaný nevypořádal ve svém rozhodnutí s námitkami žalobce a napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Žalovaný se zejména nevyjádřil blíže k žalobcem namítané presumpci neviny a zásadě in dubio pro reo, na kterou žalobce v průběhu správního řízení odkazoval. 10. Podle žalobce tak v průběhu správního řízení došlo k řadě závažných pochybení, žalovaný zatížil své rozhodnutí pochybeními, pro které jej lze označit za nepřezkoumatelné, nevypořádal se se všemi tvrzeními žalobce. Žalovaný rovněž nesprávně právně posoudil danou věc, v čemž žalobce spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému navrhl žalobce, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil věc k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 10. 2019 s podanou žalobou nesouhlasil. 12. K námitce žalobce, že příkaz Magistrátu města Brna, č. j. ODSČ-44574/17-12, doposud nenabyl právní moci, uvádí žalovaný, že provedl v souladu s namítanými skutečnostmi poměrně rozsáhlé šetření, zda měl být příkaz žalobci doručován na doručovací adresu. Žalovaný si vyžádal zaslání spisového materiálu Městské policie Brno č. X, na základě kterého byl žalobce uznán vinným z přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) silničního zákona, a ze spisového materiálu zjistil, že žalobce nesdělil doručovací adresu na místě kontroly. Od Magistrátu města Brna si žalovaný vyžádal sdělení, z jakých důvodů bylo žalobci v doložených případech doručováno na doručovací adresu. Z něho vyplynulo, že odbor rozpočtu a financování na doručovací adresu zasílal na základě informace poskytnuté zdravotní pojišťovnou a v řízení vedeném pod sp.