3 As 64/2007 — Nejvyšší správní soud

43 A 69/2018- 59 - text 7 43 A 69/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: J.H., bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, se sídlem Na Hutích 9, Praha, proti žalovanému: Městský úřad v Rakovníku, se sídlem Husovo náměstí 27, Rakovník, za účasti: PhDr. Ing. J. Z., Ph.D. et Ph.D., bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Černým, se sídlem Údolní 33, Brno, o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 1. 6. 2018, č. j. MURA/29795/2018, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2018, č. j. MURA/29795/2018, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, advokáta Mgr. Ing. Zdeňka Stanovského. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, jímž žalovaný přerušil na návrh žalobce prováděnou exekuci spočívající v uložení povinnosti panu PhDr. J. Z., Ph.D. et Ph.D., strpět (umožnit) průchod a průjezd přes pozemky p. č. X a p. č. X v katastrálním území L. u R., a to do vydání rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. OD0156817/2017/Sed. Předmětem tohoto řízení je otázka, zda se na pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace. 2. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné již jen z důvodu své nepřezkoumatelnosti, neboť žalovaný ani netvrdí, v čem spatřuje závažné důvody, na základě kterých exekuci přerušil. Celý postup žalovaného pak působí velice úsměvně s ohledem na situaci, že exekuovat fakticky nikdy nezačal. Tedy ještě dříve, než s exekucí vůbec začal, tuto přerušil, a to i přesto, že od návrhu na nařízení exekuce uplynulo více než půl roku. Jediným argumentem žalovaného, proč již nejsou dány důvody k zatímní úpravě poměrů účastníků, může být pouze to, že ve věci nepravomocně rozhodl, což je také jediná změna, která v mezidobí nastala. Protože na základě této skutečnosti žalovaný musel dospět k závěru, že již odpadly důvody pro trvání předběžného opatření, lze z toho nepochybně dovodit, že žalovaný považuje své nepravomocné rozhodnutí za bezvadné a musí si být jist, že bude v rámci odvolacího správního řízení potvrzeno. V opačném případě by totiž postup žalovaného byl naprosto nepochopitelný. Postup žalovaného popírá samotný smysl předběžného opatření, jehož účelem je mezitímní úprava poměrů, často ve smyslu zachování určitého stavu, do doby, než bude ve věci pravomocně rozhodnuto. Pokud by totiž bez dalšího a bez jakéhokoliv odůvodnění bylo předběžné opatření zrušeno vždy, když je ve věci rozhodnuto nepravomocně orgánem prvního stupně, byla by tím zcela popřena dvojinstančnost řízení a orgán prvního stupně by tím jednoznačně předjímal, že ve věci rozhodl správně, byť proti jeho rozhodnutí bylo podáno odvolání, navíc několika účastníky. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření předně uvedla, že na napadené rozhodnutí dopadá kompetenční výluka dle § 70 písm. b) a c) s. ř. s., jelikož přerušení provedení exekuce podle § 113 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, představuje zvláštní formu přerušení řízení ve smyslu § 64 správního řádu. Napadené rozhodnutí má přitom nepochybně dočasný charakter, neboť dochází pouze k přerušení provedení exekuce, nikoli k jejímu zastavení. Podle konstantní judikatury NSS se rozhodnutí o přerušení správního řízení považuje za rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení, a žaloba proti tomuto rozhodnutí je proto dle § 68 s. ř. s. nepřípustná a musí být na základě § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnuta. 5. I v případě, že by krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnuti je samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví, osoba zúčastněná na řízení konstatuje, že by měl soud v takovém případě zohlednit, že odpadl důvod pro pokračování v přerušeném provedení exekuce předběžného opatření, neboť vyšlo najevo, že nejsou naplněna všechna zákonná kritéria a kritéria daná soudní judikaturou pro deklarování veřejně přístupné účelové komunikace, jak uvádí i nepravomocné rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. MUR/V26328/2019, kterým žalovaný žádost žalobce o určení existence účelové komunikace na pozemcích osoby zúčastněné na řízení zamítl. Osoba zúčastněná na řízení odkazuje také na rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2019, č. j. MURA/19377/2019, kterým žalovaný zrušil předběžné opatření ze dne 14. 8. 2017, č. j. MURA/45868/2017, kterým přikázal osobě zúčastněné na řízení strpět průchod a průjezd po pozemní komunikaci nacházející se na pozemcích p. č. X a X v k. ú. L. u R.. Rovněž namítla nepravdivost některých vyjádření žalobce vztahujících se k užívání sporné komunikace. Skutková zjištění 6. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že Městský úřad Rakovník dne 14. 8. 2017 pod č. j. MURA/45868/2017, sp. zn. OD01/44765/2017/Sed, rozhodl o předběžném opatření k zatímnímu upravení poměrů účastníka řízení před vlastním rozhodnutí ve věci. Odvolací orgán, Krajský úřad Středočeského kraje, svým rozhodnutím ze dne 16. 10. 2017, č. j. 106832/2017/KUSK-DOP/Svo, zamítl odvolání osoby zúčastněné na řízení a předběžné opatření spočívající v povinnosti osoby zúčastněné na řízení strpět (umožnit) průchod a průjezd na pozemku p. č. X a X v k. ú. L. u R. v celém úseku mezi pozemky p. č. X a X v k. ú. L. u R. potvrdil. 7. Dne 12. 11. 2017 požádal žalobce žalovaného o provedení exekuce k vymožení shora uvedené povinnosti. Dne 11. 4. 2018 přikázal Krajský úřad Středočeského kraje jako nadřízený orgán žalovanému, aby do 14 dní rozhodl o exekučním návrhu žalobce, nebo aby předal vykonatelný exekuční titul soudnímu exekutorovi. 8. Dne 1. 6. 2018 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým přerušil provedení exekuce do doby rozhodnutí odvolacího orgánu, Krajského úřadu Středočeského kraje, o odvolání podaných účastníky proti usnesení o zamítnutí žádosti o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu č. j. MURA/4143/2018. V odůvodnění uvedl, že dne 31. 1. 2018 vydal žalovaný pod č. j. MURA/4143/2018 usnesení o zamítnutí žádosti žalobce ze dne 20. 6. 2017 o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu, a to z důvodu nesplnění všech zákonných podmínek, zejména že k jeho bydlišti existuje jiná alternativní trasa od silnice č. X. Nutná komunikační potřeba ve směru jízdy od obce L. u R.po pozemcích p. č. X a X v k. ú. L. u R. nikdy neexistovala. Proti vydanému usnesení bylo účastníky řízení podáno odvolání a spisový materiál byl postoupen odvolacímu orgánu, Krajskému úřadu Středočeského kraje. Podmínky řízení a rozsah soudního přezkumu 9. Soud o podané žalobě již jednou rozhodl. Usnesením ze dne 10. 7. 2018, č. j. 43 A 69/2018-13, žalobu odmítl, a to pro nevyčerpání opravných prostředků (námitek) žalobcem. Toto usnesení bylo rozsudkem NSS ze dne 8. 11. 2018, č. j. 6 As 268/2019-19, zrušeno s tím, že žalobce nebyl proti napadenému rozhodnutí oprávněn námitky podat. 10. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření namítla, že usnesení o přerušení exekuce je rozhodnutím, kterým se toliko upravuje vedení řízení, a je tedy vyloučeno ze soudního přezkumu. Této argumentaci soud nepřisvědčil. 11. Úvodem soud poznamenává, že souhlasí s osobou zúčastněnou na řízení potud, že usnesení o přerušení řízení podle § 64 správního řádu je dle ustálené judikatury správních soudů usnesením, kterým se toliko upravuje vedení řízení, a je tedy ze soudního přezkumu dle § 70 písm. c) s. ř. s. vyloučeno (srovnej rozsudky NSS ze dne 30. 4. 2008, č. j. 3 As 64/2007-62, nebo ze dne 30. 1. 2009, č. j. 4 As 48/2009-23). Institut přerušení řízení podle § 64 správního řádu však nelze ztotožňovat s institutem přerušení exekuce, neboť exekuce není správním řízením stricto sensu, nýbrž zvláštním procesním postupem k vymožení povinnosti stanovené vykonatelným exekučním titulem. Navíc napadené rozhodnutí a okolnosti jeho vydání jsou natolik specifické, že aplikování judikatury týkající se přerušení řízení není na místě, jelikož by ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti. Soud zdůrazňuje, že předběžné opatření, jehož vykonání se žalobce domáhá, mělo za cíl upravit zatímně poměry účastníků, dokud ve věci samé (v řízení o existenci veřejně přístupné účelové komunikace) nebude pravomocně rozhodnuto. V době vydání napadeného rozhodnutí nebylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, jelikož existovalo pouze nepravomocné prvostupňové rozhodnutí napadené odvoláním. Usnesení, kterým žalovaný přerušil provedení exekuce do doby rozhodnutí odvolacího orgánu, je pak v přímém rozporu s institutem předběžného opatření a