7 Afs 104/2004 — Nejvyšší správní soud

52 Ad 14/2025- 80 - text 8 52 Ad 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: Ing. A. B., IČO: 03447715 zastoupená advokátem JUDr. Zdeňkem Vlčkem sídlem Na Roudné 443/18, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, IČO: 75046962 sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2025, č. j. 18454/1.30/25-6, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj rozhodnutím ze dne 28. 4. 2025, č. j. 13231/6.30/24-9, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2023, který spáchala tím, že umožnila výkon zastřeného zprostředkování podle § 5 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpis (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterého se žalobkyně dopustila tím, že umožnila pronájem pracovní síly, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, když na základě uzavřené rámcové smlouvy pronajímala na práci společnosti LESOŠKOLKY s. r. o., IČ: 45534888, se sídlem 1. máje 104, 533 13 Řečany nad Labem, fyzické osoby, čímž porušila § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Za spáchaný přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 200 000 Kč dle § 35 písm. b) a § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti. Dále jí byla podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. 2. Žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že popis jednání „umožnil výkon zastřeného zprostředkování“ nahradil slovy „zastřeně zprostředkoval zaměstnání“, popis jednání „umožnil pronájem pracovní síly“ nahradil slovy „pronajal pracovní sílu“ a vypustil slova „výše uvedeným fyzickým osobám jejich pracovní činnost řídil pověřený pracovník pan H. ze společnosti LESOŠKOLKY s. r. o., IČ:45534888“. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasně podanou žalobou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když se žalovaná dostatečně nevypořádala s námitkami uplatněnými v odvolání a v rozhodnutí absentuje přezkoumatelná úvaha o tom, jakým způsobem žalovaná stanovila výši uložené pokuty. Poukázala na skutečnost, že z odůvodnění rozhodnutí musí být patrno, jakým způsobem hodnotila jednotlivá kritéria, ke kterým při ukládání sankce přihlížela, výše uložené pokuty však v napadeném rozhodnutí řádně a dostatečně odůvodněna nebyla. Žalovaná současně nepřihlédla k okolnostem svědčícím ve prospěch žalobkyně. 4. Dále se žalobkyně domáhala moderace uložené pokuty, kterou považuje za zjevně nepřiměřenou. Namítá, že správní orgány při rozhodování o uložení pokuty nevycházely z reálných podmínek na trhu práce a uložená pokuta zjevně neodpovídá povaze a závažnosti vytýkaného jednání ani reálným dopadům na společenské vztahy a hospodářskou soutěž. 5. Žalobkyně také poukázala na nezákonnost napadeného rozhodnutí, která spočívá v nesprávném posouzení skutkového stavu, nedostatečném dokazování a nesprávném právním hodnocení, jež se odchyluje od zákonné úpravy i ustálené judikatury soudů. Žalované vytýká, že porušila zásadu materiální pravdy a volného hodnocení důkazů, když nezjistila všechny rozhodné okolnosti, a to včetně těch, které svědčí ve prospěch žalobkyně, respektive k takovým okolnostem nepřihlížela. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Namítá, že žalobkyně v podané žalobě nekonkretizuje žalobní námitky, tyto formuluje velmi obecně, aniž by specifikovala důvody jí tvrzené nesprávnosti, nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Uvádí, že kontrola i správní řízení byly provedeny v souladu se zákonem, žalovaný i inspektorát práce se vypořádali s provedenými důkazy. Uvádí, že žalobní body formulované žalobkyní jsou natolik obecné, že je nelze považovat za žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když z nich není vůbec patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky za nezákonné nebo nicotné. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti, má za to, že napadené rozhodnutí takovou vadou netrpí, v jeho odůvodnění jsou srozumitelně uvedeny důvody výroků, v odvolání žádná konkrétní argumentace, se kterou by se žalovaný opomenul vypořádat nebyla, když již odvolání bylo obecné a obsahovalo spíše teoretické úvahy o naplnění odpovědnosti za přestupek, jeho společenské škodlivosti a vymezení pojmu přestupek a jeho materiální stránku. Poukazuje na skutečnost, že není povinen reagovat na každou jednotlivou dílčí námitku, pokud proti námitkám jako celku postaví takový právní názor, že námitky jako celek neobstojí. 7. Ohledně námitky nepřiměřenosti uložené pokuty žalovaný uvedl, že žalobkyně k argumentaci o nepřiměřenosti pokuty neuvedla žádné konkrétní dopady do její majetkové sféry a jejich intenzitu. Na likvidační charakter pokuty pak nebylo možno usuzovat ani z listin, které byly v průběhu řízení předloženy žalobkyní, ani z informací zjištěných žalovanou z veřejně dostupných rejstříků. Žádné nové skutečnosti pak žalobkyně netvrdí ani v žalobě. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí bez nařízení jednání (§ 76 odst. 1 s. ř. s.) v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně je podnikající fyzickou osobou s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti Zprostředkování obchodu a služeb, Velkoobchod a maloobchod. Žalobkyně uzavřela dne 31. 8. 2021 dohodu o provedení práce s A. D., I. K. a M. V. a dne 7. 9. 2021 s paní A. D. Jako druh práce byly sjednány ruční práce v lesních školkách, a to v období od srpna do listopadu 2021, jako místo vykonávané práce LESOŠKOLKY s. r. o., hospodářské středisko Františkovy Lázně. Na základě kontrolního řízení vedeného správním orgánem I. stupně bylo zjištěno, že všechny uvedené zaměstnankyně vykonávaly závislou práci na pracovišti v areálu lesní školky střediska Františkovy Lázně, jehož vlastníkem a provozovatelem je společnost LESOŠKOLKY s. r. o., přičemž dle evidence pracovní doby za měsíc září 2021 odpracovaly shodně 50 hodin. Přítomnost zaměstnankyň na pracovišti byla zjištěna provedenou kontrolou na pracovišti dne 24. 9. 2021. Všechny uvedené zaměstnankyně při této kontrole shodně vypověděly, že pracují pro společnost LESOŠKOLKY s. r. o., dle pokynů zaměstnanců této společnosti, vůči nimž jsou za odvedenou práci odpovědné a předložily shora uvedené dohody o provedení práce. Z rámcové smlouvy o poskytování služeb uzavřené mezi žalobkyní a společností LESOŠKOLKY s. r. o. bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala provádět pro společnost LESOŠKOLKY s. r. o. v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 zemědělské, zahradnické a lesnické práce dle zadání ve sjednaném rozsahu a kvalitě dle pokynů objednatele a společnost LESOŠKOLKY s. r. o. se zavázala hradit za tyto služby sjednanou cenu. Žalobkyně splnila informační povinnost ohledně nástupu zaměstnankyň do práce u příslušné pobočky Úřadu práce. 10. Podle ust. § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 30. 6. 2023: „zastřeně zprostředkovává zaměstnání podle § 5 písm. g) nebo výkon zastřeného zprostředkování zaměstnání umožní.“ Podle ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 30. 6. 2023: „Za přestupek lze uložit pokutu do 10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), e) nebo g), nejméně však ve výši 50 000 Kč“. Podle ust. § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti: „Pro účely tohoto zákona se rozumí zastřeným zprostředkováním zaměstnání činnost právnické osoby nebo fyzické osoby, spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické osobě nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b).“ Podle ust. § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti: „Zprostředkováním zaměstnání se rozumí zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro u