8 Afs 17/2013 — Nejvyšší správní soud

52 Af 61/2020- 268 - text 8 52 Af 61/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D. ve věci žalobce: CZT, a.s., IČO: 25272322, sídlem Lísková 1513, 286 01 Čáslav, proti žalovanému: Celní úřad pro Pardubický kraj sídlem Palackého 2659, 530 02 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2020, č. j. 78721/2020-590000-42, a ze dne 7. 8. 2020, č.j. 78721-6/2020-590000-11, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 29. 6. 2020, č. j. 78721/2020-590000-42, se odmítá. II. Rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 7. 8. 2020, č.j. 78721-6/2020-590000-11, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: 1. Celní úřad Pardubice vydal dne 21. 11. 2007 dodatečné platební výměry č. j. 9203/07-066300-024, 9204/07-066300-024 a 9205/07-066300-024, a to na spotřební daň z tabákového výrobku Gullivers Extra za zdaňovací období únor, březen a duben 2006. Proti (mimo jiné) rozhodnutím o odvoláních proti těmto dodatečným platebním výměrům byla podána žaloba, které bylo nejprve vyhověno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2013, č. j. 30 Af 6/2011-334, jímž byla rozhodnutí (ze dne 22. 12. 2010, č. j. 2694-3/2010-060100-021, č. j. 2677-3/2010-060100-021 a č. j. 2678-3/2010-060100-021) o odvoláních proti dodatečným platebním výměrům ze dne 21. 11. 2007 zrušena. Generální ředitelství cel (dále též i „GŘC“) jakožto odvolací orgán, vázáno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Af 6/2011-334, vydalo rozhodnutí ze dne 10. 5. 2013, č. j. 18073-2/2013-900000-304.3, a ze dne 13. 5. 2013, č. j. 18073-3/2013-900000-304.3 a č. j. 18073-4/2013-900000-304.3, jimiž byly zrušeny dodatečné platební výměry ze dne 21. 11. 2007. Následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č. j. 8 Afs 17/2013-179, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2013, č. j. 30 Af 6/2011-334, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Hradci Králové v dalším řízení vydal dne 13. 10. 2015 rozsudek č. j. 30 Af 6/2011-542, kterým byla žaloba v uvedené části zamítnuta. Celní úřad pro Pardubický kraj (dále též „správce daně“) poté vydal rozhodnutí (platební výměry) § ze dne 24. 2. 2016, č. j. 12427/2016-590000-31, č. j. 12429/2016-590000-31, č. j. 12432/2016-590000-31, § ze dne 7. 3. 2016, č. j. 14667/2016-590000-31, č. j. 14676/2016-590000-31, č. j. 14684/2016-590000-31, § ze dne 20. 4. 2016, č. j. 24007/2016-590000-31, č. j. 24008/2016-590000-31, a č. j. 24011/2016-590000-31. Těmito rozhodnutími (platebními výměry) byla žalobci uložena povinnost uhradit penále z nedoplatku na spotřební daň z tabákového výrobku Gullivers Extra za zdaňovací období únor, březen a duben 2006. Proti všem těmto devíti platebním výměrům podal žalobce odvolání. GŘC o odvoláních žalobce rozhodlo třemi rozhodnutími ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-2/2017-900000-304.3, č. j. 30216-3/2017-900000-304.3 a č. j. 30216-4/2017-900000-304.3. GŘC výši penále částečně snížilo, přičemž změna výroku se týkala pouze rozhodnutí ze dne 24. 2. 2016, č. j. 12427/2016- 590000-31 (výše předpisu penále snížena z 330 691 Kč na 293 369 Kč - změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-2/2017-900000-304.3), č. j. 12429/2016-590000-31 (výše předpisu penále snížena z 1 873 135 Kč na 1 758 332 Kč - změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-3/2017-900000-304.3) a č. j. 12432/2016-590000-31 (výše předpisu penále snížena z 2 478 752 Kč na 2 332 016 Kč - změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-4/2017-900000-304.3). Odvolání podaná proti ostatním rozhodnutím odvolací orgán zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. 2. Žalovaný rozhodnutím (exekuční příkaz) ze dne 29. 6. 2020, č. j. 78721/2020-590000-42, nařídil na daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky základě a) rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 24. 2. 2016, č. j. 12432/2016-590000-31, b) rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 24. 2. 2016, č. j. 12429/2016-590000-31, c) rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 7. 3. 2016, č. j. 14667/2016-590000-31, d) rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 7. 3. 2016, č. j. 14684/2016-590000-31, e) rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 7. 3. 2016, č. j. 14667/2016-590000-31. 3. Proti tomuto exekučnímu příkazu podal žalobce námitku, kterou žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 8. 2020 č. j. 78721-6/2020-590000-11 zamítl. 4. Proti oběma rozhodnutím podal žalobce žalobu dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V žalobě žalobce namítal „neexistenci exekučních titulů“, neboť exekuční tituly – platební výměry na penále – byly vydány za situace, kdy zde neexistovala rozhodnutí o stanovení daně. Přitom penále jakožto příslušenství daně sleduje osud daně. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl důvodnost žaloby. Obsáhlou argumentaci žalovaného nicméně není nezbytné reprodukovat. Jak totiž mnohokrát uvedl Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudky ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019 – 34, bod 10, ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018 – 31, bod 34, ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 – 49, bod 15, ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56, ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45), „je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů“ a „správní soud je tak povinen vypořádat se pouze s žalobní argumentací“, resp. „nemá obecně povinnost zabývat se námitkami žalovaného ve vyjádření k žalobě“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2015, č. j. 2 As 48/2015-60, bod 16). Samotná „vyjádření správního orgánu k žalobě jsou zpravidla pouze určitá vodítka pro rozhodující správní soud, ale přezkum zůstává zaměřen na samotné rozhodnutí. Jelikož soudy přezkoumávají správní rozhodnutí v rámci žalobních námitek (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), je zohlednění vyjádření správního orgánu vhodnou, ale nikoli nutnou, částí odůvodnění rozsudku“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015–27, bod 49). Postačuje tedy, pokud soud shrne, že dle přesvědčení žalovaného rozhodnutí o stanovení daně zrušena nebyla, a proto podmínky pro vydání exekučního příkazu splněny byly a jsou. 6. Dále se soud vyjádří k důvodům odmítnutí části žaloby směřující proti zákonnosti vydaného exekučního příkazu. Jak plyne z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 1 Afs 271/2016-53, publ. pod č. 3873/2019 Sb. NSS, rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je jak exekuční příkaz vydaný podle § 178 daňového řádu, tak rozhodnutí o námitce podle § 159 daňového řádu podané proti tomuto exekučnímu příkazu. Námitka podaná dle § 159 daňového řádu není řádným opravným prostředkem ve smyslu § 5 a § 68 písm. a) s. ř. s., který by bylo nutno před podáním žaloby ve správním soudnictví vyčerpat. 7. Žalobce v nadpisu žaloby uvedl, že tato směřuje proti rozhodnutí žalovaného o námitce ze dne 7. 8. 2020, č. j. 78721-6/2020-590000-11. V žalobním návrhu ovšem požadoval zrušit jak rozhodnutí o námitce ze dne 7. 8. 2020, tak i exekuční příkaz ze dne 29. 6. 2020, č. j. 78721/2020-590000-42. Rovněž žalobní argumentace směřovala proti oběma těmto rozhodnutím – to je s ohledem na úzkou provázanost exekučního příkazu a navazujícího rozhodnutí o námitce pochopitelné. S ohledem na znění petitu i na shora odkazovanou judikaturu, z níž plyne, že je možné žalobou napadnout exekuční příkaz i rozhodnutí o námitce (s ohledem na tyto judikaturní závěry nepřipadá v úvahu postup dle § 78 odst. 3 s. ř. s.), soud uzavřel, že žaloba směřuje proti oběma těmto rozhodnutím. 8. Exekuční příkaz ze dne 29. 6. 2020, č. j. 78721/2020-590000-42, byl již napaden žalobou, která byla zdejšímu krajskému soudu doručena dne 4. 9. 2020 (řízení vedeno pod sp. zn. 52 Af 54/2020). Nyní posuzovaná žaloba byla soudu podána později (dne 25. 9. 2020). O téže věci již probíhá jiné řízení u soudu, pročež soud uzavřel, že je dána překážka litispendence. Žalobu proti exekučnímu příkazu ze dne 29. 6. 2020 proto soud odmítl [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; výrok I.]. 9. Ve vztahu k rozhodnutí o námitce ze dne 7. 8. 2020, č. j. 78721-6/2020-590000-11, vyhodnotil soud žalobu jako včasnou a přípustnou. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: 10. Předně soud zdůrazňuje, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument. Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledá