2 Afs 101/2008 — Nejvyšší správní soud

30 Af 9/2011- 61 - text pokračování 13 30Af 9/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: Nejdecká česárna vlny, a.s., se sídlem Nádražní 1267, Nejdek, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.12.2010, čj. 7264/10-1200-400604, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 16.12.2010, čj. 7264/10-1200-400604, se z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10.640,- Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Pavla Tomka do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobou předanou k poštovní přepravě dne 14.2.2011 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 16.12.2010, čj. 7264/10-1200-400604, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobou napadeným rozhodnutím Finanční ředitelství v Plzni v souladu se zákonem o daních z příjmů a podle § 50 odst. 6 daň. ř. zamítlo odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Karlových Varech ze dne 18.1.2007, čj. 7058/07/128913/2126, jímž byla žalobkyni podle zákona o daních z příjmů a podle § 46 odst. 7 daň. ř. za zdaňovací období od 01.01.2004 do 31.03.2005 dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 701.220,- Kč. Daň z příjmů právnických osob byla pro rozhodné období upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období od 1.1.2004 do 31.3.2005 (dále též jen „zákon o daních z příjmů“ nebo „ZDP“). V zájmu zajištění jednotného uplatňování zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, vydalo Ministerstvo financí dne 16.11.2006 pod č.j. 15/107 705/2006 Pokyn č. D-300 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „Pokyn č. D-300“). Rozsah a způsob vedení účetnictví a požadavky na jeho průkaznost jsou v souladu s právem Evropských společenství stanoveny zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o účetnictví“ nebo „ZoÚ“). Správa daní byla pro rozhodné období upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „daňový řád“ nebo „daň. ř.“). Ze správních spisů soud zjistil, že v přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2004 do 31.3.2005, došlém správci daně dne 20.7.2005, uvedl žalobce v řádku 200 Základ před úpravou o část základu daně (daňové ztráty) připadající na komplementáře a o příjmy podléhající zdanění v zahraničí, u nichž je uplatňováno vynětí, a před snížením o položky podle § 34 a § 20 odst. 7 nebo 8 částku ve výši 216.996.661,- Kč. Dne 7.11.2006 zahájil Finanční úřad v Karlových Varech u žalobce daňovou kontrolu mj. daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období hospodářského roku od 1.1.2004 do 31.3.2005. O výsledku zjištění sepsali pracovnice správce daně zprávu o daňové kontrole č.j. 171727/06/128932/2365 (s žalobcem jako daňovým subjektem byla tato zpráva projednána dne 17.1.2006). V této zprávě o daňové kontrole se mj. uvádí, že žalobce účetním dokladem ID-0494 ze dne 31.3.2005 „odúčtoval“ pohledávku za předpis náhrady ušlého zisku a škody na hmotném majetku při požáru, který vznikl při opravě majetku zaměstnanci obchodní společnosti ZPA-RP, a.s., ve výši 2.145.896,- Kč. Předpis pohledávky byl zaúčtován do účetnictví společnosti účetním dokladem ID-0324 ze dne 30.11.2004 ve výši 3.388.620,- Kč. Kontrolovaným daňovým subjektem byl uplatňován nárok na náhradu škody na hmotném majetku a nárok na úhradu ušlého zisku ve smyslu § 420a obč. zák. u obchodní společnosti ZPA-RP, a.s. Na základě skutečností uvedených v předmětné zprávě pak správce daně upravil v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bodem 1 ZDP daňový základ o částku 2.045.896,- Kč, tzn. o částku uplatněného nároku za náhradu ušlého zisku uznanou Krajským soudem v Plzni, kterou je povinna uhradit žalobci obchodní společnost ZPA-RP, a.s., a která je předmětem daně z příjmů právnických osob (§ 18 odst. 1 ZDP) ve zdaňovacím období hospodářského roku od 1.1.2004 do 31.3.2003. Ze správních spisů bylo dále zjištěno, že dodatečným platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2004 do 31.3.2005, vydaným dne 18.1.2007 pod č.j. 7058/07/128913/2126, Finanční úřad v Karlových Varech podle zákona o daních z příjmů a podle § 46 odst. 7 daň. ř. žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 701.220,- Kč. Ve výpočtu dodatečně vyměřené daně z příjmů právnických osob se sub 2 uvádí Nově stanovený základ daně před snížením o položky podle § 34 a § 20 odst. 8 ZDP na základě zprávy o daňové kontrole ze dne 17.1.2007 č.j. 171727/06/128932/2365 částkou ve výši 219.694.256,- Kč. Proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru se žalobce odvolal. Rozhodnutím ze dne 20.8.2007 č.j. 6768/07-1200-400604 Finanční ředitelství v Plzni v souladu se zákonem o daních z příjmů a podle § 50 odst. 6 daň. ř. odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2004 do 31.3.2005, vydanému Finančním úřadem v Karlových Varech dne 18.1.2007 pod č.j. 7058/07/128913/2126, zamítlo. Proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 20.8.2007, čj. 6768/07-1200-400604, podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Rozsudkem ze dne 18.12.2009, čj. 30Ca 105/2007-53, zdejší soud žalobou napadené rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. Před Finančním ředitelstvím v Plzni tedy proběhlo další řízení a o odvolání žalobkyně bylo nově rozhodnuto rozhodnutím ze dne 16.12.2010, čj. 7264/10-1200-400604. Žalobkyně sub IV. žaloby [Vázanost právním názorem soudu – porušení] namítá, že otázka (ne)existence jistoty o základu a výši plněni v podobě ušlého zisku k okamžiku účetní závěrky již byla soudem rozhodujícím v rámci předchozího soudního řízení v této věci pod sp. zn. 30Ca 105/2007 závazně vyřešena, což si žalovaný zjevně neuvědomuje, když tuto otázku v rámci svého rozhodnutí (napadeného touto žalobou) znovu nastoluje a řeší, jako by snad pro něho povinnost vázanosti právním názorem soudu (nutno dodat, že velmi jasným a striktním) neplatila. Tímto žalovaný fakticky neguje základní principy právního státu, zásadu zákonnosti a hierarchie státní moci. Jak jinak lze totiž hodnotit, než jako zvůli žalovaného, jeho v pořadí druhé rozhodnutí o odvolání, z něhož je zřejmá jeho absolutní lhostejnost k právnímu názoru soudu. Nadepsaný soud se totiž v řízení vedeném pod sp. zn. 30Ca 105/2007 již uvedenými otázkami (které paradoxně žalovaný ve svém rozhodnutí opětovně nastoluje a řeší) podrobně zabýval a odkazem na právní závěry, k nimž dospěl v analogické právní věci Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 18.12.2008, sp. zn.2 Afs 101/2008, když ve svém rozsudku ze dne 18.12.2009, čj. 30Ca 105/2007, deklaruje závěr, který je pro žalovaného (coby správní orgán) v dalším řízení právě závazný. Jak je zřejmé z obsahu rozhodnutí žalovaného, jakož i jím použité argumentace, žalovaný nejenže právní závěry krajského soudu do svého následného rozhodování nepromítl, ale těmito právními závěry se vlastně ani vůbec nezabýval, ačkoliv je k tomu povinen dle § 78 odst. 5 s.ř.s. Pokud tedy soud v přezkumném řízení vyslovil právní názor k určité otázce, která byla předmětem žaloby, je správní orgán tímto posouzením vázán. Vázanost právním názorem pak nemůže být ze strany správního orgánu jakkoliv prolomena, neboť tento při svém hodnocení vycházel ze zcela shodných skutkových zjištění, jaké učinil ve věci sp. zn. 30Ca 105/2007 též nadepsaný soud. Vázanost právním názorem soudu je právní povinností správního orgánu, jejíž nerespektování způsobuje nezákonnost rozhodnutí bez dalšího odůvodňující zrušení rozhodnutí ve věci. Lze konstatovat, že žalovaný tak rozhodoval v rozporu s právním názorem soudu v dané věci, potažmo tedy v rozporu s § 78 odst. 5 s.ř.s., a proto je třeba jeho rozhodnutí už jen na základě těchto skutečností považovat za rozhodnutí nezákonné, v důsledku něhož došlo na straně žalobce ke zkrácení na jeho právech. Sub V. žaloby [Nejistota ohledně základu plnění a jeho výši] se uvádí, že žalobkyně se s právním názorem soudu plně ztotožňuje, když uvádí, že jediným orgánem, který je oprávněn s konečnou platností deklarovat, zda a v jaké výši existuje její nárok na náhradu škody vůči spol. ZPA-RP a.s., je jedině soud, který za tímto účelem v předmětném řízení zjišťuje skutkový stav věci, provádí dokazování a následně rozhoduje, zdali je na straně ZPA-RP a.s. dána povinnost k náhradě škody, či nikoliv. Přestože tedy b