7 As 11/2010 — Nejvyšší správní soud

32 A 2/2019- 26 - text  10 32 A 2/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: Č. F. zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina se sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2019, č. j. KUJI 773/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu Havlíčkův Brod (dále jen „městský úřad“) ze dne 9. 5. 2017, č. j. MHB_DOP/1307/2016-18, uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), spočívajícího v tom, že jako řidič motorového vozidla překročil dne 9. 3. 2016 nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/hod. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Za daný přestupek městský úřad potrestal žalobce pokutou a zákazem činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. 2. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný nejprve zamítl jako opožděné rozhodnutím ze dne 13. 7. 2017, toto rozhodnutí však zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 11. 2018, č. j. 29 A 9/2017-83, a současně vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 4. 1. 2019, č. j. KUJI 773/2019, žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (dále jen „napadené rozhodnutí“). V odůvodnění uvedl, že k opětovnému vykonání uložené sankce je nezbytné nepřistupovat, neboť žalobce již pokutu zaplatil a uložený správní trest zákazu řízení motorových vozidel vykonal. II. Žalobní argumentace 3. Žalobce se domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí a jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 4. V prvním okruhu žalobních bodů namítl porušení právních zásad nulla poena sine lege a ne bis in idem. Uvedl, že žalovaný v rozporu s § 93 odst. 1 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), jakož i v rozporu s § 90 odst. 1 písm. c) a § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nezměnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že by mu do uloženého zákazu řízení motorových vozidel započetl dobu, po kterou uloženou sankci již vykonával. Zdůraznil, že poté, co prvostupňové rozhodnutí nabylo poprvé právní moci (23. 7. 2017), uložený správní trest zákazu činnosti v trvání 6 měsíců vykonal od 23. 7. 2017 do 23. 1. 2018. Žalobce uvedl, že původní rozhodnutí žalovaného bylo ke dni 28. 11. 2018 zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové a následným prvostupňovým rozhodnutím ve spojení s napadeným rozhodnutím mu byla znovu uložena stejná sankce za totožné jednání. Namítl, že v době, kdy žalovaný rozhodl a kdy napadené rozhodnutí nabylo právní moci, vykonal již celý správní trest zákazu činnosti. Podle žalobce mu tak byla podruhé uložena sankce, kterou již vykonal, čímž podle něj žalovaný zatížil napadené rozhodnutí nezákonností. 5. V druhém okruhu žalobních bodů namítl prekluzi přestupku a provedení měření v rozporu s návodem k obsluze z důvodu provedení měření v zatáčce. Rovněž namítl, že mu bylo upřeno právo žádat přezkoušení rychloměru podle § 11a zákona č. 55/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o metrologii“), což označil za podstatnou procesní vadu. Výsledek přezkoušení podle něj mohl prokázat zánik ověření použitého rychloměru, což by vedlo k jeho osvobození. 6. Závěrem žaloby vyjádřili žalobce a jeho právní zástupce nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů na webu Nejvyššího správního soudu a vyslovili se pro naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že nebylo možné v odvolacím řízení změnit výrok prvostupňového rozhodnutí dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu a započíst do uloženého zákazu činnosti již vykonanou sankci. Uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí, jímž byla předmětná sankce uložena, a současně bylo třeba do doby zákazu činnosti započíst dobu, po kterou již žalobce nesměl činnost vykonávat na základě úředního opatření učiněného v souvislosti s projednávaným přestupkem. Odkázal na § 14 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) i nyní účinný § 47 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a zdůraznil, že žalobci nebyl opětovně uložen výkon správního trestu a že v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo uvedeno, že je nezbytné k opětovnému výkonu uložených sankcí nepřistupovat. Zdůraznil, že i správní spis dokládá, že uložené sankce již byly vykonány a tudíž jde jen o technickou záležitost. 8. Ostatní námitky žalovaný též považoval za nedůvodné. Ve vztahu k namítané prekluzi zdůraznil, že vydáním prvostupňového rozhodnutí i vydáním rozhodnutí žalovaného dne 13. 7. 2017 došlo k přerušení lhůty podle § 20 přestupkového zákona. Následně došlo dne 25. 9. 2017 podáním žaloby ke stavení lhůty pro projednání přestupku podle § 41 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to až do nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dne 28. 11. 2018. Zdůraznil, že odpovědnost za přestupek nezanikla, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 4. 1. 2019. 9. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozsah soudního přezkumu byl vymezen žalobními námitkami (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). O věci samé soud rozhodl bez jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Skutkový stav věci 11. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že dne 9. 3. 2016 v 15,04 hodin prováděla hlídka Policie České republiky, dopravního inspektorátu Havlíčkův Brod, na silnici I/38 v obci Radostín, dohled nad dodržováním maximální dovolené rychlosti ve směru od obce Havlíčkův Brod. Měřícím zařízením RAMER 10 C bylo změřeno vozidlo Škoda Superb bílé barvy, reg. zn., jehož rychlost byla 93 km/hod, po odečtu tolerance 90 km/hod. Vozidlo bylo zastaveno a jeho řidič ztotožněn. Kromě oznámení přestupku ze dne 21. 3. 2016 Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina, územního odboru Havlíčkův Brod, dopravního inspektorátu, adresovaného městskému úřadu, se ve spise nachází i kopie oznámení o přestupku s údaji o místě a čase spáchání přestupku, motorovém vozidle a totožnosti řidiče vozidla (žalobce), a dále záznam o přestupku s fotografií vozidla z měření, fotodokumentace pořízená po zastavení měřeného vozidla, žalobcova evidenční karta řidiče a ověřovací list. 12. Z ověřovacího listu č. 197/15 vydaného dne 27. 11. 2015 společností RAMET a.s., Letecká 110, Kunovice, vyplývá, že silniční radarový rychloměr RAMER 10 C, výrobního čísla 15/0219, má požadované metrologické vlastnosti a lze jej až do 26. 11. 2016 (konec platnosti ověření) používat k měření rychlosti za dodržování návodu k obsluze. 13. Správní řízení bylo zahájeno dne 28. 7. 2016 doručením oznámení o zahájení řízení žalobci. Žalobce byl v průběhu řízení o přestupku zastoupen obecným zmocněncem, který dne 9. 8. 2016 obdržel kopii spisu 17 listů a opakovaně zaslal městskému úřadu svá vyjádření k věci, v nichž namítal, že z fotografie pořízené rychloměrem vyplývá ustanovení policejního vozidla v rozporu s návodem k obsluze, že měření vozidla probíhalo v zatáčce, a navrhl provést k důkazu návod k obsluze, ohledání místa a svědecké výpovědi zasahujících policistů i spolujezdce řidiče vozidla. Ani k jednomu ústnímu jednání ve dnech 11. 8. a 5. 10. 2016, kdy byli vyslýcháni svědci a čteny listinné důkazy, se zmocněnec žalobce nedostavil. 14. Dne 9. 5. 2017 vydal městský úřad prvostupňové rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2, ve spojení s § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, za který potrestal žalobce pokutou a zákazem činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V závěru odůvodnění prvostupňového rozhodnutí bylo zdůrazněno, že nabytím právní moci tohoto rozhodnutí vzniká obviněnému povinnost odevzdat řidičský průkaz do 5 pracovn