5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

59 Ad 1/2024- 62 - text 17 59 Ad 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Šuránka a soudců Karla Ulíka a Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: TSplus servis s.r.o. sídlem Pražská 386, 252 41 Dolní Břežany zastoupená advokátem JUDr. Ladislavem Labanczem sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2024, č. j. 11812/1.30/23-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci soud přezkoumává rozhodnutí správních orgánů, jimiž uznaly žalobkyni vinnou z přestupku spočívajícího v zastřeném zprostředkování zaměstnání. Soud žalobu zamítl, protože závěry správních orgánů mají oporu v dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Inspektorát práce se sice dopustil procesních pochybení, ale ta neměla vliv na zákonnost vydaných rozhodnutí. Průběh správního řízení 2. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále „inspektorát práce“) provedl u žalobkyně kontrolu na úseku zaměstnanosti podle § 125 a násl. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni 31. 1. 2019 (dále „zákon o zaměstnanosti“). V protokolu o kontrole shrnul, že žalobkyně jednak 7 cizinkám umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti a jednak v případě 2 cizinek zastřeně zprostředkovávala zaměstnání ve smyslu § 5 písm. g) téhož zákona. Pro soudní řízení je podstatné posledně uvedené kontrolní zjištění. 3. Inspektorát práce v protokolu o kontrole konstatoval, že žalobkyně poskytla společnosti RPM Service s.r.o. (dále „RPM Service“) jako uživateli pracovní sílu – Y. I. v době od 10. 12. 2018 do 31. 1. 2019 na pracoviště Hypermarket Albert (Nádražní 1753, České Budějovice) a dále V. P. v době od 18. 12. 2018 do 31. 1. 2019 na pracoviště Supermarket Albert (Suchovrbenské nám. 708/2, České Budějovice), v obou případech k provádění úklidu prodejny. Své jednání zastřela smlouvou č. JČ – 4/18 ze dne 1. 8. 2018 o provádění úklidových prací (dále „smlouva o provádění úklidových prací“), ačkoli nedisponovala povolením dle § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti. 4. Inspektorát práce zahájil dne 8. 12. 2020 s žalobkyní přestupkové řízení. Měl podezření, že žalobkyně spáchala přestupek podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť umožnila 7 cizinkám výkon nelegální práce, a dále přestupek podle § 140 odst. 1 písm. g) téhož zákona, jehož se dopustila tím, že zastřeně zprostředkovávala zaměstnání pronajímáním svých zaměstnankyň společnosti RPM Service ve výše uvedeném období. 5. Při ústním jednání konaném dne 22. 9. 2023 inspektorát práce zrekapituloval průběh řízení a provedené dokazování (10. 8. 2023 provedl dokazování listinnými důkazy mimo ústní jednání; žalobkyně nahlížela do spisu dne 5. 9. 2023). Žalobkyně při něm mj. navrhla, aby bylo doplněno dokazování výslechem cizinek za účasti tlumočníka v jejich rodné řeči. Při sepisování záznamů na místě kontroly tlumočník nebyl. Obecně zpochybnila údaje v těchto záznamech a autenticitu výpovědí cizinek. Dále namítla, že ani jednatelka žalobkyně nebyla poučena o tom, že může vypovídat za účasti tlumočníka, proto by měla být opakovaně vyslechnuta. Inspektorát práce by měl dle žalobkyně zajistit i překlad cizojazyčných textů, které jsou přílohou úředního záznamu ze dne 24. 1. 2019. 6. Dne 31. 10. 2023 inspektorát práce žalobkyni oznámil, že ukončil dokazování, a poskytl jí lhůtu 10 pracovních dnů k vyjádření k podkladům pro rozhodnutí a k prokázání svých osobních a majetkových poměrů. 7. Dne 14. 11. 2023 žalobkyně požádala o prodloužení lhůty do 20. 11. 2023. Upozornila, že má telefonicky sjednané nahlížení do spisu na den 16. 11. 2023, aby se mohla seznámit s tím, jak se inspektorát práce vypořádal s jejími námitkami a návrhy učiněnými při ústním jednání. Dále považovala za nejednoznačnou výzvu k prokázání osobních a majetkových poměrů. Nebylo jí zřejmé, jaké doklady inspektorát práce vyžaduje. 8. Dne 15. 11. 2023 inspektorát práce založil do spisu listiny z veřejných registrů a rejstříků k majetkovým poměrům žalobkyně. Prvostupňové rozhodnutí 9. Rozhodnutím z téhož dne, č. j. 32080/5.30/20 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), inspektorát práce uznal žalobkyni vinnou výrokem I ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti a výrokem II ze spáchání přestupku zastřeného zprostředkování zaměstnání dle § 140 odst. 1 písm. g) téhož zákona, kterého se dopustila jednáním popsaným v odst. 3 výše. Výrokem III inspektorát práce žalobkyni uložil trest pokuty ve výši 250 000 Kč a výrokem IV povinnost uhradit náklady přestupkového řízení. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu inspektorát práce uzavřel, že práci Y. I. a V. P. řídil, organizoval a kontroloval pracovník společnosti RPM Service P. H., což potvrdila i jednatelka žalobkyně. Rovněž jim přiděloval úklidové pomůcky, stroje a pracovní oděv s logem a názvem společnosti RPM Service, z čehož je patrné, že pracovnice vykonávaly práci jménem a na odpovědnost této společnosti. Jelikož je žalobkyně fakticky k výkonu práce k této společnosti přidělovala, materiálně vystupovala jako agentura práce. Toto jednání se snažila zastřít uzavřením smlouvy o provádění úklidových prací, čímž se dopustila přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti. 11. K opětovné výpovědi cizinek za přítomnosti tlumočníka neshledal inspektorát práce důvod. Záznamy o jejich vysvětleních pořízené v rámci kontroly jsou ve dvojjazyčném provedení a cizinky stvrdily svým podpisem, že jejich obsahu porozuměly. Nadto skutečnosti jimi uváděné byly ověřeny i u dalších osob, včetně jednatelky žalobkyně. Dokumenty v ukrajinštině nebyly klíčové pro vydání rozhodnutí, a proto je nebylo třeba překládat. Jednatelka žalobkyně pak v průběhu kontroly nikdy nevznesla námitku, že by nerozuměla česky. Naopak s inspektorátem práce spolupracovala a na pokládané dotazy odpovídala. Jednatelkou žalobkyně je od roku 2008. Je proto nepravděpodobné, že by v kontextu vykonávané podnikatelské činnosti neovládala češtinu. Napadené rozhodnutí 12. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně namítala, že inspektorát práce nerozhodl o jejích návrzích a námitkách uvedených již při ústním jednání. Stejně tak pominul její žádost o prodloužení lhůty k vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. 13. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) zrušil výrok I prvostupňového rozhodnutí (umožnění výkonu nelegální práce) a řízení pro tento skutek zastavil (neboť odpovědnost žalobkyně za tento přestupek zanikla v důsledku uplynutí promlčecí doby). Výrok II prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že slova „přičemž neměl povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání“ nahradil slovy „přičemž své jednání zastíral rámcovou smlouvou č. JČ – 4/18 ze dne 1. 8. 2018 o provádění úklidových prací“. Výrok III pak změnil tak, že uloženou pokutu snížil na 75 000 Kč. Výrokem IV ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. 14. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že inspektorát práce spáchání přestupku žalobkyní prokázal. S jeho úvahami se žalovaný ztotožnil a odkázal na ně. Faktická činnost žalobkyně vykazovala znaky agenturního zaměstnávání. V takovém případě se neuplatní smluvní volnost stran v tom, jaký smluvní typ uzavřou. Pokud je předmětem smluvního vztahu poskytnutí služby spočívající v dodání pracovníků, pak jde o agenturní zaměstnání. Poskytovatel služby, resp. zprostředkovatel zaměstnání, je povinen dodržovat podmínky dle § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Ty ale žalobkyně nesplnila. Naopak se zprostředkování zaměstnání snažila zastřít smlouvou o provádění úklidových prací. 15. Ze správního spisu plyne, že pracovnice dostávaly pracovní úkoly od společnosti RPM Service, která jejich práci organizovala, řídila a kontrolovala. Dávala jim pokyny, vytvářela příznivé pracovní podmínky a zajišťovala bezpečnost a zdraví při práci. Faktická činnost na pracovišti tak neodpovídala samostatnému a nezávislému poskytování služby, k níž se v předložené smlouvě žalobkyně zavázala. Na řízení zaměstnanců se nijak nepodílela a ani nenesla odpovědnost za poskytnutou službu jako výsledek práce. Žalobkyně přidělila své zaměstnance k výkonu práce jinému subjektu, čímž jim umožnila výkon závislé práce na kontrolovaných pracovištích. Činnost žalobkyně spočívala primárně v tom, že zajišťovala přítomnost pracovníků dle potřeb společnosti RPM Service, což odpovídá charakteru činnosti agentury práce. 16. Inspektorát práce se dle žalovaného rovněž řádně vypořádal s námitkami a důkazními návrhy žalobkyně. Žádná z cizinek ani jednatelka žalobkyně neprohlásily, že by neovládaly český jazyk, a nežádaly ani poskytnutí tlumočníka. Odpovídaly na krátké a jasné dotazy. Jejich odpovědi nebyly vnitřně rozporné a ani z nich neplyne, že by kladeným otázkám