1 As 362/2017 — Nejvyšší správní soud

37 A 18/2024- 50 - text 8 37 A 18/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a JUDr. Jana Peroutky ve věci žalobců: a) JUDr. M. B. bytem X b) Ing. Z. B. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Steinwichtem sídlem U Pergamenky 2, Praha 7 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024, č. j. 020647/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024, č. j. 020647/2024/KUSK, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů částku 12 596,90 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Pavla Steinwichta, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a podání účastníků 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odboru životního prostředí, ze dne 23. 1. 2023, č. j. MÚBNLSB-OŽP-9521/2023-CINMI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Městský úřad prvostupňovým rozhodnutím žalobcům předepsal odvod ve výši 144 131,40 Kč za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) podle § 11 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále jen „zákon o ochraně ZPF“). Jednalo se o odnětí zemědělské půdy o výměře 186 m2 (BPEJ 2.01.00 – zařazené do I. třídy ochrany) na pozemku parc. č. X1 v katastrálním území V. u K. (všechny dále zmíněné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území). 2. Žalobci namítají, že správní orgány stanovily výši odvodu za odnětí půdy ze ZPF v nesprávné výši. Pochybily tím, že do výpočtu zahrnuly koeficient ekologické váhy negativního ovlivnění faktoru životního prostředí C, tj. území mimo plochy určené územně plánovací dokumentací k zástavbě nebo pro jiné urbanistické funkce. Mají za to, že vynětí neovlivní žádný faktor životního prostředí, neboť dotčený pozemek se již nachází v ploše, která je platným územním plánem určená k zástavbě. Navíc podle části D bodu 2 písm. b) Sazebníku se ekologická váha vlivu nepoužije na plochách rodinných domů, pokud je stavebníkem fyzická osoba a rodinný dům má sloužit vlastní bytové potřebě stavebníka. V projednávaném případě se jedná o rodinný dům určený k bytové potřebě žalobců. Částka odvodu má proto činit pouze 28 826,28 Kč. 3. Správní orgány argumentují tím, že v době vydání prvního rozhodnutí ve věci příslušná obec neměla územní plán a podle § 11 odst. 3 zákona o ochraně ZPF se při rozhodování o odvodech vychází z právního stavu ke dni nabytí právní účinnosti prvního povolovacího aktu ve věci. Žalobci se však domnívají, že nezahrnutí pozemku do územního plánu není otázkou „právního stavu“, nýbrž faktického stavu. Navíc za první povolovací akt ve věci nelze považovat rozhodnutí Městského úřadu Klecany ze dne 9. 1. 2015, č. j. 52/2015 (dále jen „územní rozhodnutí“), neboť bylo vydáno za účelem parcelace a výstavby technické a dopravní infrastruktury pro 35 rodinných domů. Rodinný dům žalobců byl však povolen až na základě územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru ze dne 17. 5. 2021, č. j. 4555/2021 (dále jen „společný souhlas“). Právě společný souhlas je proto prvním povolovacím aktem ve věci. Ostatně vyjádření odboru životního prostředí městského úřadu ke společnému souhlasu odkazuje toliko na závazné stanovisko odboru životního prostředí žalovaného ze dne 9. 7. 2014, č. j. 095576/2014/KUSK (dále jen „souhlas s odnětím ze ZPF“), aniž by zmiňovalo navazující územní rozhodnutí, které není z hlediska výpočtu odvodu relevantní. Jelikož v současnosti je dotčený pozemek územním plánem zařazený do zastavitelné plochy, nedává smysl, aby správní orgány do výpočtu odvodu zahrnuly koeficient pro území mimo plochy určené územním plánem k zástavbě. Postup správních orgánů při stanovení výše odvodu je proto nezákonný, překvapivý a nešetří práva žalobců. 4. Dále žalobci namítají, že napadené rozhodnutí je předčasné. V době zahájení správního řízení ještě nebyla stavba rodinného domu dokončená. Správní orgány proto neznaly skutečnou velikost odnímané plochy. Jelikož výstavba rodinného domu trvala zcela běžnou dobu, správní orgány neměly důvod předepsat odvod ještě před dokončením stavby či před vydáním kolaudačního rozhodnutí. V této souvislosti žalobci uvádí, že skutečná zastavěná plocha rodinného domu činí 159,4 m2, nicméně správní orgány při výpočtu odvodu vycházely z plochy o výměře 186 m2. 5. Žalovaný ve vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby. Prvním povolovacím aktem ve věci je územní rozhodnutí, které obsahuje podmínky stanovené v souhlasu s odnětím ze ZPF. Při stanovení odvodu proto bylo rozhodné datum nabytí právní moci územního rozhodnutí, tj. 10. 2. 2015. Dále žalovaný uvádí, že podle § 11 odst. 2 zákona o ochraně ZPF se o výši odvodů rozhodne po zahájení realizace záměru. U záměrů realizovaných po etapách vymezených v souhlasu s odnětím se rozhoduje samostatně za odnětí pro každou jednotlivou etapu po jejím zahájení. Prvostupňový orgán tedy postupoval správně, neboť stanovil výši odvodu po zahájení záměru, přičemž vycházel ze zastavěné plochy o výměře 186 m2 stanovené v územním rozhodnutí. 6. Žalobci v replice upřesnili, že zastavěnou plochou rodinného domu je podle § 2 odst. 7 věty druhé zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) plocha ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího líce obvodových konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží do vodorovné roviny. Neuplatní se věta pátá uvedeného ustanovení, jak tvrdí žalovaný, neboť rodinný dům má obvodové svislé konstrukce. Opakují, že plocha zastavěná rodinným domem činí 159,4 m2. Podstatný obsah správního spisu 7. Prvostupňový orgán dne 18. 11. 2022 oznámil zahájení řízení o stanovení výše odvodů za trvalé odnětí půdy ze ZPF na pozemku parc. č. X1. Současně uvedl výpočet odvodu a finální částku ve výši 144 131,40 Kč. Do správního spisu založil mj. souhlas s odnětím ze ZPF, tabulku označenou jako Výpočet odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, územní rozhodnutí a společný souhlas. 8. Souhlas s odnětím ze ZPF ze dne 9. 7. 2014 se týká půdy na parcelách č. X2 a části č. X3 o výměře 1,4426 ha, a části parcely č. X4 o výměře 1,0363 ha, celkem tedy o výměře 3,6446 ha, určené pro výstavbu rodinných domů a komunikace v k. ú. V. u K. Souhlas byl udělen právní předchůdkyni žalobců Ing. H. G. 9. Dle tabulky označené jako Výpočet odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, vypracované orgánem ochrany ZPF, je na pozemku parc. č. X1 orná půda zařazená v I. třídě ochrany s kódem BPEJ 20100. Odnětí negativně ovlivní faktor životního prostředí C (mimo území určené k zástavbě) s ekologickou váhou vlivu 5. 10. Územní rozhodnutí ze dne 9. 1. 2015 vydal příslušný stavební úřad na umístění stavby parcelace pro 35 rodinných domů V. Vztahuje se na komunikace a zpevněné plochy, vodovodní řad, odvodnění komunikací, rozvod plynu, rozvod kabelového vedení elektro a veřejné osvětlení na pozemcích parc. č. X2, X3, X4 a X5. Územní rozhodnutí obsahuje podmínky stanovené v souhlasu s odnětím ze ZPF, že za odnímané plochy ze ZPF pro rodinné domy bude zaplacen odvod, jehož výše bude stanovena na základě výpočtu předloženého žadatelem v řízení o uložení odvodu. Toto řízení se povede po nabytí právní moci rozhodnutí, které bude ve věci vydáno podle zvláštních právních předpisů. 11. Následně stavební úřad vydal žalobcům společný souhlas ze dne 17. 5. 2021 se stavebním záměrem novostavba rodinného domu X, na pozemku parc. č. X1 (orná půda). Maximální zastavěná plocha nepřesáhne 186 m2. 12. Žalobci ve vyjádření ze dne 27. 11. 2022 nesouhlasili s výpočtem odvodu, neboť souhlas s odnětím ze ZPF je starý 8 let, byl vydán pro odlišnou osobu a v době, kdy obec neměla územní plán. Ekologická váha vlivu se v případě žalobců nepoužije. Pozemky se již nacházejí v ploše určené k zástavbě podle územního plánu. Navíc část D sazebníku odvodů za odnětí půdy ze ZPF stanoví výjimku, že na plochách rodinných domů sloužících k bytové potřebě stavebníka se ekologická váha vlivu nepoužije. Výsledná částka odvodu má proto činit 28 826,28 Kč. 13. Městský úřad odůvodnil prvostupňové rozhodnutí tím, že prvním povolovacím aktem ve věci bylo územní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 10. 2. 2015. Vycházel proto z právního stavu a právní úpravy účinné v té době. Do výpočtu zahrnul ekologickou váhu vlivu 5, neboť dotčené pozemky tenkrát nebyly územně plánovací dokumentací určeny k zástavbě. 14. Žalobci podali proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání