2 As 34/2008 — Nejvyšší správní soud

45 A 75/2015- 48 - text pokračování 8 45 A 75/2015 45 A 75/2015 – 48 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Olgy Stránské ve věci žalobce: X X, bytem X, X, zastoupen Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 6, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2015, č. j. MSP-841/2014-OT-OSV/3, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, a to k rukám jeho zástupkyně Mgr. Barbory Kubinové, advokátky. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“), podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 19. 5. 2015, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. Nad 312/2015 – 30, přikázána zdejšímu soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný výrokem I. podle § 16a odst. 6 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), Městskému soudu v Praze uložil do 15 dnů od doručení rozhodnutí řádně vyřídit žalobcovu žádost o informace ze dne 17. 9. 2014 v části týkající se X X a ve zbytku postup Městského soudu v Praze potvrdil a výrokem II. podle § 16a odst. 7 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím potvrdil výši úhrady požadované Městským soudem v Praze. V žalobě pak upřesňuje, že žaloba konkrétně směřuje proti výroku I. napadeného rozhodnutí v části, ve které se postup povinného subjektu potvrzuje. V žalobě uvedl, že dne 17. 9. 2014 podal žádost o poskytnutí informací, a to ad a) o sdělení vysoké školy, na níž získali právnické vzdělání soudci městského soudu, kteří rozhodovali ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 9 A 167/2012; ad b) o sdělení seznamu všech zahájených řízení u městského soudu v letech 2012 a 2013, rozdělených podle jednotlivých senátů (u každého senátu seřazené v pořadí vzestupně podle data zahájení řízení či data nápadu věci senátu, s uvedením spisové značky, označením účastníků řízení v rozsahu neodporujícím zákonu o ochraně osobních údajů a uvedením data ukončení věci, pokud byla věc u senátu ukončena). Dále požadoval sdělení, která z těchto řízení byla vyřízena v přednostním režimu. Tyto informace požadoval v elektronické podobě na fyzickém nosiči, nebo umožněním dálkového přístupu. Městský soud přípisem ze dne 25. 9. 2014 žalobci poskytl informaci o vzdělání dvou soudců, kteří rozhodovali ve věci vedené pod sp. zn. 9 A 167/2012. Ohledně vzdělání soudkyně X X (dále pouze „X“) žalobce odkázal na Obvodní soud pro Prahu 8, u něhož je veden její personální spis. Současně byl žalobce vyzván k upřesnění rozsahu požadovaných informací. V podání ze dne 7. 10. 2014, které bylo městskému soudu doručeno dne 10. 10. 2014, uvedl žalobce, že požaduje informace o všech řízeních městského soudu, nejen o řízeních na úseku správního soudnictví. Městský soud sdělil dne 27. 10. 2014 žalobci, že se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledávání a zpracování údajů, a z toho důvodu za poskytnutí požaduje úhradu ve výši 36.870,- Kč, jelikož bude muset vyhledávat ve 13 rejstřících vedených ve čtyřech informačních systémech, což bude trvat celkem 13 hodin a 171,35 hodiny bude trvat vyhledání informací ohledně řízení vyřizovaných v přednostním režimu, neboť tato nejsou statisticky sledována a musí být vyhledána „prokliknutím“ do detailu každého spisu, přičemž za jednu hodinu práce požaduje žalovaný částku ve výši 200,- Kč. Dne 18. 11. 2014 podal žalobce stížnost na postup při vyřizování žádosti a domáhal se poskytnutí informace o vzdělání X a informací o řízeních specifikovaných ad b). Uvedl, že lhůta pro poskytnutí informací uplynula, čímž mu vznikl nárok na jejich poskytnutí bez ohledu na pozdější požadavek žalovaného na úhradu nákladů. Následně dne 19. 11. 2014 podal stížnost proti uložení uhrazení částky ve výši 36.870,- Kč za poskytnutí informací. Napadeným rozhodnutím byla městskému soudu uložena povinnost poskytnout informaci o vzdělání X; výše požadované úhrady byla potvrzena. Žalobce namítl, že mu vznikl nárok na poskytnutí požadovaných informací, aniž by byl povinen hradit náklady. K tomu uvedl, že městský soud jakožto povinný subjekt má dle § 14 odst. 5 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytnout informace ve lhůtě 15 dní ode dne přijetí žádosti nebo jejího doplnění. Po uplynutí lhůty je povinen informace poskytnout bez ohledu na požadavek na úhradu nákladů [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012-14]. Za oznámení žadateli o úhradě požadované za vyhledání a zpracování požadovaných informací dle § 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím lze dle žalobce považovat buď okamžik, kdy se žadatel s oznámením skutečně seznámí, nebo kdy má objektivně možnost se s ním seznámit. K tomu žalobce argumentoval, že pokud dle zákona o svobodném přístupu k informacím mají účinky právního úkonu nastat okamžikem doručení, je to v zákoně explicitně uvedeno [srov. např. § 14 odst. 5 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím], přičemž doručení u oznámení úhrady zákon o svobodném přístupu k informacím nevyžaduje, z čehož žalobce dovozuje, že okamžikem oznámení je okamžik, kdy se měl možnost objektivně s oznámením seznámit, tj. dne 29. 10. 2014, kdy došlo ke vhození oznámení o uložení zásilky do poštovní schránky žalobce. Běh lhůt a pravidla doručování zákon o svobodném přístupu k informacím při vyřizování žádosti o informace neupravuje a použití správního řádu je podle § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím vyloučeno. Z toho žalobce dovozuje, že se na běh lhůt vztahují obecná pravidla pro běh lhůt a doručování dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Výše uvedené žalobce dovozuje z teorie veřejného práva jako práva zvláštního ve vztahu k právu soukromému (viz rozsudek ze dne 22. 8. 2007, č. j. 2 As 88/2006-56, ve kterém NSS uvedl, že veřejné právo je právem zvláštním ve vztahu k obecnému právu soukromému. Umožňuje se tak použít subsidiárně normy soukromého práva i ve veřejném právu tam, kde veřejnoprávní úprava chybí.). Na běh lhůty dle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím se proto dle tvrzení žalobce použijí pravidla uvedená v § 601- 608 občanského zákoníku. V tomto kontextu žalobce uvedl, že doplnění jeho žádosti bylo městskému soudu doručeno dne 10. 10. 2014, poslední den lhůty pro poskytnutí informace tak připadl na sobotu 25. 10. 2014, a lhůta proto skončila v pondělí 27. 10. 2014. Z jazykového výkladu plyne, že výrazem „oznámit“ je třeba chápat okamžik, kdy se osoba skutečně s danou skutečností seznámí. Tímto je tedy vyloučeno ztotožnění okamžiku oznámení s odesláním písemnosti. Pro doručení oznámení o úhradě nákladů je potom, podle občanského zákoníku, rozhodující okamžik, kdy se adresát může objektivně seznámit s předmětnou písemností. Oznámením požadavku úhrady nákladů přestává běžet lhůta pro poskytnutí informací. Oznámení o uložení zásilky bylo do poštovní schránky žalobce vhozeno dne 29. 10. 2014. K oznámení tedy došlo dva dny po uplynutí lhůty. Žalobce shrnuje, že požadavek na úhradu nákladů za poskytnutí informací je nezákonný, jelikož po uplynutí lhůty pro poskytnutí informací dle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím, měl žalovaný povinnost informace poskytnout bez úhrady. Lhůta pro zaplacení úhrady tak nemohla uplynout a rozhodnutí je z toho důvodu nezákonné. Dále uvádí, že oznámení ze dne 22. 10. 2014 bylo odesláno dne 27. 10. 2014, jak je uvedeno na podacím razítku, tedy nikoliv dne 22. 10. 2014, jak je nesprávně uvedeno v rozhodnutí nadřízeného orgánu. Dále uvedl, že je nesprávný právní názor žalovaného, který se opírá o usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 4 As 55/2007 – 84, podle něhož je lhůta pro poskytnutí informace dodržena, pokud je písemnost předána v této lhůtě k doručení. Závěr NSS totiž není podložen žádnou logickou úvahou a navíc se týkal institutu fikce negativního rozhodnutí, který v právní úpravě již není, a usnesení proto není na tento případ aplikovatelné. Na základě této nesprávné úvahy žalovaný dovodil, že jelikož musí být výše úhrady oznámena před poskytnutím informace, je třeba § 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím ohledně okamžiku účinnosti právního jednání vykládat ve spojení s § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím a ke splnění lhůty postačí odeslání oznámení. Argument žalovaného o nemožnosti požadovat, aby povinný ve lhůtě oznámení i doručil, neboť toto závisí na okolnostech jím neovlivnitelných, vyvrací žalobce opětovně po