1 As 98/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 41/2020- 47 - text 15 51 A 41/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: JUDr. PhDr. M. Š., Ph.D., bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2019, č. j. MSP-457/2015-OT-OSV/6, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2019, č. j. MSP-457/2015-OT-OSV/6, a rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku ze dne 3. 2. 2009, č. j. Spr 1254/2007, se ruší v rozsahu, v němž bylo odmítnuto poskytnout žalobci následující údaje ohledně rozsudků Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 9. 2004 a ze dne 16. 1. 2007, jejichž poskytnutí se žalobce domáhal žádostí ze dne 15. 10. 2007: a. místo vyhlášení rozsudku, b. poučení o opravném prostředku. II. Okresnímu soudu v Mělníku se ukládá poskytnout žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku následující údaje ohledně rozsudků Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 9. 2004 a ze dne 16. 1. 2007, jejichž poskytnutí se žalobce domáhal žádostí ze dne 15. 10. 2007: a. místo vyhlášení rozsudku, b. poučení o opravném prostředku. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku (dále jen „okresní soud“ nebo též „povinný“) ze dne 3. 2. 2009, č. j. Spr 1254/2007 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla částečně odmítnuta žádost žalobce o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Žalobce se domáhá rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí, popř. vydání rozhodnutí, kterým bude poskytnutí informací povinnému nařízeno. Obsah správního spisu, rekapitulace dosavadních řízení 2. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti: Žalobce podal dne 15. 10. 2007 podle § 13 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím k povinnému žádost o informace o všech pravomocných rozsudcích okresního soudu vydaných ve věci péče o nezletilou R. Š., nar. X, vedené u okresního soudu pod sp. zn. 42 P 223/2002, včetně rozsudku ve věci svěření nezletilé do péče jiné osoby. Požádal, aby mu byly zaslány kopie všech v této věci vydaných pravomocných rozsudků (dále jen „žádost o informace“). 3. Žalobci bylo povinným sděleno, že spis ve věci R. Š. se u něj nenachází, neboť byl postoupen jinému soudu. Pověřený předseda okresního soudu JUDr. Ing. Jan Veselý (dále jen „předseda okresního soudu“) žalobci dne 9. 1. 2008 sdělil, že neprokázal právní zájem nebo vážné důvody, které by jej opravňovaly k nahlédnutí do soudního spisu podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a že ani podle zákona o svobodném přístupu k informacím nemůže „každý libovolně nahlížet či pořizovat si kopie ze soudních spisů“. 4. Žalovaný dne 13. 6. 2008 vydal ke stížnosti žalobce rozhodnutí, kterým povinnému nařídil do 15 dnů od doručení rozhodnutí vyřídit žádost o informaci. Dne 1. 7. 2008 povinný žádost o informaci odmítl s odkazem na ochranu soukromí a osobních údajů účastníků předmětných soudních řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 30. 7. 2008 odvolání, v němuž vznesl námitku podjatosti vůči předsedovi okresního soudu, neboť jeho postup a rozhodnutí ve věci žádosti o informace považoval za svévolné a šikanózní. K odvolání žalobce žalovaný dne 25. 9. 2008 rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace zrušil. Povinný žádost o informace odmítl znovu rozhodnutím ze dne 30. 10. 2008. Žalobce v odvolání ze dne 27. 11. 2008 zopakoval námitku podjatosti s tím, že je řízení od počátku vedeno obstrukčním způsobem. Žalovaný dne 7. 1. 2009 rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace opět zrušil. 5. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 3. 2. 2009 povinný poskytl žalobci informace jen v rozsahu identifikačních údajů rozsudků (označení soudu, datum rozhodnutí, číslo jednací rozsudku a datum nabytí právní moci), v ostatním byla žádost o informace podle § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím odmítnuta. Podle povinného spadají pravomocné rozsudky týkající se konkrétní nezletilé osoby do režimu § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím a lze je poskytnout jen v souladu s právními předpisy na ochranu soukromí, tedy se zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „starý občanský zákoník“). Povinný dále uvedl, že již jen otázka, zda rozsudky ve věci péče o konkrétně označenou nezletilou, jež se týkají úpravy výchovy a výživy, svěření do péče, umístění do ústavu, svěření do pěstounské péče, schválení právního úkonu za nezletilou atd., je informací natolik soukromé povahy, že text rozsudků nelze poskytnout. 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 9. 3. 2009 odvolání, ve kterém znovu zopakoval námitku podjatosti v obdobném znění jako v předešlých případech. Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 4. 2009, č. j. 105/2009–SOSV–OSV–ODV/2, bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno (dále jen „první rozhodnutí o odvolání“). 7. Proti prvnímu rozhodnutí o odvolání podal žalobce dne 22. 6. 2009 žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 26. 9. 2012, č. j. 7 Ca 169/2009-71 (dále jen „první rozsudek“), první rozhodnutí o odvolání zrušil z důvodů nevypořádání námitek podjatosti a věc současně vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 8. Žalobce dne 2. 1. 2014 podal proti žalovanému žalobu na ochranu proti nečinnosti. 9. Následně žalovaný dne 7. 3. 2014 vydal pod č. j. MSP–105/2009–SOSV–OSV/11 další rozhodnutí, kterým bylo odvolání opět zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno (dále jen „druhé rozhodnutí o odvolání“). Žalovaný v něm námitku podjatosti vyhodnotil jako opožděnou. 10. Také proti druhému rozhodnutí o odvolání podal žalobce dne 21. 5. 2014 žalobu k městskému soudu, který rozsudkem ze dne 30. 1. 2018, č. j. 6 A 98/2014-65 (dále jen „druhý rozsudek“), i druhé rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem zrušení ve stručnosti bylo, že závěr o opožděnosti námitky podjatosti je nepřiměřeně přísný a předčasný. Ke stěžejní otázce přípustnosti poskytnutí předmětných rozsudků se městský soud vyjádřil toliko obecně jako obiter dictum v bodech 71 a 72 (k tomu blíže bod 48 tohoto rozsudku). Žalobce dne 2. 1. 2019 podal proti žalovanému další žalobu na ochranu proti nečinnosti. 11. Žalovaný následně dne 8. 2. 2019 vydal napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V napadeném rozhodnutí žalovaný zrekapituloval průběh řízení a shrnul právní úpravu práva na informace. Poté vyhodnotil poměr předsedy okresního soudu k řízení ve věci péče o nezletilou a dospěl k závěru, že takový poměr nelze ve věci dovodit, neboť ve věcech rozhodovaly jiné (jmenovitě uvedené) soudkyně. Žalovaný přisvědčil žalobci pouze potud, že postup předsedy okresního soudu nelze považovat za zcela standardní. Žalovaný též uvedl, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že právní hodnocení předsedy okresního soudu vychází z jeho konstantního právního názoru, který v případě žalobce nevybočoval z předsedových obvyklých postupů při vyřizování žádostí o poskytování informací, a nelze tedy v jeho postupu spatřovat účelovou šikanu ve vztahu k žalobci. Vzhledem k tomu, že žalobce v námitkách podjatosti neuvedl žádná konkrétní rozhodná zjištění o poměru úřední osoby k věci, účastníkům či jejich zástupcům, shledal žalovaný tyto námitky nedůvodnými. 12. Žalovaný naopak přisvědčil povinnému v tom, že byl dán důvod pro odmítnutí informací podle § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s § 11 a násl. občanského zákoníku (od 1. 1. 2014 nahrazenými § 84 až § 90 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „občanský zákoník“) spočívající v ochraně osobních údajů a soukromí dotčené nezletilé fyzické osoby. Obecně je dle žalovaného možné poskytnout pouze identifikační údaje rozsudků, kterými bylo v dané věci rozhodnuto, nikoliv jejich kopie, neboť ve svém souhrnu obsahují chráněné informace, a to o konkrétní fyzické osobě, která je žadateli známa. Proto se veškeré údaje týkající se takové osoby, tedy rovněž informace o její případné účasti v jakémkoliv soudním řízení, stávají osobními údaji ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění účinném do 23. 4. 2019 (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Žalovaný zdůraznil, že v požadovaných rozsudcích se jedná o soukromí nezletilé osoby, která není veřejně činná. Ani ze skutečnosti,