10 As 299/2022 — Nejvyšší správní soud

25 A 11/2024- 53 - text  13 č. j. 25 A 11/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: I. M. zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Žákovou sídlem tř. Svobody 43/39, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Opavě se sídlem Praskova 194/44, 746 01 Opava za účasti Česká republika příslušnost hospodařit s majetkem státu pro Státní pozemkový úřad Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha Mo + M, spol. s. r. o. Hřbitovní 277/2, 793 42 Rýmařova R. M. zastoupený advokátkou Mgr. Petrou Žákovou sídlem tř. Svobody 43/39, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2023, č. j. ZKI OP-O-23/1065/2023-7, o opravě chyby údajů katastru nemovitostí takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní námitky: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 20. 2. 2024 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2023, č. j. ZKI OP-O-23/1065/2023-7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 18. 9. 2003 č. j. OR-140/2021-801-63. Tímto katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu žalobkyně a jejího manžela, R. M., který je v tomto řízení osobou zúčastněnou na řízení, s neprovedením opravy. Dále rozhodl, že napadený zápis vlastnického práva na listu vlastnictví 70 bude i nadále pro společnosti Mo + M spol. s r. o. (v tomto řízení osoba zúčastněná na řízení). Z moci úřední opravil typ zápisu budova se způsobem využití garáž na rozestavěná budova bez způsobu využití stavby. 2. Žalobkyně v žalobě namítla, že řízení vedené Katastrálním úřadem pod číslem Z-4767/2002-801, které bylo zahájeno dne 25. 9. 2002 ohlášením dokončení stavby, trpí nesouladem mezi podklady rozhodnutí, konkrétně mezi kolaudačními rozhodnutími č. 82/95 z 3. 11. 1995 a č. 23/96 ze dne 4. 4. 1996, rozhodnutím o určení čísla popisného č. X ze dne 31. 3. 1998 a geometrickým plánem číslo 77-399/95, vyhotoveném dne 19. 10. 1995. Nesoulad spočívá v tom, že v geometrickém plánu je uvedeno, že pozemek, na kterém budova č.p. X fakticky stojí, je pozemek parc. č. XA, jež vznikl z dosavadního pozemku parc. č. XB. Předložená kolaudační rozhodnutí a rozhodnutí o určení čísla popisného uvádějí, že budova č.p. X je umístěna na pozemku parc. č. XC, XD, XB. Geometrický plán tedy nemohl být podkladem pro zápis budovy č.p. X na pozemku parc. č. XA. Kolaudační rozhodnutí a rozhodnutí o určení čísla popisného nevymezují budovu č.p. X ani v souladu se stavem zápisu v katastru nemovitostí do okamžiku zápisu geometrického plánu č. 77-399/95, ani v souladu se stavem zápisu předpokládaném geometrickým plánem č. 77-399/95. 3. Žalobkyně dále poukázala na předložený písmoznalecký posudek, podle kterého byl na ohlášení stavby padělán podpis R. M. 4. Řízení vedené pod číslem Z-4767/2002-801 trpí dále tím, že bylo vedeno s neexistující osobou I. L., ačkoliv vlastníky pozemků byli manželé I. M. a R. M. Vysvětlení katastrálního úřadu, že není podstatné, zda subjekt evidovaný v katastru nemovitostí byl evidován po určitou dobu pod původním příjmením „L.“ místo „M.“, protože jde o subjekt totožný, žalobkyně považuje za nepřiléhavé a odporující domněnce souladu údajů katastru nemovitostí se skutečným stavem, vyplývající z § 11 zákona č. 265/1992 Sb. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by zahájeno řízení o výzvě k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí č. 112-ZDŘ-70/2002 ze dne 10. 12. 2002. 5. Žalobkyně dále namítá, že stejnou vadou trpí i řízení Z-3268/2008 a Z-3415/2008-801, jimiž došlo k zápisu garáže na pozemku parc. č. XE a pozemku parc. č. XF, kde byla jako účastník řízení vedena rovněž neexistující osoba I. L., ačkoliv vlastníky pozemků jsou od počátku manželé R. M. a I. M. Otázku zápisu garáže parc. č. XE a nesoulad v katastru nemovitostí měla řešit i výše z uvedená výzva z 10. 12. 2002. Pokud byly doplněny listiny, ačkoliv výzva žalobkyni nemohla být doručena, katastrální úřad neprovedl zápis garáže na parc. č. XE v souladu s geometrickým plánem č. 77-399/95, když tato garáž byla zapsána až v roce 2008. 6. V řízení z moci úřední, týkající se opravy na zápis stavby jako nedokončené, se žalovaný nevypořádal s absencí kolaudačních rozhodnutí, neboť pouze konstatoval, že listiny se nepodařilo vyžádat z důvodu probíhajícího soudního řízení. Podle názoru žalobkyně mohl katastrální úřad prostřednictvím pověřeného pracovníka nahlédnout do soudního spisu podle § 44 zákona č. 99/1963 Sb. 7. Žalobkyně zdůraznila, že se svou žádostí o opravu chyb v katastrálním operátu nedomáhá nabytí vlastnického práva prostřednictvím katastrálního úřadu, ale domáhá se zajištění souladu mezi zápisy v katastru evidovanými a údaji obsaženými v podkladových listinách. Probíhající civilní řízení katastrálnímu úřadu nebránilo ve výmazu předmětné stavby, neboť v civilním řízení je možné rozhodnout o vlastnickém právu i k nemovitým věcem v katastru nemovitostí nezapsaným. Katastrálním úřadem citované vyjádření žalobkyně do protokolu ze dne 22. 9. 2021 nesouvisí s aktuálně evidovanou poznámkou spornosti, neboť řízení o určení vlastnického práva bylo zahájeno až rok po tomto vyjádření. 8. Žalobkyně uzavřela, že v řízení vedené pod číslem Z-4767/2002-801 měl katastrální úřad trvat na předložení geometrického plánu prokazujícím umístění stavby souladně s vydaným kolaudačními rozhodnutími a rozhodnutím o přidělení čísla popisného. Též i u rozestavěných staveb. 9. Žalobkyně poukázala na místní šetření ze dne 24. 10. 1995 a jeho protokol, z nichž vyplývá, že stavba garáže na pozemku parc. č. XE byla zkolaudována. Úřednice však vydala kolaudační rozhodnutí č. 82/95 ze dne 3. 11. 1995, v němž je patrný nesoulad s tímto protokolem, geometrickým plánem č. 77-399/95 a stavebním povolením č. 21/93 z 3. 8. 1993, týkající se vymezení účastníků řízení, kdy ignorovala stavebníky R. M. a žalobkyni, kterým katastrální úřad potvrdil zaměření staveb na pozemku parc. č. XA a parc. č. XE pro nabyvatele R. M. a I. M. na LV č. XG. Ve sbírce listin absentuje listina, který by osvědčovala převod vlastnického práva I. L. (neexistující osobou) a R. M. na společnost Mo + M s. r. o. v řízení Z-4767/2002-801. 10. Podle žalobkyně nepostupoval žalovaný v řízeních Z-4767/2002, Z-3268/2008 a Z-3415/2008 v souladu s ustanovením § 5 písm. a), b), c), e) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisem vlastnických a jiných věcných práv (dále jen „zákon o zápisech práv“), neboť zákonem dané skutečnosti je katastrální úřad povinen zkoumat ke dni podání návrhu na vklad. Nepostupoval ani dle § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. (dále jen „první katastrální zákon“) a v případě geometrického plánu nepostupoval v souladu s § 19 prvního katastrálního zákona. 11. Žalobkyně následně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2025, č. j. 9 As 205/2024-34, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že stavební řízení nabyla právní moci, aniž by žalobkyně I. M. byla zahrnuta mezi účastníky řízení. Stanovisko žalovaného: 12. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobkyně podle něj žádné nové skutečnosti neuvedla. K žalobní námitce možnosti pověřeného pracovníka katastrálního úřadu nahlédnou do spisu vedeného civilním soudem žalovaný uvedl, že se ztotožňuje s názorem katastrálního úřadu, že v řízení o opravě chyby údajů v katastru nemovitostí je meritem věci posouzení, zda zápis provedený v katastru nemovitostí odpovídá podkladům uloženým v katastrálním operátu, respektive listinám ve sbírce listin. K námitce porušení ustanovení § 5 písm. a), b), c), e) zákona o zápisech práv a § 8 odst. 1 a § 19 prvního katastrálního zákona žalovaný uvedl, že šlo o řízení záznamem podle § 7 zákona o zápisech práv, kde má katastrální úřad podle § 8 zákona o zápisech práv pravomoc listiny zkoumat pouze z hlediska chyb v psaní a počtech a jiných zřejmých nesprávností. Ustanovení § 8 prvního katastrálního zákona se týkalo opravy chyby v katastrálním operátu. Toto bylo zrušeno dne 31. 12. 2013 zákonem č. 256/2013 Sb. (dále jen „druhý katastrální zákon“), podle jehož § 36 katastrální úřad rozhodoval, když nesouhlas byl podán v roce 2021. K místnímu šetření žalovaný uvedl, že dovolávaný protokol žalobkyně v průběhu správního řízení nepředložila a ani jeho existenci neuvedla v návrhu na opravu chyby a ani v podaných odvoláních. Protokol o místním šetření nemůže být listinou, na základě které mohlo dojít ke změnám v údajích katastru nemovitostí. Závěrem žalovaný zdůraznil, že v řízení podle § 36 druhého katastrálního zákona lze řešit a opravovat pouze ty chyby, které vznikly zřejmým omylem, tedy chyby jasné, zřetelné a nesporné, kdy údaje nekorespondují s podklady, které má katastrální úřad k di