9 As 21/2009 — Nejvyšší správní soud

54 A 73/2019- 73 - text 16 54 A 73/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyň: a) Ing. I. N. b) Ing. M. F. obě bytem X obě zastoupeny advokátem Mgr. Vladimírem Náprstkem sídlem Pivovarská 170/3, Beroun-Centrum, Beroun proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 za účasti: L. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2019, č. j. 092648/2019/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2019, č. j. 092648/2019/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení každé ze žalobkyň částku 13 546,90 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vladimíra Náprstka. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se společnou žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyň a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Králův Dvůr (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 9. 2018, č. j. VYST-Hv/5584/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně schválil stavební záměr na „přístavbu a stavební úpravy zemědělské stavby za účelem změny v užívání“ pro vznik skladu sena a zimoviště pro max. 26 ks skotu (dále jen „sporný stavební záměr“) na pozemku parc. č. st. X v katastrálním území a obci O. (ostatní nemovité věci uvedené v tomto rozsudku se nacházejí ve stejném katastrálním území). 2. Žalobkyně nejprve stručně shrnuly dosavadní vývoj věci, přičemž předně namítají rozpor sporného stavebního záměru s regulativy územního plánu obce O., který nabyl účinnosti dne 14. 9. 2013 (dále jen „územní plán obce O.“), a nezákonnost závazných stanovisek Městského úřadu Beroun ze dne 23. 2. 2018, č. j. MBE/10115/2018/ÚPRR-ZeH, a ze dne 25. 7. 2018, č. j. MBE/41331/2018/ÚPR-SkO, a nezákonnost závazného stanoviska žalovaného ze dne 9. 1. 2019, č. j. 004746/2019/KUSK. 3. Žalobkyně namítají, že sporný stavební záměr se podle územního plánu obce O. nachází v plochách smíšené obytné – venkovské (SV), kde umístění a provoz sporného stavebního záměru nejsou možné. Nejedná se totiž o stavbu pro drobné podnikání, kterou limity uvedených ploch dovolují. Navíc jeho umístění v ploše smíšené obytné je i v rozporu s § 8 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 431/2012 Sb. (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Stejně tak je sporný stavební záměr v rozporu s § 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., protože snižuje kvalitu prostředí a pohodu bydlení, zejména ve vztahu k bezprostředně sousedícímu rodinnému domu žalobkyň č. p. X na pozemku par. č. st. X. 4. Žalobkyně dále uvádějí, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný nijak nevypořádal s vyjádřením Ing. S. Z., který byl odpovědným projektantem při zpracování územního plánu obce O. (dále jen „odpovědný projektant“), ze dne 24. 10. 2018, podle kterého je umístění sporného stavebního záměru v plochách smíšené obytné – venkovské (SV) nepřípustné z hlediska hygienického, dopravního i z důvodu narušení kvality bydlení v sousedních plochách určených k bydlení. 5. Nezákonnost závazných stanovisek Městského úřadu Beroun č. j. MBE/10115/2018/ÚPRR-ZeH a č. j. MBE/41331/2018/ÚPR-SkO žalobkyně dovozují z toho, že sporný stavební záměr není stavbou drobného podnikání, ale zemědělskou stavbou pro živočišnou výrobu podle § 3 písm. f) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění účinném do 25. 8. 2009 (dále jen „vyhláška č. 137/1998 Sb.“). Nezákonnost závazného stanoviska žalovaného č. j. 004746/2019/KUSK pak spatřují ve vadách odůvodnění, v němž stojí, že pokud se jedná o „venkovské“ plochy, pak tyto mohou automaticky sloužit pro umisťování staveb pro rostlinnou a živočišnou výrobu. Přívlastkem venkovské je podle žalobkyň míněn charakter zástavby (uspořádání a vzhled staveb). Navíc stavby pro živočišnou výrobu nejsou dovoleny ani v plochách výroby a skladování – drobná a řemeslná výroba (VD). Zároveň je toto stanovisko nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný nijak nevypořádal s vyjádřením odpovědného projektanta ze dne 24. 10. 2018. 6. Žalobkyně dále namítají, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný nezabýval jejich odvolacími námitkami, přičemž se pouze ztotožnil s názorem ostatních správních orgánů. Rodinný dům žalobkyň se nachází pouze 8,6 m od sporného stavebního záměru a má z obývacího pokoje přímý výhled na připravované ustájení skotu. Navíc nástavbou štítu by došlo k omezení výhledu žalobkyň do zahrady a přistínění jejich domu. Při ustájení 26 ks skotu bude v nočních hodinách překračován limit hluku a bude docházet k šíření zápachu k okolním nemovitostem. Takové imise jsou v rozporu se zákonnou úpravou zákazu imisí obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7. Stejně tak žalobkyně poukazují na nestandardní postup správního orgánu I. stupně v jiném souvisejícím řízení, ve kterém bylo dne 5. 6. 2019 vydáno stavební povolení pro stáj pro dalších 6 ks skotu na totožném pozemku, jako má být realizován sporný stavební záměr. Ačkoliv byl správní orgán I. stupně již srozuměn s uplatňováním práv žalobkyněmi, v uvedeném řízení s nimi jako s účastnicemi nejednal. 8. Závěrem žalobkyně uvádějí, že chovem skotu v těsné blízkosti jejich rodinného domu jednoznačně klesne jeho hodnota, pohoda bydlení i kvalita prostředí, neboť společně s ostatními sousedícími pozemky budou obtěžovány hlukem, zápachem a hmyzem. 9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Žalobní námitky jsou shodné s těmi odvolacími, které byly vypořádány v odvolacím řízení. Vyvrácení závěrů odpovědného projektanta se žalovaný rovněž věnoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Opakovaný přezkum závazných stanovisek by mohl vést k obstrukcím a průtahům řízení. Další stavba pro ustájení skotu není předmětem projednávané věci a žalobkyně se v tomto jiném řízení mohou bránit příslušnými opravnými prostředky. Jiní vlastníci sousedních nemovitostí odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nepodali. 10. V replice žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že další stáj nesouvisí se sporným stavebním záměrem, neboť v důsledku jejího povolení dojde k navýšení celkového poštu kusů skotu ustájeného na totožném pozemku, a je tedy na místě posuzovat věc z pohledu 32 ks skotu, a nikoliv 26 ks. Zároveň žalobkyně poukázaly na nestandardní procesní postup týkající se právě stavebního a územního řízení před správním orgánem I. stupně jak v případě projednávané věci, tak v případě souvisejících věcí. Žalobkyně nebyly považovány za účastnice druhého řízení a jiní vlastníci sousedních pozemků byli považováni za účastníky řízení v projednávané věci. Tím jsou jim žalobkyním i sousedům odpírána jejich práva. 11. Osoba zúčastněná na řízení jako stavebník sporného stavebního záměru ve vyjádření k žalobě nejprve shrnuje dosavadní historický vývoj území. K zemědělské činnosti chovu zvířat (krav a koní) zde dochází kontinuálně, přičemž sporný stavební záměr představuje snahu o rekonstrukci příslušných budov. Prostory stájí jsou určeny pro péči o zdravotní stav zvířat a jejich přezimování na hluboké podestýlce. Během roku (mimo zimy) jsou na pastvinách za obcí. Skot nebude chován pro maso. Poukázala na to, že v zemědělství podnikají se svým manželem jako OSVČ. Podobné technické zařízení může být postaveno pouze v zastavitelném území obce, neboť její území jinak patří pod správu chráněné krajinné oblasti. Zároveň odmítla tvrzení žalobkyň o znehodnocení jejich nemovitosti, přičemž má za to, že žalobkyně svou nemovitost využívají pouze rekreačně. 12. Žalobkyně v reakci na vyjádření osoby zúčastněné na řízení opětovně poukázaly na historický vývoj území, imise, které by chovem skotu v zástavbě obce vznikaly, a nemožnost využití pozemků pro sporný stavební záměr z důvodu rozpornosti s územním plánem obce O.. S užíváním nemovitostí tvořících sporný stavební záměr pro živočišnou výrobu nepočítá ani v současnosti pořizovaná změna územního plánu obce O., v rámci níž byla podána žádost o změnu způsobu využití pozemku parc. č. st. X, a to pro provoz ekofarmy. Zastupitelstvo obce O. na veřejném projednání takový návrh zamítlo. Zároveň žalobkyně uvedly, že nebrání opravě zemědělské usedlosti tvořící sporný stavební záměr (staveb, střech atd.), ale brojí proti změně jejího užívání pro živočišnou výrobu. Současně žalobkyně navrhly svou představu řešení střechy a stěn sporného stavebního záměru. Skutková zjištění vychá