7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 2/2024- 197 - text 10 52 A 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: FD GROUP, s. r. o., IČ 26096021, sídlem Roháčova 145/14, 130 00 Praha 3 – Žižkov, zastoupen JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem, sídlem Cihlářova 167/4, 571 01 Moravská Třebová, proti žalovanému: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, sídlem Slezská 100/7, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2023, č. j. SVS/2023/147798-G, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Výroky II a III rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2023, č. j. SVS/2023/147798-G, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně (Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj) ze dne 28. 8. 2023, č. j. SVS/2023/111603-E, byla žalobci uložena pokuta ve výši 75 000 Kč za a) přestupek podle § 27 odst. 7 písm. a) zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), v rozhodném znění (dále též „plemenářský zákon“), kterého se žalobce dopustil tím, že v přesněji nezjištěné době od 20. 1. 2022, tj. od předchozí kontroly, do 4. 10. 2022 v hospodářství reg. č. CZ 53075842, které provozuje v Koclířově 102, řádně neplnil povinnosti označování zvířat, neboť choval 82 neoznačených prasat, tedy v rozporu s § 22 odst. 1 plemenářského zákona jako chovatel označovaných zvířat nezajistil jejich označování identifikačními prostředky, způsobem a v termínech stanovených v § 18 vyhlášky č. 136/2004 Sb., a b) přestupek podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v rozhodném znění, kterého se žalobce dopustil tím, že od 8. 6. 2021, tj. od předchozí kontroly, do 4. 10. 2022 v tomtéž hospodářství reg. č. CZ 53075842 byl výběh pro prasata obklopující dům z levé a zadní části domu ve tvaru písmene „L“ ohraničený jedním oplocením tvořeným z kari sítě, tedy v rozporu s § 4 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona ve spojení s § 2a písm. c) vyhlášky č. 342/2012 Sb. jako chovatel nebránil vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a neplnil povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k tlumení těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat a jako chovatel prasat nezřídil trvalé souvislé oplocení všech pozemků, na které mají chovaná prasata přístup, nejméně dvojitým plotem. 2. Proti výrokům II a III rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2023, č. j. SVS/2023/147798-G, které tvoří společně s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně materiálně jeden celek, podal žalobce žalobu, v níž připustil existenci „závadného stavu“, tento „byl však bezodkladně napraven“ a neměl „negativní dopad na zájmy chráněné zákonem“ („nejednalo se o jednání nebezpečné či způsobující dlouhodobé či trvalé následky“). Namítl ovšem, že „není pravdou, že by choval 82 kusů neoznačených prasat“, resp. namítl, že nebyl prokázán „počet chovaných zvířat“ ani „doba jejich označení“, skutkové závěry správních orgánů jsou založeny na nesprávné interpretaci jeho námitky proti kontrolnímu protokolu. Údaj o počtu neoznačených zvířat přitom dle žalobce mohl mít vliv na výši sankce. Pokud jde o „otázku oplocení“, tak žalobce opět připustil, že její posouzení „sice není formálně nesprávné, ale je „hrubě formalistické“. Podle názoru žalobce je podstatné, že „plot by kvalitní, pevný a neumožňující překonání“. V neposlední řadě žalobce („pro případ, že by se soud neztotožnil s předestřeným názorem žalobce o zákonnosti napadeného rozhodnutí a jeho důvodech“) žalovanému vytknul, že „uložená sankce“ je „zjevně nepřiměřená tvrzeným porušením právních předpisů“, není „dostatečně odůvodněna“ a „za současné obtížné ekonomické situace je pro žalobce téměř likvidační“. Žalobou napadené rozhodnutí by proto z výše uvedených důvodů mělo být ve výrocích II a III zrušeno a věc by měla být vrácena žalované k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, Jak mnohokrát uvedl Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudky ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019–34, bod 10, ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018 – 31, bod 34, ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 – 49, bod 15, ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56, ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45), „je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů“ a „správní soud je tak povinen vypořádat se pouze s žalobní argumentací“. teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. II. 4. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.)], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Předně soud připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno přísnou dispoziční zásadou, která se projevuje mimo jiné tím, že je soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu oprávněn přezkoumávat napadené výroky správního rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006-63, z novějších rozhodnutí např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Afs 3/2015 – 29, ze dne 12. 3. 2020, č. j. 7 Azs 426/2019 – 38, bod 10, či ze dne 4. 4. 2024, č. j. 5 Afs 20/2023–31, bod 34). 6. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního rozhodnutí. Takovým postupem by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78).V odůvodnění rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 7. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, č. 3733/2018 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že ve lhůtě pro podání žaloby musí uplatnit žalobce alespoň jeden žalobní bod, aby jeho žaloba byla projednatelná, jinak má být odmítnuta podle § 37 odst. 5 s. ř. s. O další žalobní body lze podanou žalobu rozšířit jen ve lhůtě pro její podání (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). K žalobním bodům uplatněným po uplynutí lhůty pro podání žaloby soud nesmí přihlédnout. Takto upravená koncentrace řízení není samoúčelná. Jejím smyslem je postavit najisto rozsah důvodů, na jejichž základě bude soud přezkoumávat napadené rozhodnutí, čímž má být zajištěna patřičná míra právní jistoty účastníků řízení a rychlosti řízení. Současně platí, že prostřednictvím následného „doplňování“ žaloby nelze „do věci přinášet nic zásadně nového ve smyslu dalších důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí. V opačném případě by totiž byl naopak na místě závěr, že se jedná o rozšíření o další žalobní bod“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2013, č. j. 7 As 10/2013-30). I kdyby žalobce tvrdil, že v žalobě uplatnil námitky jen v obecné rovině a doplňujícími podáními je jen rozvedl a konkretizoval, tak by musel toto doplnění učinit ve zmíněné zákonné lhůtě (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Jak totiž výstižně v minulosti konstatoval desátý senát Nejvyššího správního soudu, „uplatnění obecné žalobní námitky není otevřením bezedné nádoby možných pochybení správního orgánu, ze kterých žalobce může libovolně vytahovat další a další konkrétní námitky až do rozhodnutí soudu, ale pouze zastřešující typovou kv