4 As 40/2007 — Nejvyšší správní soud

76 A 29/2012- 34 - text pokračování - 17 - 76A 29/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce O. R., bytem N. M. 737, zast. Mgr. Martinem Peškem, advokátem se sídlem Kozinova 36/1, Šumperk, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2012, č. j. KUOK 71424/2012, ve věci přestupku, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Žalobce včas podanou žalobou napadl v záhlaví citované rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šumperk ze dne 12. 6. 2012, č. j. DOP 298/2012. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, kterého se žalobce měl dopustit tím, že dne 21. 3. 2012 v 7:37 hodin v obci Šumperk na ulici Lidické řídil vozidlo Volkswagen Passat, registrační značky X, kdy při kontrole bylo zjištěno, že pravé přední boční sklo má propustnost 19 % + 2 % (19,38 %) a levé přední boční sklo má propustnost 19,2 % +2 % (19,58 %), tedy jsou zatemněná pod zákonem stanovenou mez a jejich propustnost je tak nižší než stanovených 70 %. Tímto svým jednáním žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu s odkazem na § 36 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 341/2002 Sb. Za tento přestupek byla žalobci podle § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu uložena sankce ve formě pokuty ve výši 1.500 Kč. [2] Žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí spočívající v tom, že správní orgán I. stupně dovodil vinu, tj. spáchání přestupku žalobcem, důkazy, které jsou nezákonné, neboť byly získány způsobem odporujícím právnímu řádu, resp. způsobem, který nemá oporu v právním řádu, příp. při získávání tohoto důkazu mohla být překročena pravomoc veřejného činitele, a dále spočívající v tom, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Žalobce nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu dne 12. 6. 2012 s tím, že vozidlo bylo na pravidelné technické prohlídce dne 11. 6. 2012, tedy před nabytím vlastnického práva, a při této prohlídce byla schválena jeho technická způsobilost. Žalobce byl uznán vinným z přestupku, který měl spáchat dne 21. 3. 2012. V daném případě je podle žalobce „nutné vycházet z platného právního přístupu, podle kterého je technický stav vozidel posuzován vždy podle předpisů, které se vztahovaly na vozidlo v době schválení jeho technické způsobilosti a dále jen podle těch ustanovení vnitřních předpisů, které měly retroaktivní působení (například dovybavení vozidla zadními svítilnami se světlem do mlhy, tachografovými deskami zadního značení ap. – viz např. instrukce Ministerstva dopravy pro STK č. 1/2002 ze dne 28. 1. 2002)“. Shora uvedený faktický stav o technické způsobilosti předmětného vozidla je tedy nutné brát jako platnou právní premisu, pokud nebude prokázán legálním způsobem opak. Je nesporné, že stanice technické kontroly měly poskytovat službu měření propustnosti autoskel už od května letošního roku. Ministerstvo lhůtu pro povinné kontroly autoskel na STK prodloužila až na leden 2014. Zůstává tedy nespornou skutečností, že ke dni 21. 3. 2012, tedy ke dni údajného spáchání přestupku žalobcem, nebylo možné jakýmkoliv způsobem provést měření propustnosti autoskel, neboť Ministerstvo dopravy v té době neurčilo stanicím technické kontroly, jaké přístroje by měly nakoupit. V této souvislosti tedy nelze namítat, že „neznalost zákona neomlouvá“, neboť pokud žalobce v daném případě zákonnou úpravu znal, neměl možnost zjistit, zda jeho vozidlo vyhovuje jejím podmínkám. Vzhledem k tomu, že jak Ministerstvo dopravy, tak Policie ČR jsou si vědomy, že se jedná o nejednoduchou problematiku, pořádala jednotlivá Krajská ředitelství Policie ČR preventivní akce s cílem kontrolního měření propustnosti skel na vozidlech, kdy měli možnost řidiči zjistit bez jakýchkoliv sankcí a zdarma hodnotu propustnosti skel u svých vozidel. Taková preventivní akce však byla v Olomouckém kraji pořádána až dne 28. 3. 2012, tedy po datu údajného spáchání přestupku žalobcem. Tato situace však trvá i v dnešních dnech, kdy ani jedna ze stanic technické kontroly v Olomouckém kraji nenabízí měření propustnosti autoskel. Vzhledem k tomu, že Policie ČR má jasnou povědomost o tom, že řidiči nemají možnost si propustnost autoskla nechat změřit, a to ani za poplatek, a přesto řidiče sankcionují, jedná se ze strany Policie ČR o šikanózní výkon práva, tedy v rozporu s § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Shora uvedený stav je zcela schizofrenní, neboť předmětné vozidlo má platné osvědčení o technické způsobilosti, předmětná autoskla mají schvalovací značku ATEST 8SDxxxx a neexistuje legální možnost zjistit bez sankce, zda propustnost autoskel vyhovuje platné právní úpravě či nikoliv. Není tajemstvím, že samotná Policie ČR musela na některých svých služebních vozidlech odstranit tmavé fólie, protože rovněž nesplňovaly předepsané parametry. Toto jim však bylo umožněno bez jakékoliv sankce, naproti tomu žalobce, který mj. spáchal přestupek v dopravě naposledy v roce 2009, byl sankcionován bez pardonu a bez možnosti jakkoliv odstranit údajný protiprávní stav. Tímto přístupem tedy nebyla naplněna základní právní zásada „rovnosti před zákonem“ a „zásada právní jistoty“. Prvostupňový správní orgán dovodil vinu žalobce z protokolu o měření propustnosti autoskel a na základě fotodokumentace na CD, ze které je patrný průběh předmětného měření. Tento důkaz byl získán dle tvrzení prvostupňového orgánu certifikovaným a ověřeným měřidlem WTM typu Pocket Detective 2.1. Tato premisa však není platná, neboť certifikace a ověření jakéhokoliv měřidla provádí výhradně Český metrologický institut, který je nadán touto pravomocí podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Do dnešního dne nebyla ze strany Ministerstva dopravy vydána žádná metodika, která by stanovila postup měření propustnosti autoskel. Měřidlo použité k měření propustnosti autoskla v daném případě procesem schválení, kalibrací a ověřením neprošlo a tedy nebylo způsobilé k předmětnému měření, a tedy důkaz získaný tímto způsobem je nutno považovat za nezákonný. Současně byl proces měření proveden nahodile a zcela podle libovůle zasahujících policistů. Zákon č. 361/2000 Sb. stanoví v § 5 odst. 1 písm. a), že řidič je povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním předpisem. Tím je zákon č. 56/2001 Sb., resp. v daném případě § 37 písm. a) tohoto zákona, které stanoví, že silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé provozu na pozemních komunikacích, pokud pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. K tomu dále stanoví vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti v § 36 odst. 3 písm. b) ve spojení s odst. 1, že jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí. Závadu podle odst. 1 v zasklení vozidla je vždy zatemnění čelního skla na propustnost zjevně nižší než 75 % nebo zatemnění předního bočního skla na propustnost zjevně nižší než 70 %. Oba správní orgány pak bez jakéhokoliv dokazování konstatovaly, že se nejednalo o nouzové dojetí tak, jak jej předpokládá shora uvedené ustanovení vyhlášky, i když této skutečnosti nasvědčoval zejména postup zasahujících policistů, kteří podle § 180 a odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu mohou řidiči zakázat další jízdu, pokud je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu, že tak neučinili, lze se právem domnívat, že vozidlo neohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích bezprostředně tak, jak stanoví shora uvedené ustanovení ve spojení s § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. a tedy žalobce se nemohl dopustit předmětného přestupku. Prvostupňový správní orgán považuje skutečnost, že žalobce řídil vozidlo se staženými předními bočními okny za úsměvnou, nicméně již nedomýšlí, že právě tento fakt je oním znakem nouzového dojetí. Vzhledem k tomu bylo nezbytné provést výslech zasahujících policistů, kteří by jednoznačně odpověděli na otázku, zda žalobce byl zastaven v režimu nouzového dojetí, resp. zda byl v tomto režimu ze strany policistů povolen další provoz vozidla, což však ani jeden ze správních orgánů neučinil a nezjistil tak skutkový stav dostatečně, avšak bez dalšího uzavřel k tíži žalobce. Pokud správní orgán při prováděném dokazování vůbec nevzal v potaz shora uvedené, pak nevyhověl účelu § 50 odst. 3 správního řádu, neboť nesplnil svou povinnost i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. Žalobce navrhl zrušení nap