8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

51 A 32/2019- 39 - text 15 51 A 32/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: D. H., a. s., IČ: X sídlem X zastoupená advokátem Mgr. Milanem Šikolou sídlem Metodějova 450/7, 612 01 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2019, č. j. 052324/2019/KUSK-DOP/Hav, sp. zn. SZ_129112/2018/KUSK/3, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2019, č. j. 052324/2019/KUSK-DOP/Hav, sp. zn. SZ_129112/2018/KUSK/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Milana Šikoly, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Kolín, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 9. 2018, č. j. MUKOLIN/OD 86182/18-kav, sp. zn. 838/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že jej co do skutků a) až h) potvrdil a co do skutků i) a j) řízení o přestupcích zastavil, neboť spáchání skutků nebylo žalobkyni prokázáno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků (dříve správních deliktů) podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), kterých se dopustila tím, že v deseti různých dnech od 2. 6. do 18. 10. 2016 v obci Kolín – Sendražice, Ovčárecká 125, ve směru jízdy z centra, na pozemní komunikaci II/125, provozovala nákladní automobily vždy jednotlivě uvedených továrních značek a registračních značek, které spolu s návěsem vždy jednotlivě uvedené registrační značky při vysokorychlostním vážení překročily nejvyšší povolenou hmotnost nápravy a motorového vozidla či celé jízdní soupravy o vždy jednotlivě uvedenou váhu v kilogramech, čímž porušila ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „vyhláška č. 341/2014Sb.“). Za spáchání přestupků byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 27 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nesprávné a byla jím zkrácena na svých právech. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vycházejí z nesprávného a neúplného zjištění skutkového stavu věci, z nesprávného právního posouzení a byla vydána na základě vadného procesního postupu správních orgánů. Žalobkyně předně vznáší pochybnosti o tom, v jakých věcech bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto, když již správnímu orgánu I. stupně sdělila, že jí nebylo známo, že by probíhala řízení o devíti z deseti přestupků, které číselně označila čísly případů, jež měly být nově projednány ve společném řízení. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno pod jiným číslem jednacím, spisovou značkou i číslem případu, než pod jakými bylo oznámeno nové projednání věci ve společném řízení. Pochybnosti žalobkyně se stejnou měrou týkají i toho, zda napadené rozhodnutí bylo vydáno po řádně provedeném řízení, zda mu předcházelo řádně provedené prvostupňové řízení, resp. zda vůbec nějaké řízení vydání rozhodnutí předcházelo. Z tohoto důvodu žalobkyně usuzuje na zmatečnost řízení. 3. Žalobkyně dále namítá, že z provedených důkazů nelze vyvodit přesvědčivý a nepochybný závěr o tom, že její jednání naplnilo skutkovou podstatu přestupků, pro které byla správním orgánem I. stupně uznána vinnou. Správní orgány neúplně a nesprávně zjistily skutkový stav věci a nepostupovaly tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobkyně je dále přesvědčena, že správní orgány se nevypořádaly řádně a přesvědčivě či vůbec s jejími námitkami vznesenými v průběhu řízení a nevysvětlily, proč nepřipustily jí navržené důkazy. To činí rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nepřezkoumatelnými, vadnými a nezákonnými. Ohledně jednání kvalifikovaného správním orgánem I. stupně jako přestupek dle písm. b), c) a d) výroku prvostupňového rozhodnutí žalobkyně namítá, s ohledem na správním orgánem tvrzený okamžik spáchání přestupku a okamžik zahájení řízení o něm, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím promlčecí doby ve smyslu § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o přestupcích“). Ohledně jednání kvalifikovaného správním orgánem I. stupně jako přestupek dle písm. a) a e) až j) výroku prvostupňového rozhodnutí žalobkyně namítá, s ohledem na správním orgánem tvrzený okamžik spáchání přestupku a okamžik zahájení řízení o přestupku, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím doby (promlčení) ve smyslu § 30 písm. a) ve spojení s § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. 4. Dle žalobkyně se žalovaný s těmito jejími námitkami správně nevypořádal, přičemž věc i nesprávně právně posoudil. Listinné důkazy označené jako „doklady o výsledku měření“ nemohou vůbec jako důkazy použitelné v tomto řízení obstát, a to proto, že se jedná o důkazy vyhotovené (nikoliv pak opatřené) orgánem, který v řízení rozhoduje o vině či nevině žalobkyně za přestupek, a to tím spíše, že žalobkyně v průběhu řízení vznesla námitku správnosti uvedených listinných důkazů a žalovaný se s touto námitkou dostatečně nevypořádal. Listinné důkazy označené jako „vážní lístky“ vyhotovené Krajskou správou a údržbou silnic Středočeského kraje (dále jen „KSÚS“) nejsou přesvědčivým, způsobilým a relevantním důkazem a dokladem o tom, že by žalobkyně jako provozovatel dotčených motorových vozidel překročila jejich největší povolenou hmotnost, a to proto, že byly vyhotoveny nekompetentním a nezpůsobilým subjektem a v rámci tohoto subjektu i nekompetentním a nezpůsobilým pracovníkem, přičemž tyto okolnosti zakládají důvodné pochybnosti o správnosti provedení samotného měření a jeho výsledcích. Námitku pravosti a správnosti těchto listinných důkazů žalobkyně namítla již ve správním řízení. 5. Pochybnosti o správnosti výsledků samotného měření zpochybňuje již ten fakt, že vážní lístky byly vyhotoveny se značným časovým odstupem (většina z nich více jak po jednom roce od údajného spáchání přestupku). Ani s touto se žalovaný dostatečně nevypořádal. Žalobkyně je navíc přesvědčena o tom, že tato její námitka se v průběhu řízení ukázala důvodnou, jelikož sám žalovaný uvádí, že dne 18. 8. 2016 bylo KSÚS provedeno kontrolní měření příčné nerovnosti vozovky u vážního stanoviště v Kolíně, část Sendražice, přičemž výsledky měření prokázaly, že stavební stav pozemní komunikace, v níž byly uloženy senzory pro vysokorychlostní kontrolní vážení, vykazoval odchylky, jež byly v rozporu s opatřením obecné povahy Českého metrologického institutu. V této souvislosti žalobkyně navrhovala provést důkaz svědeckou výpovědí L. S. a T. G., pracovníků KSÚS k jejich způsobilosti provádět vážení a k otázce časového odstupu vyhotovení vážních lístků od okamžiku údajného spáchání přestupku, avšak provedení navrhovaných důkazů nebylo připuštěno. 6. Samotné vážení bylo zaznamenáno prostřednictvím měřidla „Váha pro kontrolní vysokorychlostní vážení silničních vozidel“ výrobce CROSS Zlín, a. s., typ CrossWIM, v. č. 312013, které je nezpůsobilým měřícím zařízením pro takové měření z důvodu nesplnění podmínek kladených na takový druh měřidla zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o metrologii“), což zakládá důvodné pochybnosti o správnosti samotného měření a jeho výsledcích. Žalobkyně namítala, že provedené měření (měření okamžité hmotnosti) je zatíženo chybou, která měla vliv na výsledky provedeného měření, a to v tom směru, že v rámci prováděného měření nebyly zohledněny okolnosti, které mohly mít (měly) vliv v době měření (obecně z hlediska fyziky - kinematiky) na výsledky měření [stav vozovky v důsledku aktuálního počasí; styl jízdy, tj. zpomalení (brždění) či zrychlení jízdní soupravy, tlak v pneumatikách jízdní soupravy, rozložení nákladu atd.]. V neposlední řadě i aktuální počasí (např. déšť) může během přepravy ovlivnit hmotnost přepravovaného materiálu. Na uvedené okolnosti a nesprávnost provedeného měření žalobkyně poukazovala tím spíše, že v řízení bylo možné doložit a listinnými důkazy prokázat, a to jednak vážními lístky z místa nakládky, jednak vážními lístky z místa vykládky, že hmotnost přepravovaného nákladu v rozhod