2 Afs 85/2005 — Nejvyšší správní soud

52 A 24/2013- 106 - text -11- pokračování 52A 24/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudkyň Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobkyně D.V., bytem J. 6/2863, P. 10 – Z., zastoupené Mgr. Michaelou Folberovou, advokátkou se sídlem Boloňská 602, 109 00 Praha 10, proti žalovanému Krajskému úřadu Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, za účasti: 1. J.B., bytem D. 585, Ž., 2. Ing. Z.B., bytem J. 459/22, H. K., 3. H.S., bytem M. n. 5, Ž., všichni zastoupeni JUDr. Ing. Jiřím Špaldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666, 500 02 Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 28.3.2013, č.j. KrÚ-23160/2013 OŠK OKPP, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Žamberk ze dne 7.9.2012, č.j. 16175/2012/REUP-16, jímž bylo vydáno podle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, závazné stanovisko k provedení prací na domě č.p. 5 Masarykovo nám., na pozemku st. p. č. 279 v k.ú. v obci Žamberk (dále jen „dům č. p. 5“), přičemž se jednalo o tyto práce: „výměna oken a vikýřových oken směrem do náměstí za dřevěná okna ve stejné barvě, pohledově shodná (členění okna dvoukřídlová část a boční křídlo s příčkou) v provedení euro, výměna výloh za nové dřevěné v tmavé barvě (zrušení nevyužívaného vstupu a nahrazení výlohou), lokální oprava a nátěr fasády ve stejné zrnitosti a stejným odstínem zelené barvy, zrušení stávajícího bílého pruhu, výměna okapů a svodů za měděné, oprava stávajícího hnědého obkladu na době využitím sejmutého obkladu ze zrušeného sloupku, příp. ze zásob“. Žalobu odůvodnila žalobkyně následujícím způsobem: Předně žalobkyně uvedla, že je vlastníkem domu č.p. 5 společně s dalšími spoluvlastníky (jedná se o osoby zúčastněné na řízení uvedeném v záhlaví tohoto rozsudku – pozn. krajského soudu). Žádost o vydání závazného stanoviska dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění (dále jen „zákon o státní památkové péči“) podal J.B., jako jeden ze spoluvlastníků, aniž by žalobkyně jako spoluvlastník byla o této žádosti informována a s následnou opravou domu souhlasila. V části III. po úvodním popisu historie celého případu uvedla tyto žalobní body: Předně namítla neúplnost skutkových zjištění, když z žádosti o vydání závazného stanoviska není zřejmé, jakým způsobem se změní přízemí budovy č. p. 5, ve kterém jsou umístěny výlohy, a to z pohledu z Masarykova náměstí. Z popisu úprav budovy č.p. 5 nevyplývá, o jaký rozměr se výloha s nefunkčními dveřmi rozšíří, tj. zda pouze o nefunkční dveře nebo i o sloupek. Z popisu ani není dostatečně zřejmé, který sloupek by měl být zrušen, zda celý nebo částečně, jakým způsobem by měl být nahrazen. Tyto informace jsou zásadní pro posouzení vzhledu stavby zejména z hlediska zákona o památkové péči a stavebního zákona, ale i pro posouzení její nosné konstrukce, resp. zda zrušením sloupku nebude porušena statika celého domu. Ke zrušení dveří by se dle názoru žalobkyně měli vyjádřit i hasiči, a to z hlediska požární bezpečnosti. Budovu č.p. 5 má ve svém vlastnictví několik spoluvlastníků, o navrhovaných stavebních úpravách nebylo rozhodnuto na společném jednání všech spoluvlastníků, takové jednání se ani nekonalo. Dle rozhodnutí NSS ČR ze dne 5.2.2003, sp. zn. 22 Cdo 1658/2001 v případě, že by menšinovému spoluvlastníku nebyla vůbec dána možnost vyjádřit se k zamýšlené investici, pak když by s takovou investicí souhlasila většina spoluvlastníků, počítaná podle velikosti podílů, nejde o rozhodnutí většiny ve smyslu § 139 odst. 2 občanského zákoníku, šlo by z hlediska hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí o neplatný právní úkon. Pokud tedy J. B. jako jeden ze spoluvlastníků podal žádost o vydání závazného stanoviska provedení uvedených stavebních úprav a neměl k tomuto úkonu rozhodnutí ostatních spoluvlastníků, tedy i žalobkyně, tak se jedná o neplatný právní úkon, na základě kterého nemohl Městský úřad Žamberk a následně žalovaný rozhodnout. O uvedené změně budovy by měli rozhodovat všichni spoluvlastníci. Dále žalobkyně zopakovala své tvrzení o důsledku zrušení sloupku, kdy může být zasaženo i do nosných konstrukcí stavby (viz bod b/ v části III. žaloby). Výsledkem provedených stavebních prací bude, že z přízemí budovy z pohledu z Masarykova náměstí již nebude obsahovat zrušené dveře, ale bude na místo nich rozšířená výloha, dojde ke změně vzhledu stavby. Vzhledem k uvedenému se na tento případ neuplatní výjimka uvedená v § 103 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném do 31.12.2012, a je tedy třeba, aby o navržených stavebních úpravách rozhodl stavební úřad. Městský úřad Žamberk měl vydat pouze závazné stanovisko, nikoliv správní rozhodnutí – závazné stanovisko vzhledem k tomu, že ve věci měl rozhodovat stavební úřad. Městský úřad Žamberk si vyžádal k žádosti o vydání závazného stanoviska i stanovisko stavebního úřadu, ten však vycházel ze stavu, který mu sdělil Městský úřad Žamberk, tj. z nedostatečně zjištěného stavu věci, když sám Městský úřad Žamberk neměl zjištěno, co B. jako žadatel požaduje. Žádný zástupce ze stavebního úřadu se nebyl na místě „ani podívat“. V žádosti o vydání závazného stanoviska je žalobkyně označena jako investor stavby, přestože o podání žádosti nevěděla, když s navrženými stavebními úpravami nesouhlasila. Dále zopakovala v žalobě svůj názor o tom, že žádost o vydání stanoviska měla být podána všemi spoluvlastníky, když aktivně legitimován dle zákona o památkové péči k podání žádosti je vlastník kulturní památky nebo jím zmocněná osoba, tj. měli by podat žádost všichni spoluvlastníci (viz bod c/ v části IV. žaloby). Dále žalobkyně namítla, že v řízení došlo k podstatným vadám, když po seznámení se spisem založil Městský úřad Žamberk další listiny, v tom případě měl vyrozumět žalobkyni o možnost seznámit se s podklady ve spise a k těmto podkladů se vyjadřovat. To však správní orgán I. stupně neučinil, žalobkyně byla krácena na svých právech vyjadřovat se k listinám založeným ve spise. Přestože žalovaný uvedený nedostatek považoval za nesprávný, nepřistoupil ke zrušení žalovaného rozhodnutí. S tímto názorem však žalobkyně nesouhlasila, když poukázala na skutečnost, že ve spisu Městského úřadu Žamberk chyběly některé dokumenty, které z něho byly vyřazeny a následně dle připomínek žalobkyně opět vloženy a celý spis byl následně přečíslován. Žalobkyně byla zkrácena na svém právu vyjadřovat se k jednotlivým podkladům uvedeným ve spise a činit návrhy na další důkazy k těmto podkladům. Dále žalobkyně namítla, že úřednice Ing. J. C. rozhodující u správního orgánu I. stupně byla podjatá, když se zná s J. B. ze školy, přičemž jeden e-mail ze dne 22.3.2012 je přesným návodem jak vyplnit žádost a jak rychle vyřídit věc u Městského úřadu v Žamberku a již z tohoto e-mailu je patrné, že žádost bude vyřízena ve prospěch žadatele. Žalobkyně navrhla, aby soud žalované rozhodnutí zrušil. Žalobkyně dále podala ke krajskému soudu dne 20.9.2013 doplnění žaloby, v němž opětovně poukázala na to, že před podáním uvedené žádosti nebylo uskutečněno jednání všech spoluvlastníků. Dále uvedla, že pan B. se v rozporu se zákonem považuje za správce domu čp.5 a vyvozuje z toho oprávnění uzavírat nájemní smlouvy, přestože nikdy nebyl jmenován do této funkce (to doložila nájemní smlouvou ze dne 30.3.2012, ve které se označuje za jediného pronajímatele). Poukázala na to, že „některé úřady“ po zahájení správního řízení týkající se nemovitosti ve spoluvlastnictví vyžadují souhlas všech spoluvlastníků. Namítla, že e-mail Ing.C. pro B. měl zůstat součástí správního spisu. Ve vyjádření k žalobě a k doplnění žaloby se žalovaný vyjádřil k jednotlivým žalobním bodům a k doplnění žaloby s tím, že většina námitek již byla obsažena buď v odvolání nebo v připomínkách vznesených žalobkyní v průběhu správního řízení, přičemž žalovaný i uvedl své závěry k těmto připomínkám obsažených v žalovaném rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. V replice potvrdila žalobkyně své námitky z žaloby a polemiku s názory žalovaného uvedených v jeho vyjádření k žalobě. Osoby zúčastněné na řízení se k žalobě nevyjádřily. Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví v