6 Ads 139/2011 — Nejvyšší správní soud

43 A 40/2021- 50 - text 12 43 A 40/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna v právní věci žalobce: V. Y., narozen X státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupen advokátem JUDr. Vratislavem Vlčkem sídlem Běluňská 258/68, Praha 9 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 5. 2021, č. j. MV-56847-5/SO-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 12. 2. 2021, č. j. OAM-59128-15/ZM-2020, zamítlo žalobcovu žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 10 ve spojení s § 46e a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 165/2020 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť byla zjištěna jiná závažná překážka žalobcova pobytu na území. 2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) k žalobcově odvolání změnila výrok rozhodnutí ministerstva tak, že „žádost se zamítá a doba platnosti zaměstnanecké karty se podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., neprodlužuje, neboť účastník řízení vykonával nelegální práci“. 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí ministerstva. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 4. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalované, podle které pojem „pracovní zařazení“ nelze chápat jen jako pracovní pozici ve smyslu druhu práce a že jde o pojem zaměnitelný s pojmem „pracovní pozice“, který zahrnuje jednak druh práce, tak místo výkonu práce. Právě tento nesprávný závěr vedl žalovanou ke konstatování, že žalobce vykonával práci v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou na jiné adrese a že toto jednání je výkonem nelegální práce. Daný závěr žalované nemá oporu v platné právní úpravě a je důsledkem nepřípustného extenzivního výkladu právní normy. Neexistuje žádný důvod, proč by se pojem „změna pracovního zařazení“ obsažený v § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců měl vykládat též jako změna místa výkonu práce a nikoli pouze jako změna druhu práce (pracovní pozice), což vyplývá nejen ze samotné formulace obsažené v tomto ustanovení, ale i z tradičního výkladu pojmu pracovní zařazení [k tomu žalobce poukazuje na § 62 odst. 3 a § 73a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“)]. Z § 103 odst. 2 písm. a) bodu 1 zákoníku práce pak lze dovodit, že pojem pracovní zařazení je naopak ještě užší nežli pojem druh práce. V oblasti pracovního práva tak není dána žádná souvislost mezi pojmem pracovní zařazení a místo výkonu práce (coby další podstatné náležitosti pracovní smlouvy). Místo výkonu práce je odlišným pojmem od pracovního zařazení i z hlediska požadavků oficiálního tiskopisu žádosti o zaměstnaneckou kartu, který rovněž tyto tradiční kategorie rozlišuje. Ani samotná zaměstnanecká karta neobsahuje údaj o místu výkonu práce. Žalobce tak nemohl vykonávat práci v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou. 5. Pokud tedy žalobce vykonával v daném období závislou práci pro společnost DEVAMA pliz s.r.o. (dále jen „Devama“) na základě pracovní smlouvy ze dne 10. 10. 2018 ve znění dodatku ze dne 1. 10. 2019, na pracovní pozici svářeče kovu a nerezu, a to v provozovně zaměstnavatele na adrese Okružní 600, Zruč nad Sázavou a v období od října X do ledna X v provozovně téhož zaměstnavatele na adrese Rybářská 56, Kolín, nepostupoval v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou. Šlo o řádná místa výkonu práce žalobce podle § 34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce nezměnil zaměstnavatele, pracovní zařazení ani nepřijal zaměstnání na další pracovní pozici u svého ani u jiného zaměstnavatele. Žalobce proto ani nebyl povinen tuto skutečnost oznamovat ministerstvu ve smyslu § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zopakovala závěry vyslovené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Doplnila, že inspektoráty práce a Státní úřad inspekce práce, kteří u zaměstnavatelů kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů, považují za výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), právě i výkon práce v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou, konkrétně v rozporu s místem výkonu práce. Pokud cizinec hodlá vykonávat práci na jiném místě výkonu práce, než pro které mu byla vydána zaměstnanecká karta, je povinen tuto změnu ministerstvu podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců v předstihu oznámit. Pokud tak cizinec neučiní a změní místo výkonu práce, jedná se o výkon nelegální práce. Žalovaná považuje údaj o místě výkonu práce za podstatný údaj, který charakterizuje danou pracovní pozici, tj. pracovní zařazení [tento údaj musí být uveden jak v pracovní smlouvě, tak u dané volné pracovní pozice v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále též „ centrální evidence“)]. Zaměstnanecká karta je cizinci vydávána na konkrétní pozici uvedenou v této evidenci (kde je uvedeno i konkrétní místo výkonu práce). Cizinec je proto povinen v případě změny místa výkonu práce oznámit změnu pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty, ke které je povinen doložit nové/odlišné číslo pracovní pozice v centrální evidenci. Změna místa výkonu práce je podstatnou změnou pracovní pozice (pracovního zařazení). Pojem pracovní zařazení je třeba chápat tak, že zahrnuje i údaj o místě výkonu práce, který je jedním z definičních znaků pracovního místa. Žalovaná dodala, že oznámení změny pracovního zařazení, kdy dochází ke změně místa výkonu práce, je zavedený postup. 7. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 9. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl soud povinen přihlédnout i bez námitky, neshledal. 10. Soud rozhodl o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání. Účastníci řízení udělili s tímto postupem souhlas implicite, neboť na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělili, že s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasí. Důkazy listinami navržené žalobcem soud neprováděl, neboť tyto listiny jsou již součástí správního spisu, kterým se v řízení před správními soudy dokazování neprovádí. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 11. Žalobce dne 14. 10. 2020 požádal o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty pro pracovní místo vedené v evidenci pod číslem 9 954 410 728 u zaměstnavatele Devama s pracovním zařazením svářeč a místem výkonu práce Okružní 600, Zruč nad Sázavou od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2023. 12. Dne 14. 10. 2020 ministerstvo požádalo Úřad práce České republiky – krajskou pobočku v Příbrami o závazné stanovisko k otázce, zda lze další zaměstnávání žalobce na daném pracovním místě vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Dne 5. 11. 2020 úřad práce podal ministerstvu souhlasné závazné stanovisko, neboť s přihlédnutím k situaci na trhu práce nezjistil skutečnosti, které by odůvodňovaly vydání nesouhlasného stanoviska. Téhož dne ministerstvo obdrželo od Státního úřadu inspekce práce informaci o výsledku kontroly u společnosti Devama v sídle společnosti J.M.KAPA, s.r.o. (dále jen „J.M.KAPA“) na adrese Rybářská 56, Kolín. Kontrolou na místě a předloženými doklady bylo zjištěno, že společnost Devama pronajímá pracovní sílu jiné právnické osobě, aniž by přitom byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Zprostředkování zaměstnání se kontrolovaná osoba snažila zastřít uzavřením smlouvy o dílo. Dále bylo zjištěno, že žalobce vykonával závislou činnost v rozporu se zaměstnaneckou kartou. Z přiloženého protokolu o kontrole ze dne 23. 1. 2020 k osobě žalobce vyplynulo, že Devama umožnila žalobci na pracovišti J.M.KAPA výkon práce od 1. 1. 2020 v rozporu se zaměstnaneckou kartou č. 000572875, neboť žalobce má vydanou zaměstnaneckou kartu pro místo výkonu práce Okružní 600, Zruč nad Sázavou, přičemž dne 23. 1. 2020 byl výkon práce zjištěn na pracovišti Rybářská 56, Kolín. 13. Dne 4. 2. 2021