10 Azs 315/2016 — Nejvyšší správní soud

61 A 10/2023- 24 - text  8 61 A 10/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: B. A. zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Šamlotovou sídlem Milady Horákové 13, Brno proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 00007064 sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2023, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 8. 2023, č. j. X bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba tří let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, neboť pobýval na území České republiky bez platného cestovního dokladu a platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. 2. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že vypustil skutkovou podstatu ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců a zároveň zkrátil dobu vyhoštění na 2 roky. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. 3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s ust. § 172 zákona o pobytu cizinců. Žalobce namítal chybné tlumočení ustanovené tlumočnice, v důsledku něhož žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V přítomnosti tlumočnice žalobce uvedl, že disponuje platným cestovním dokladem, který ale nemá u sebe, ale u přítelkyně K. K.. S ohledem na neznalost českého jazyka žalobce neví, zda toto tvrzení tlumočnice přeložila. 4. Žalobce navíc s ustanovením dané tlumočnice nesouhlasil, neboť nebyla zapsaná v seznamu tlumočníků. Namítl také její podjatost. Upozornil na to, že tlumočnice zveřejnila na sociální síti Instagram daňový doklad, který jí byl vystaven za provedené tlumočení ve věci týkající se žalobce. Podle žalobce tímto tlumočnice porušila povinnosti mlčenlivosti vyplývající z ust. § 20 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích (dále jen „zákon č. 354/2019 Sb.“). 5. Za situace, kdy žalobce namítal nedostatky v tlumočení, má za to, že žalovaný byl povinen vyslechnout jeho přítelkyni (nyní již manželku) a zjistit, zda žalobce má nebo nemá partnerský vztah s českou státní příslušnicí. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. K tvrzení žalobce o uzavření manželství žalovaný doplnil, že tato skutečnost nevyplývá z dostupných informačních systémů. 7. Krajský soud přezkoumal bez nařízení jednání (ust. § 51 odst. 1 s. ř. s.) žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 2. 8. 2023 byl žalobce kontrolován hlídkou Odboru cizinecké policie Krajského ředitelství police Pardubického kraje. Žalobce v protokolu o podání vysvětlení před správním orgánem I. stupně z téhož dne uvedl, že v prosinci 2020 vycestoval za úplatu 7000 € do Rumunska. Za pomoci převaděčů pokračoval směrem do západní Evropy. Kolem února 2021 byl odvezen do České republiky. V září 2021 se vrátil do Rumunska v rámci programu dobrovolných návratů. Dne 29. 7. 2023 se v prostoru kamionu za úplatu 6500 € pokusil vycestovat do Spolkové republiky Německo. Dne 1. 8. 2023 byl dopraven do České republiky. Z Prahy odcestoval vlakem do Přelouče, odkud měl dále pokračovat do Spolkové republiky Německo. Ke svému cestovnímu dokladu uvedl, že ho odevzdal na pokyn převaděčů v Istanbulu. V protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 3. 8. 2023 žalobce odkázal na vše, co vypověděl dne 2. 8. 2023 do protokolu o podání vysvětlení před správním orgánem I. stupně. 9. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců: Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn, 10. Podle ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců: Rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 11. Podle ust. § 174a zákona o pobytu cizinců: Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 12. Předně soud připomíná, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se soud může v případě shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění [srov. např. odůvodnění rozsudku NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 85/2005-130 publikovaný pod číslem 10350/2007 Sb. NSS, či rozsudky rozšířeného senátu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86 a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz)]. Ostatně v této souvislosti konstatoval i Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1889/20, že: „[ú]kolem obecného soudu, který vypořádává jednotlivé stížnostní námitky, není na každou z nich reagovat tím způsobem, že zopakuje argumentaci učiněnou jinými orgány veřejné moci v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, případně ji převypráví „vlastními slovy“. Pokud uplatněné stížnostní námitky nepřesahují rozsah námitek, které tyto orgány ve svých rozhodnutích dostatečně přesvědčivě a logicky vyřešili již dříve a soud vykonávající přezkum se s jejich hodnocením plně ztotožňuje, nedává rozumný smysl, aby již učiněné závěry znovu opakoval“ (rozhodnutí ÚS jsou dostupná na www.nalus.usoud.cz). 13. Žalobce uvedl výhrady vůči ustanovené tlumočnici, s jejímž ustanovením navíc nesouhlasil. Z průběhu prvostupňového správního řízení však vyplývají opačné skutečnosti. Ve výpovědi o podání vysvětlení ze dne 2. 8. 2023 žalobce uvedl, že plně rozuměl poučení, tlumočnici rozuměl a s jejím ustanovením souhlasí. Rovněž uvedl, že rozuměl všem položeným otázkám. V protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 3. 8. 2023 pak žalobce plně odkázal na svou výpověď ze dne 2. 8. 2023, znovu uvedl, že mu byl protokol tlumočnicí řádně přetlumočen a všemu rozuměl. S obsahem obou protokolů se žalobce seznámil. Dne 10. 8. 2023 byl vyrozuměn o skončení dokazování, následně v protokolu o vyjádření se před vydáním rozhodnutí z téhož dne nevznesl žádné námitky a se všemi shromážděnými podklady souhlasil. Sdělil, že nechce žádnou lhůtu na vyjádření a podání návrhů či doplnění, neví, co by mohl doplnit. I zde potvrdil, že mu byl obsah protokolu přetlumočen, přičemž k němu nemá žádné námitky. Opakovaně byl také správním orgánem vyrozuměn o tom, že nebude-li rozumět obsahu protokolu, může tuto skutečnost po seznámení s protokolem napsat vlastní rukou a ve svém jazyce. Této možnosti nevyužil. Žalobci tak zcela jistě byla dána dostatečná možnost k uvedení nesouhlasu či výtek jak k ustanovené tlumočnici, tak k provedenému tlumočení. 14. Správní orgán I. stupně zároveň neměl důvod pochybovat o dostatečné vypovídací hodnotě výpovědi žalobce. Žalobce byl poučen o svých právech včetně práva odmítnout výpověď, jeho výpověď je srozumitelná a jednoznačná. Jak již bylo řečeno, žalobce do dne vydání prvostupňového rozhodnutí ničeho nenamítal. Tvrzení žalobce o nesprávném tlumočení, stejně jako uplatněné výhrady vůči tlumočnici, tak krajský soud ve shodě s žalovaným považuje za účelové. V této souvislosti krajský soud uzavírá, ž