— Nejvyšší správní soud

57 A 80/2010- 36 - text 12 pokračování 57 A 80/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobkyně KS – Europe s.r.o., se sídlem ve Šťáhlavech, Komenského 598, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Zýkou, advokátem se sídlem v Plzni, Jiráskově nám. 27, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížové 25, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. července 2010, č.j. 44091/010-9010-23.6.2010-36/Nek, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 19.7.2010, č.j. 44091/010-9010-23.6.2010-36/Nek, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10.640 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Petra Zýky, advokáta. O d ů v o d n ě n í Obchodní společnost KS – Europe s.r.o. jako zaměstnavatel (dále jen „žalobkyně“) uzavřela dne 11.6.2008 se svým zaměstnancem F.B., zaměstnaným na pozici vedoucího provozu, dohodu o rozvázání pracovního poměru a poskytnutí odstupného (dále jen „dohoda z 11.6.2008“). V bodě B.1. dohody strany ujednaly, že pracovní poměr končí dnem 30.6.2008. V bodě C. dohody ujednaly, že v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru vyplatí žalobkyně F.B. odstupné v celkové výši 1.176.000 Kč hrubého (bod C.1.), v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem 15.03.2009 a konče dnem 15.2.2011 ve výši jednotlivých splátek konkretizované v tabulce (bod C.2.) a že pro potřeby dohody se nepoužije ustanovení § 68 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších novel (dále jen „zákoník práce“) (bod C.3.). Za nedílnou součást dohody označily téhož dne podepsané potvrzení o dohodě o ukončení pracovního poměru, označené jako „Dohoda o ukončení pracovního poměru č.j. ks-s-p 1101/08“ (bod D.6.). Dne 5.10.2009 uzavřela žalobkyně jako zaměstnavatel se svým zaměstnancem Mgr. O.S. , zaměstnaným na pozici zástupce ředitele správy, dohodu o rozvázání pracovního poměru a poskytnutí odstupného (dále jen „dohoda z 5.10.2009“). V bodě B.1. dohody strany ujednaly, že pracovní poměr končí dnem 5.10.2009. V bodě C. dohody ujednaly, že v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru poskytne žalobkyně Mgr. O.S. odstupné ve výši dvou a jedné třetiny průměrného výdělku (bod C.1.), nejpozději do 15.11.2009 (bod C.2.). Ve dnech 29.4.2010 a 27.5.2010 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Plzeň – město (dále jen „OSSZ PM“) u žalobkyně kontrolu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále také jen „pojistné“) a plnění úkolů v nemocenském pojištění za období od 1.9.2008 do 30.4.2010. O kontrole pořídila protokol č. 1120/10. Při kontrole shledala rozdíl mezi pojistným vykázaným žalobkyní a pojistným skutečným (tj. v zákonné výši). OSSZ PM totiž zjistila, že mezi žalobkyní a F.B. byla uzavřena dohoda z 11.6.2008. Z celkové výše odstupného bylo v kontrolovaném období vyplaceno 776.000 Kč, které zaměstnavatel nezahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance. Dále OSSZ PM zjistila, že dne 11.6.2008 provedla žalobkyně organizační změnu na zrušení pozice vedoucího provozu v Retourenbetriebu k 30.6.2008. Od 1.7.2008 byl F.B. přiznán starobní důchod dle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Bezprostředně po ukončení pracovního poměru dohodou uzavřela žalobkyně s F.B. pracovní poměr na dobu určitou od 1.7.2008 do 28.2.2009 na pozici ředitel provozu pro rozbalování a třídění vrácených zásilek. Dohoda z 11.6.2008 sice časově navazuje na rozhodnutí o organizační změně, kterou se ruší konkrétní pracovní místo, ale neodkazuje na rozhodnutí o organizační změně a nevyplývá z ní, že ke skončení pracovního poměru došlo v důsledku nadbytečnosti a ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Z toho lze vyvozovat, že původní pracovní poměr neskončil z důvodu nadbytečnosti. Proto odstupné, které smluvní strany sjednaly, nesplňuje podmínky ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“), a toto odstupné zúčtované a vyplacené v měsících 3/2009 až 2/2010 se zahrnuje do vyměřovaného základu pro odvod pojistného dle ustanovení § 5 odst. 1 a § 5a téhož zákona. Odstupné zúčtované a vyplacené v měsících 03/2010 až 04/2010 celkem ve výši 80.000 Kč je poskytnuto poživateli starobního důchodu F.B. po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání (28.2.2010) a proto se toto odstupné již nebude zahrnovat do vyměřovacího základu pro odvod pojistného dle ust. § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 589/1992 Sb. Dále OSSZ PM při kontrole zjistila, že mezi žalobkyní a Mgr. O.S. byla uzavřena dohoda z 5.10.2009. Odstupné bylo vyplaceno v měsíci 10/2009 ve výši 137.783 Kč. Žalobkyně nezahrnula zúčtované odstupné do vyměřovacího základu Mgr. O.S . Dne 5.10.2009 žalobkyně provedla organizační změnu na zrušení pozice zástupce ředitele správy k 5.10.2009. Dohoda z 5.10.2009 sice časově navazuje na rozhodnutí o organizační změně, kterou se ruší konkrétní pracovní místo, ale neodkazuje na rozhodnutí o organizační změně a nevyplývá z ní, že ke skončení pracovního poměru došlo v důsledku nadbytečnosti a ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť výše vyplaceného odstupného ve výši dvou a jedné třetiny násobku průměrného výdělku svědčí o tom, že nejde o případ odstupného, které se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Dle ustanovení § 67 zákoníku práce má odstupné činit nejméně trojnásobek průměrného výdělku. OSSZ PM shrnula, že u zaměstnanců F.B. a Mgr. O.S. se nejedná o odstupné dle § 67 odst. 1 zákoníku práce, tedy o zúčtovaný příjem dle § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., ale o příjem zúčtovaný dle ust. § 5 odst. 1 téhož zákona. Odstupné podléhá dani z příjmů fyzických osob, žalobkyně jako zaměstnavatel ho zúčtovala a poskytla jmenovaným zaměstnancům v souvislosti se zaměstnáním, které zakládalo účast na nemocenském pojištění. Zúčtovaný příjem v měsících 3/2009 až 2/2010 F.B. a ve výši 137.783 Kč v měsíci 10/2009 Mgr. O.S. patří do vyměřovacího základu zaměstnance a zaměstnavatele dle ust. § 5 odst. 1 a § 5a zákona č. 589/1992 Sb. Žalobkyně tedy porušila ust. § 5 odst. 1 a ust. § 5a zákona č. 589/1992 Sb. Na základě výsledků kontroly vydala OSSZ PM dne 10.6.2010 platební výměr č.: 158/1120/10 (dále jen „platební výměr“). V něm podle § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), uložila žalobkyni povinnost uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, zjištěné za kontrolované období od 1.9.2008 do 30.4.2010, ve výši 262 642 Kč a penále z dlužného pojistného vypočtené k datu vyhotovení platebního výměru ve výši 31 597 Kč, tedy celkem částku 294.239 Kč. Žalobkyně podala proti obsahu protokolu č. 1120/10 písemné námitky a obsahově shodné odvolání proti platebnímu výměru. V podáních stran obou dohod namítala, že pro účely odstupného není bezpodmínečně nutné, aby v textu dohody bylo výslovně uvedeno, že k rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu nadbytečnosti ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, nebo aby dohoda výslovně odkazovala na příslušné rozhodnutí o organizační změně. Rozhodující je skutečný stav, tj. skutečný důvod rozvázání pracovního poměru. Tím bylo jednoznačně zrušení pracovní pozice „vedoucí provozu v Retourenbetriebu“, jak vyplývá z organizační změny předcházející tomuto skončení pracovního poměru, resp. přijetí organizační změny k 5.10.2009, na základě které došlo k reorganizaci správy žalobkyně a daná pozice (tj. zástupce ředitele správy) byla k 5.10.2009 skutečně zrušena. To platí i přesto, že organizační změny nebyly v dohodách výslovně zmíněny, neboť toto ani zákoník práce výslovně nevyžaduje. Svůj názor žalobkyně podpořila citací konkrétní pasáže Komentáře k zákoníku práce nakladatelství C.H.Beck, rok vydání 2008. Dále namítala, že současný zákoník práce výslovně připouští určitou smluvní volnost mezi stranami. Proto se domnívá, že za odstupné poskytované na základě zvláštních právních předpisů (tj. zde zákoníku práce) ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., tedy za příjem zaměstnance, který se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného, lze považovat též odstupné poskytnuté zaměstnanci z jiných důvodů než výslovně uvedených v § 67 zákoníku práce a v odlišné výši než upravuje zákoník práce. Tento závěr vyplývá zejména ze skutečnosti, že ust. § 67 zákoníku práce není uvedeno ve výčtu kogentních ustanovení, má tudíž dispozitivní povahu, která rozšiřuje možnost sjednání odstupného i mimo výslovně stanovené případy dle § 67