6 As 33/2011 — Nejvyšší správní soud

54 A 94/2022- 54 - text 13 54 A 94/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: L. B. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Danielem Bartošem sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem-centrum, Ústí nad Labem proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2022, č. j. 111989/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu Svatý Jan (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 24. 6. 2022, č. j. 465 Z106/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobce o informace ze dne 18. 5. 2022 podaná podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „informační zákon“). Žalobce současně navrhl, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí. 2. Žalobce předně uvádí, že žádal povinný subjekt mimo jiné o poskytnutí veškerých podkladů, na jejichž základě zastupitelstvo obce Svatý Jan rozhodlo na zasedání dne 4. 5. 2022 o jeho návrhu na změnu územního plánu č. j. 493 ÚP/2021 (dále jen „návrh na změnu územního plánu“). O podklady žádal zejména s ohledem na skutečnost, že mu bylo prostřednictvím vyrozumění ze dne 11. 5. 2022 (dále jen „vyrozumění“) sděleno, že podkladem pro rozhodnutí bylo stanovisko odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu Sedlčany (dále jen „stanovisko odboru výstavby a územního plánování“) a názor doc. Ing. arch. Ivana Plicky, CSc., (dále jen „zhotovitel územního plánu“). Povinný subjekt jako důvod částečného odmítnutí žádosti žalobce v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že se zhotovitel územního plánu k návrhu na změnu územního plánu vyjádřil pouze ústně dne 16. 3. 2022. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že povinný subjekt nemá povinnost poskytnout požadované informace, neboť jimi nemusí disponovat v písemné podobě, přičemž taková povinnost nevyplývá ani z pravidel daných pro jednání zastupitelstva obce. Povinný subjekt však požadovanou informací disponuje, neboť na jejím základě bylo rozhodováno na zasedání zastupitelstva obce dne 4. 5. 2022 o návrhu na změnu územního plánu. Skutečnost, že zastupitelstvo obce dostatečným způsobem nezaznamenalo požadovanou informaci, není relevantním důvodem pro odmítnutí žádosti o informace. Názor zhotovitele územního plánu byl podkladem rozhodnutí o návrhu na změnu územního plánu. Bylo proto povinností zastupitelstva obce tento podklad evidovat v písemné formě. Taková povinnost plyne nad rámec zákonné úpravy též z jednacího řádu zastupitelstva obce Svatý Jan (dále jen „jednací řád“), podle kterého členové hlasují na základě písemných materiálů (§ 4 jednacího řádu). 3. Žalobce dále poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. 55 A 73/2021-25, který se též zabýval otázkou poskytnutí informací, které povinný subjekt neměl v písemné formě, přestože byly podkladem pro jeho rozhodnutí. V uvedené věci rovněž rozhodoval žalovaný, z jehož rozhodnutí vyplývá, že podklady rozhodnutí musí povinný subjekt evidovat ve formě, ve které je může žadateli o informace poskytnout. V návaznosti na rozhodnutí žalovaného povinný subjekt dodatečně písemně zajistil požadovanou informaci a poskytl ji žalobci. Není tedy zřejmé, proč správní orgány v nyní projednávané věci nepostupovaly obdobně. Pokud by pro odmítnutí poskytnutí informace postačovalo tvrzení povinného subjektu, že informací nedisponuje v písemné podobě, byl by narušen smysl práva na informace zakotveného v čl. 17 odst. 1 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.). Důvodem pro odmítnutí žádosti nemůže být ani odkaz na § 2 odst. 4 informačního zákona, neboť požadované informace nejsou názorem povinného subjektu, dotazem na budoucí rozhodnutí nebo informací novou. Nesprávný úřední postup povinného subjektu přitom nelze klást k tíži žalobce. Z § 4a odst. 3 informačního zákona vyplývá záměr zákonodárce garantovat právo na poskytování i těch informací, které nejsou zachyceny v písemné formě. 4. Žalobce považuje za nesprávný názor žalovaného, že pokud jednací řád neupravuje pracovní schůzky zastupitelů, je nutné tyto chápat jako neformální, bez povinnosti činit o jejich průběhu zápisy. Nesouhlasí ani s tím, že názor zhotovitele územního plánu není povinným podkladem pro rozhodování zastupitelstva obce v dané věci, pročež povinný subjekt nemá povinnost jej poskytnout. Nemůže být pravdou, že k opatření názoru zhotovitele územního plánu došlo v době proticovidových opatření, neboť v roce 2022 taková opatření vyhlášena nebyla. Žalobce nezpochybňuje diskuzní a poradní nástroje povinného subjektu, nicméně pokud je výsledek takové nepovinné činnosti použit jako podklad pro vydání rozhodnutí, musí jej mít povinný subjekt k dispozici, a to v písemné formě. Ze správního spisu je navíc zcela zřejmé, že povinný subjekt požadovanou informací disponuje ze své úřední činnosti, a proto je povinen ji poskytnout na žádost podle infomačního zákona. Pokud by žalobci byl obsah informace znám, o její poskytnutí by nežádal. S ohledem na výše uvedené má žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné. 5. Žalobce namítá rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Otázka povinnosti disponovat požadovanou informací byla totiž žalovaným posuzována pouze podle jednacího řádu, nikoliv podle zákona. Navíc v napadeném rozhodnutí absentuje vypořádání některých odvolacích námitek žalobce. Konkrétně nebyla vypořádaná odvolací námitka, že je ve výroku prvostupňového rozhodnutí nesprávně uvedeno, že se žádost žalobce částečně odmítá v rozsahu „bodu 2)“, neboť přípisem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 465 Z106/2022, byla žalobci poskytnuta část informace, kterou požadoval pod „bodem 2)“. Žádost žalobce tak nebyla odmítnuta v „celém rozsahu bodu 2)“. Žalovaný se nezabýval ani odvolací námitkou spočívající v tom, že povinný subjekt neodůvodnil, jaké byly další podklady rozhodnutí zastupitelstva obce o návrhu na změnu územního plánu a z jakého důvodu tyto podklady neposkytl. Žalobce svou žádostí totiž požadoval poskytnutí „veškerých podkladů“, nikoliv pouze těch, které výslovně uvedl. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že předmětem projednávané věci je otázka, zda je informace existující pouze v ústní formě vyloučena z poskytování na žádost. Odkazuje na komentářovou literaturu, podle které poskytování informací je především poskytování jejich obsahu. Pokud určitý obsah nebyl zaznamenán na nosiči nebo určitá skutečnost vůbec nenastala, pak nutně takový obsah nelze poskytnout. Jedná se o tzv. neexistující informaci, kterou judikatura chápe jako faktický důvod k odmítnutí žádosti. Žalobce žádostí o informace požadoval určitý obsah, a to negativní stanovisko ústně pronesené na pracovní schůzce zastupitelů, které nebylo zachyceno na žádném nosiči. Ve věci nebylo vedeno žádné úřední jednání ani neběželo správní řízení, jednalo se pouze o neformální schůzku konanou před jednáním a hlasováním na zasedání zastupitelstva obce. Paměť fyzické osoby, která ústní informaci vyslechne, není nosičem informace ve smyslu informačního zákona. Požadovanou ústní informaci navíc poskytla třetí osoba, které informační zákon takovou povinnost neukládá. Ustanovení § 4a odst. 2 informačního zákona upravuje způsob poskytování požadovaných informací i formu nosiče poskytované informace. Jde o nosič, který je možné „účinně využít“, tedy opakovaně použít pro získání vyžadované informace přečtením, otevřením souboru, novým nahlédnutím atd. Požadovaná ústní informace však není zachycena na žádném nosiči pro účinné použití informace. Žádný právní předpis ani jednací řád přitom neukládá povinnost pořizovat záznam z přípravné schůze před zasedáním a hlasováním na jednání zastupitelstva obce. Povinný subjekt proto neměl povinnost provést písemný záznam o poskytnuté ústní informaci. Požadovanou ústní informaci není možné zpětně písemně zachytit tak, jak byla vyslechnuta od třetí osoby. Takovým postupem by vznikla nově vytvořená informace spočívající v pouhé interpretaci požadované informace povinným subjektem. Tím by byla snížena informační hodnota i účinné využití poskytnuté informace. Povinný subjekt nemá žádný nástroj, kterým by mohl donutit třetí osobu, aby zopakovala ústní informaci například do protokolu. K nevypořádání odvolací námitky spočívající v nesprávnosti vymezení výroku prvostupňového rozhodnutí žalovaný podotkl, že pokud ve výroku prvostupňového rozhodnutí stojí, že se